Žena musí dle islámu poslouchat svého manžela na slovo?

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného

Podřadné manželky, které musí poslouchat na slovo svého manžela, to je přeci pravda, protože je to v Koránu? Opět velmi populární téma, napíšu o tom pár řádků a mrkneme se na detaily manželství dle islámu.

Muži zaujímají odpovědné postavení nad ženami, protože za ně nesou zodpovědnost a poskytují jim finanční zajištění z vlastního majetku. Žena naopak za svého muže zodpovědnost nenese - muž není pod její ochranou a ona nemá povinnost se o něj finančně starat.

Bůh neustanovil muže jako ochránce žen proto, aby je mohli ponižovat, cítili se nadřazenými nebo si na nich vynucovali nějaké nároky. Naopak, toto postavení jim bylo svěřeno proto, aby ženám zajistili pohodlí, bezpečí a péči. 

Ženy byly svěřeny do péče mužům, protože jsou něžná, křehká a citlivá stvoření, která si zaslouží ochranu a to nejlepší zacházení. Podle islámu jsou ženy vnímány jako princezny, o které je třeba pečovat a chránit je. 

Bůh usiluje o to, aby ženám zajistil krásný život - jako dcerám, manželkám, matkám i členkám společnosti. Zároveň jim poskytuje ochranu před urážkami, jako je sexuální obtěžování, oplzlé řeči nebo neuctivé pohledy. 

Islám také podporuje, aby muži vnímali vnitřní krásu ženy a neredukovali ji pouze na fyzický vzhled.

Žena není zvíře, aby na slovo poslouchala svého manžela. Z islámského hlediska má manžel právo sdělit, co se mu líbí a co ne (což je zcela normální v každém manželství). Ona by mu měla vyjít vstříc, pokud má pravdu a jeho námitky jsou rozumné (v souladu s islámem). Jestliže se žena chová arogantně a tvrdohlavě, může to pro ni být hříchem, neboť takový postoj zbytečně eskaluje situaci.

Někdy je zkrátka lepší s úsměvem přikývnout, aby doma panoval klid. V situacích, kdy převládají emoce, lidé často nejednají racionálně a každý si chce prosadit své. Žena by v takových případech měla být rozumnější a počkat na vhodnější okamžik, například u romantické večeře, kde si mohou v klidu promluvit a domluvit se tak, aby byli oba spokojeni. 

Avšak pokud žena vidí, že manželovy požadavky jsou nesmyslné, vyhledává problémy, dělá naschvály a bezdůvodně ji omezuje, má právo požádat o rozvod. Vyhovět takovým požadavkům není povinností. 

Muži by neměli zneužívat náboženských povinností svých žen, neboť vše má své hranice.

Muži, kteří chtějí omezovat své ženy, existují všude, nejen mezi muslimy. Proto by si žena měla dávat pozor, koho si bere za manžela, a rodina by měla pečlivě zvážit, komu dává svou dceru.

Manželka má též právo upozornit manžela na to, co jí vadí nebo co považuje za problém. Další řešení záleží na jejich vzájemné dohodě - buď problém společně vyřeší a dosáhnou harmonie, nebo k dohodě nedojde. V takovém případě má žena možnost zvážit rozvod jako jedno z řešení.

A stejně jako existují zlí a špatní muži, existují i zlé a špatné ženy, které si svého manžela neváží. Využívají ho, ponižují, dělají si z něj sluhu a stroj na peníze - právě kvůli jeho náboženské povinnosti vůči nim. Záměrně vyvolávají konflikty, chovají se arogantně a tvrdohlavě, utrácejí za zbytečnosti, lžou, křičí na svého manžela, mluví s ním vulgárně a v některých případech ho dokonce fyzicky napadají.

Islám takové chování jednoznačně odmítá. I když Bůh ženu v manželství vyzdvihl a dal jí práva, o kterých se jí v minulosti ani nesnilo, neznamená to, že má nad mužem převahu nebo že ho může ponižovat. Právě naopak - i žena má v manželství své povinnosti.

Jednou z nich je poslušnost vůči manželovi. Tato poslušnost však neznamená slepé podřízení, ale především úctu, respekt, upřímnost a slušné chování. To je základ harmonického vztahu a cesta, která může ženu přivést až do ráje.

Islám nám ukazuje zlatou střední cestu - pokud se po ní vydáme, můžeme být v tomto životě společně šťastní. Jakýkoli extrém je chybný, bez ohledu na to, z které strany přichází. Manželé by se měli vzájemně doplňovat. Žena má své povinnosti vůči manželovi, muž vůči manželce - a oba mají zároveň svá práva. Měli by si být oporou, respektovat se, jednat spolu upřímně a s úctou a zdvořilostí.

Žena je ženou a muž mužem - mezi námi existují přirozené rozdíly, které bychom neměli přehlížet. Žena potřebuje cítit lásku, pozornost a něhu svého manžela. Muž naopak touží být ochráncem rodiny a cítit podporu své ženy, která mu svým chováním dává najevo, že je hlavou domácnosti.

