Žena musí dle islámu poslouchat svého manžela na slovo?
Podřadné manželky, které musí poslouchat na slovo svého manžela, to je přeci pravda, protože je to v Koránu? Opět velmi populární téma, napíšu o tom pár řádků a mrkneme se na detaily manželství dle islámu.
Muži zaujímají odpovědné postavení nad ženami, protože za ně nesou zodpovědnost a poskytují jim finanční zajištění z vlastního majetku. Žena naopak za svého muže zodpovědnost nenese – muž není pod její ochranou a ona nemá povinnost se o něj finančně starat.
Bůh neustanovil muže jako ochránce žen proto, aby je mohli ponižovat, cítit se nadřazenými nebo si na nich vynucovat nějaké nároky. Naopak, toto postavení jim bylo svěřeno proto, aby ženám zajistili pohodlí, bezpečí a péči. Ženy byly svěřeny do péče mužům, protože jsou něžná, křehká a citlivá stvoření, která si zaslouží ochranu a to nejlepší zacházení. Podle islámu jsou ženy vnímány jako princezny, o které je třeba pečovat a chránit je. Bůh usiluje o to, aby ženám zajistil krásný život – jako dcerám, manželkám, matkám i členkám společnosti. Zároveň jim poskytuje ochranu před urážkami, jako je sexuální obtěžování, oplzlé řeči nebo neuctivé pohledy. Islám také podporuje, aby muži vnímali vnitřní krásu ženy a neredukovali ji pouze na fyzický vzhled.
Žena není zvíře, aby na slovo poslouchala svého manžela. Z islámského hlediska má manžel právo sdělit, co se mu líbí a co ne (což je zcela normální v každém manželství). Ona by mu měla vyjít vstříc, pokud má pravdu a jeho námitky jsou rozumné (v souladu s islámem). Jestliže se žena chová arogantně a tvrdohlavě, může to pro ni být hříchem, neboť takový postoj zbytečně eskaluje situaci. Někdy je zkrátka lepší s úsměvem přikývnout, aby doma panoval klid. V situacích, kdy převládají emoce, lidé často nejednají racionálně a každý si chce prosadit své. Žena by v takových případech měla být rozumnější a počkat na vhodnější okamžik, například u romantické večeře, kde si mohou v klidu promluvit a domluvit se tak, aby byli oba spokojeni. Avšak pokud žena vidí, že manželovy požadavky jsou nesmyslné, vyhledává problémy, dělá naschvály a bezdůvodně ji omezuje, má právo požádat o rozvod. Vyhovět takovým požadavkům není povinností. Muži by neměli zneužívat náboženských povinností svých žen, neboť vše má své hranice.
Muži, kteří chtějí omezovat své ženy, existují všude, nejen mezi muslimy. Proto by si žena měla dávat pozor, koho si bere za manžela, a rodina by měla pečlivě zvážit, komu dává svou dceru.
Manželka má též právo upozornit manžela na to, co jí vadí nebo co považuje za problém. Další řešení záleží na jejich vzájemné dohodě – buď problém společně vyřeší a dosáhnou harmonie, nebo k dohodě nedojde. V takovém případě má žena možnost zvážit rozvod jako jedno z řešení.
A stejně tak, jako existují zlí a špatní muži, existují i zlé a špatné ženy, které si svého manžela neváží. Využívají ho a ponižují, dělají si z něj sluhu a stroj na peníze - právě kvůli jeho náboženské povinnosti vůči nim - vyhledávají jen problémy, dělají naschvály a intriky. Jsou velice arogantní a tvrdohlavé, utrácí za nesmysly, lžou a řvou na svého manžela, mluví s ním vulgárně a někdy ho i fyzicky napadnou. Islám něco takového jasně odmítá, i když ženu Bůh v manželství vyzdvihl a má práva, o jakých se jí dříve ani nesnilo, neznamená, že bude manželovi "skákat po hlavě". Proto je pro ženu povinností - být poslušná vůči svému manželovi - je to jedna z věcí, která ji přivede do ráje. Poslušností v islámu vůči manželovi se myslí hlavně úcta, respekt, upřímnost a slušné chování, neboť právě to je jejím základem.
