Zodpovědnost muslima k islámu

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného

Každý muslim je zodpovědný pouze a jedině za své vlastní činy - a tato odpovědnost se nepochybně vztahuje i k náboženství.

Pokud se muslim chová nevhodně, předává tím křivý obraz islámu, a za své jednání ponese následky. Naopak, pokud se chová správně a svým jednáním reprezentuje krásu islámu, bude - inšáAlláh - odměněn. To samé platí i v případě, kdy muslim veřejně vyjadřuje své názory. Každý, kdo se snaží vykonávat dawá (pozvání k poznání islámu), by měl mluvit a psát pouze v souladu s učením islámu. Pokud si tím není jistý, je lepší mlčet.

Islám je třeba předávat přesně tak, jak jej praktikoval a vysvětloval prorok Muhammad (mír s ním). Jen tímto způsobem lze správně pochopit podstatu a krásu celého náboženství. Osobní domněnky a názory nemají v islámu - a zvláště v dawá - své místo.

Je důležité si uvědomit, že šíření zkreslených nebo chybných informací může být pro muslima velmi nebezpečné. Zvláště v prostředí nemuslimské společnosti, kde bývá každý muslim vnímán jako zástupce víry. Mladí muslimové, nově praktikující nebo konvertité často hledají vzory, a pokud někdo záměrně říká něco špatně, nese odpovědnost za všechny, kteří jej v tom budou následovat.

A naopak - kdo dělá dawá s upřímným úmyslem, předává informace přesně, drží se Koránu a sunny a snaží se lidem věci trpělivě a správně vysvětlit, bude - inšáAlláh - odměněn. A odměna jej čeká i za každého, kdo díky němu nalezne pravdu a správné pochopení islámu.

Znám spoustu muslimů, kteří nejsou praktikující 

Každý muslim má někdy v životě slabší období, kdy neplní své náboženské povinnosti naplno. Je to naprosto normální a přirozená součást života. Nikdo netvrdí, že muslimové musí po celý život dodržovat svou víru na 100 % bez jediného zaváhání. Islám chápe lidskou slabost - ale zároveň nás učí, jak se k pravdě opět vrátit.

Co však muslim nikdy dělat nesmí, je vydávat svůj aktuální stav za správný z hlediska islámu, a už vůbec ne přesvědčovat ostatní, že to, co dělá, je v naprostém pořádku, pokud to ve skutečnosti není.

Muslim by neměl znevažovat náboženské povinnosti, schvalovat činy, které jsou v islámu jasně zakázané, ani se chlubit svými hříchy. Naopak, měl by prosit Alláha o odpuštění a snažit se o nápravu - i kdyby pomalu a po krůčcích.

Ano, je pravda, že mnozí - ať už nemuslimové, nebo dokonce i někteří muslimové - nám zatleskají, když budeme vystupovat jako "moderní a svobodomyslní muslimové" bez pevných zásad. Ale tento život není věčný. A v Den soudu se za nás tito lidé přimlouvat nebudou.

Jak mám jako nemuslim poznat, který muslim říká pravdu a který tvrdí jen nějaké své názory na základě svých pocitů či zvyků?

Existují v zásadě jen dvě cesty — ověřovat si informace a studovat islám z důvěryhodných zdrojů. To je jediný způsob, jak pochopit, co islám skutečně učí, a co jsou jen individuální postoje, pocity nebo přizpůsobení víry okolní společnosti.

Například pokud někdo tvrdí, že oslava Vánoc je v islámu jen maličkost a je zcela v pořádku, že podpora homosexuálních manželství je projevem svobody a boje proti nenávisti, že hidžáb není povinný, nebo že islámské trestní právo neexistuje - pak při ověřování těchto výroků z islámských pramenů velmi rychle zjistíte, že žádný z těchto názorů nemá oporu v učení islámu, tak jak jej přinesl prorok Muhammad (mír s ním) a jak byl předáván dál generacemi vědců.

A ne, opravdu se nejedná o "wahhábismus" nebo "salafismus" ze Saúdské Arábie, jak to občas někteří tzv. "moderní muslimové" zlehčují. Jde o tradiční, pevně zakotvené učení islámu, které má jasný základ v Koránu a autentické sunně.

A co když ten muslim skutečně věří tomu, že hidžáb není povinný, islámský trestní zákon neexistuje atd.?

Víra jednotlivce v něco ještě automaticky neznamená, že to odpovídá islámu. Pokud se na určitém tématu shodne vícero uznávaných islámských učenců a svá stanoviska doloží jasnými důkazy z Koránu a autentické sunny, pak není důvod tuto otázku dál relativizovat. Islám není postaven na osobních pocitech nebo názorech, ale na zjeveném Zákonu a jeho správném pochopení.

Samozřejmě, každý člověk má svobodnou vůli a může se rozhodnout, čemu bude věřit. Je to jeho osobní zodpovědnost před Bohem. Problém však nastává tehdy, když takový člověk začíná ovlivňovat ostatní - ať už jiné muslimy, nebo nemuslimy - a předává jim zkreslený obraz islámu. V takovém případě nese zodpovědnost nejen za sebe, ale i za ty, které svým výkladem svedl z cesty. A jak už bylo řečeno výše, pokud někdo svým jednáním šíří bludy, ponese následky za každého, kdo jej následuje.

Zkusme se proto čas od času zamyslet nad tím, co děláme, co sdílíme na sociálních sítích, co píšeme, jak mluvíme a jak vystupujeme. Možná si ne vždy uvědomujeme, jak hluboký dopad může mít naše slovo nebo čin na druhé — a tím i na naši vlastní odpovědnost v očích Boha.

Kéž nás Bůh vede správnou cestou.