Ze života muslimky 

Vcházela jsem první den do fitka a nějaká paní uvnitř velmi hlasitě pronesla: „Nóóó ty vole!“ Docela trapná situace a okamžitě mě to roztočilo, protože tohle je prostě nepříjemné, ale zachovala jsem klid. Navíc jsem viděla, jak je holčina na recepci mírně nervózní a neví, co má čekat, takže jsem dělala jakože nic a řešila jsem věci ohledně cvičení...

Před lety jsem se sama - dobrovolně - a z vlastního přesvědčení rozhodla konvertovat k islámu, který mi změnil pohled na život a odpověděl na všechny mé komplikované dotazy ohledně smrti. Byla jsem mlaďounká, avšak do ničeho jsem nešla po hlavě, konvertovala jsem až po asi ročním zkoumání islámu a dál jsem v tom svém studiu pokračovala. Islám jsem...

Od minulého týdne jsem jezdila na veterinu s Míšánkem (morče) skoro každý den. Jsem překvapena z toho, jak na mě pokaždé lidé v čekárně byli milí, usmívali se a dokonce bylo pár momentů, kdy jsme se smáli všichni společně. Například, když si se mnou jeden pejsek chtěl hrát, začal mi kousat botu a hrozně ho zajímala i moje abaya, pod...

Hrozně jsem spěchala, vešla jsem do květinářství a hned jsem začala paní prodavačce povídat, co potřebuji. Ona: „Vy mluvíte česky?!“ Odpověděla jsem: „Ano, ano, jsem Češka.“ Kouká na mě jak na blázna, ale vidí, že nedočkavě čekám, jde mi ukázat květiny a přitom mi říká: „Já bych vás tipovala tak na Kuwait, Saúdskou.“ Pousmála jsem se a odpověděla...

Seděla jsem se svými dětmi na autobusové zastávce v Drážďanech. Moje maminka (nemuslimka) stála o kus dál, páč vypalovala zobák, poté vytáhla mobil a začala nás fotit, úplně normálně fotila svou dceru i vnoučata. V tom k ní přistoupil jeden muž a řekl jí, co si to dovoluje! Zastávka plná lidí, všichni koukali na mámu jako na nepřítele, vražedné...

Pokud jsem se dopustila při psaní blogu nějaké chyby, kéž mi Bůh odpustí. 

© 2017-2025 Julinka Lerari | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu.
 
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!