Takové soužití samozřejmě vyžaduje trpělivost a toleranci z obou stran, protože každý člověk má svou jedinečnou povahu. Důležité je, aby v manželství převažovalo to dobré. Nikdo není dokonalý, a proto bychom měli být schopní přimhouřit oči nad drobnostmi.

Pravdou však je, že některé muslimky chápou a praktikují manželství tak, že žena musí bezvýhradně poslouchat svého manžela ve všem - jako by každé jeho slovo bylo svaté. Nemají vlastní názor a někdy dokonce následují jeho přání i ve věcech, které islám výslovně zakazuje. Takové pojetí ale není z náboženského hlediska správné.

Když se na tuto situaci podíváme i z jiného, čistě lidského úhlu pohledu, vše začíná dávat smysl. Představme si, že nám soused na čas svěří někoho blízkého. Nestáváme se pak těmi, kdo mají za úkol dotyčného chránit a dohlížet na jeho bezpečí? Nezáleží nám na tom, aby se mu nic špatného nestalo, aby byl v pořádku a cítil se dobře? A pokud se o někoho takto staráme, snažíme se, aby mu nic nechybělo a chováme se k němu hezky - nezasloužíme si na oplátku respekt, slušnost a vděčnost?

O to víc bychom si měli uvědomit, jak vážné je to v případě, kdy samotný Bůh svěřil ženy do péče mužům. Každý muž ponese před Bohem zodpovědnost za to, jak svou roli ochránce a opory zvládl.

Manželka musí mít pohlavní styk se svým manželem?

Pohlavní styk je přirozenou součástí lidského života a v rámci manželství za něj člověk může, inšáAlláh, získat odměnu. Manžel má právo být se svou ženou intimní a být uspokojen - a totéž platí i pro ženu. I ona má právo na naplnění svých potřeb a blízkost se svým manželem. Proto by se oba partneři měli snažit být upravení, čistí a přitažliví jeden pro druhého.

Dlouhodobé a bezdůvodné odmítání intimity může manželský vztah oslabit a přinést řadu problémů. Nebudeme si nic nalhávat - sex hraje ve vztahu důležitou roli. Má vliv na psychickou pohodu obou partnerů, posiluje vzájemné pouto, prohlubuje lásku, náklonnost a harmonii. Pokud spolu manželé přestanou bezdůvodně intimně žít, často je to jen otázka času, kdy vztah začne vážně trpět - v některých případech to může vést až k rozvodu.

Často bývá větší pozornost upřena na ženy, protože je to právě obvykle žena, která se vymlouvá - například na bolest hlavy, únavu nebo stres - a opakovaně odmítá manžela. Což není správné. Stejně tak se však stává, že i muži odmítají sex bez zjevného důvodu. Pokud to ženu zraňuje, cítí se dlouhodobě odmítaná a nenaplněná, má podle islámského práva právo požádat o rozvod.

Je ovšem důležité rozlišovat. Pokud je partner opravdu nemocný, unavený, cítí se špatně nebo prožívá psychickou nepohodu, je přirozené, že nemá chuť na sex. V takových situacích by měl být každý z partnerů rozumný, chápavý a ohleduplný.

Muž může „znásilňovat“ svou manželku?

Muž nemá podle islámu právo svou ženu bít - a tím spíš ji v žádném případě nemůže znásilnit. Jedná se o odporný, násilný a agresivní čin, který islám striktně zakazuje.

V České republice je mnoho žen, které se chtějí postarat o sebe a svou domácnost samy - finančně i jinak. Vychází to často z velmi špatných zkušeností. Proto je u nemuslimek téma mužské autority v islámu často kritizováno. Dívají se na něj optikou svých životů a zkušeností - a detaily nebo hlubší souvislosti už většinou nezkoumají.

Někteří muži si bohužel osvojili chybnou představu: „živím svou ženu a rodinu, jsem proto něco víc, ona je nula.“ Takové povrchní chování pak vede k ponižování, neustálému připomínání, co vše pro ženu dělají, a často i k nátlaku, aby šla vydělávat. Není se čemu divit, že žádná žena nechce být neustále ponižována kvůli „kusu žvance“ nebo prosit o každou korunu navíc.

V českém prostředí si ženy často musí své postavení a respekt vybojovat prostřednictvím vzdělání, zaměstnání a ekonomické nezávislosti. V islámu je ale ženě důstojnost a hodnota zaručena samotným jejím bytím - nezávisle na tom, zda pracuje nebo ne. Její postavení vychází z její role, laskavosti, ženskosti a péče o domov, což jsou hodnoty, které si zaslouží úctu. Není třeba, aby něco dokazovala - zaslouží si být chráněná a milována jednoduše proto, kým je.

Sladká spravedlnost existuje i v manželství a my máme návod na krásný a šťastný život po boku jeden druhého.

A Bůh ví nejlépe.