Zvířata v islámu

Univerzálně platné milosrdenství islámu se vztahuje nikoli pouze na lidské bytosti, ať už jde o nemuslimy, lidi Knihy či muslimy, ale také na všechna žijící stvoření Alláhova. Z toho důvodu islám zakazuje krutost páchanou na zvířatech. Třináct století předtím, než byly založeny společnosti na ochranu zvířat, islám učinil laskavost ke zvířatům součástí své víry a krutost k nim dostatečným důvodem, aby byl člověk uvržen do Ohně pekelného.

Prorok (mír s ním) vyprávěl svým společníkům příhodu o muži, jenž narazil na psa umírajícího žízní. Muž sešel ke studni, naplnil svoje střevíce vodou a dal napít psovi, a pak opakovaně chodil pro vodu, dokud jeho žízeň neuhasil. Prorok (mír s ním) prohlásil: „Alláh mu byl vděčný a odpustil mu jeho hříchy.“ Jeho společníci se ptali: „Je pro nás nějaká odměna ve vztahu k zvířatům, Posle Alláha?“ On odvětil: „Odměna existuje ve vztahu ke každé živé bytosti.“

Vedle tohoto jasného obrazu líčícího ochotu Alláha odpustit a mít radost z lidských skutků však Prorok (mír s ním) vykreslil také obraz zobrazující Alláhův hněv a potrestání člověka: „Jedna žena šla do Pekla kvůli kočce. Zavřela ji a nekrmila ji ani ji nepouštěla ven, aby si našla alespoň nějaké zbytky.“ 

Úcta k Alláhovým živým tvorům dosáhla takové míry, že když Prorok (mír s ním) spatřil osla s ocejchovanou tlamou, odsoudil tento zvyk slovy: „Já bych zvířeti znamení nevypaloval, jedině někde na těle a co nejdál od tlamy.“ 

Podle jiného vyprávění prošel kolem osla s ocejchovanou tlamou a prohlásil: „Copak jste neslyšeli, že jsem proklel každého, kdo zvíře ocejchuje na tváři nebo ho tam uhodí?“ 

„Prorok (mír s ním) proklel každého, kdo si učiní terč ze živého zvířete.“

Ibn 'Abbás řekl, že Prorok (mír s ním) zakázal nucené souboje mezi zvířaty, kdy lidé popichují zvířata bodcem, aby spolu bojovaly, dokud jedno z nich nezahyne na ubodání nebo neutrpí vážná zranění. Podle Ibn 'Abbáse Prorok (mír s ním) také silně odsoudil kastraci zvířat. 

Alláh odsoudil předislámské Araby, kteří nastříhávali dobytku uši, a prohlásil, že jde o zvyk pocházející od Satana. (4:119)

V souvislosti s porážkou zvířat už jsme hovořili o tom, že islám vyžaduje, aby způsob obětování byl pro oběť co nejméně bolestivý a aby byl nůž nabroušený, ne však před zraky zvířete. Islám také zakazuje porážet jedno zvíře před očima druhého. Nikdy dříve svět nebyl svědkem tak hluboké starosti o zvířata, před příchodem islámu by taková starostlivost přesahovala veškerou představivost.

A Bůh ví nejlépe. 

Z knihy Povolené a zakázané v Islámu, Yusuf al-Qaradáwí