A co žena, která nemá úctu ke svému manželovi, nerespektuje ho, není upřímná a nechová se slušně, ale je vůči němu poslušná?
Záleží na úhlu pohledu. Někteří by mohli říci, že si splnila svou náboženskou povinnost, a že vše ostatní je vedlejší. Osobně se však přikláním k názorům, které považují úctu, respekt a slušné chování za součást poslušnosti, neboť manželství v islámu není o plnění příkazů manžela. A Bůh ví nejlépe.
Úcta, respekt, upřímnost a slušné chování se očekávají i ze strany manžela. Bůh dal ženám i mužům práva a povinnosti, v něčem upřednostnil ženy, v něčem zase muže. Stanovil však jasné hranice, které by muslimové neměli překračovat. Při jejich překročení hřešíme a budeme se za to zodpovídat před Bohem.
Islám nám ukázal zlatou střední cestu, po které když půjdeme, budeme v tomto životě společně šťastní. Extrém je vždy nesprávný, bez ohledu na to, z které strany pochází. Manželé se mají vzájemně doplňovat. Žena má své povinnosti vůči manželovi, muž vůči manželce, a oba mají svá práva. Měli by si pomáhat, respektovat se, být k sobě upřímní a jednat s úctou a zdvořilostí.
Žena je žena a muž je muž, mezi námi existují přirozené rozdíly, což je realita, kterou bychom neměli opomíjet. Žena potřebuje cítit pozornost a lásku svého manžela, muž se zase potřebuje cítit jako ten, kdo ochraňuje rodinu. Těší ho podpora jeho ženy, která mu svým chováním dává najevo, že on je hlavou rodiny. Samozřejmě to vyžaduje trpělivost a toleranci z obou stran, protože každý má svou jedinečnou povahu. Důležité je, aby v manželství převládalo to dobré. Nikdo není dokonalý, a proto bychom měli být ochotni přimhouřit oči nad maličkostmi.
Pravdou však je, že některé muslimky prezentují a praktikují vztah tak, že žena musí bezvýhradně uposlechnout manžela ve všem a že vše, co manžel řekne, je považováno za svaté. Nemají vlastní názory a někdy dokonce poslouchají manžela i ve věcech, které jsou v islámu zakázané. To však rozhodně není z náboženského hlediska správné!
Pokud se podíváme na věc bez ohledu na náboženství a z jiného úhlu pohledu, vše se zdá naprosto logické a spravedlivé. Když nám například soused svěří někoho na nějaký čas, nejsme to snad my, kdo ho/ji ochraňuje a dává na vše pozor? A nejsme to snad my, kdo si nepřeje, aby se mu/jí stalo něco špatného, nebo jednoduše něco, co nám nepřipadá správné? A když se staráme o někoho, dbáme na to, aby mu/jí nic nechybělo, a chováme se k němu/ní hezky, nezasloužíme si také na oplátku slušné a hezké chování? A co teprve, když Bůh svěřil ženy do péče mužům, kteří se budou před Ním zodpovídat za to, jak svou roli zvládli?
Manželka musí mít pohlavní styk se svým manželem?
Pohlavní styk je přirozenou součástí lidského života a za každý manželský pohlavní styk bude člověk odměněn, inšáAlláh. Manžel má právo milovat se se svou ženou a být uspokojen, stejně tak manželka má právo milovat se se svým mužem a být uspokojena. Manžel by měl být vždy upravený, čistý a přitažlivý, stejně jako žena by měla být vždy upravená, čistá a přitažlivá. Dlouhodobé a bezdůvodné odmítání sexu určitě není pro manželství pozitivní a podobné chování může vést k různým problémům.
Nebudeme si nic nalhávat, sex je ve vztahu velmi důležitý. Má velký vliv na psychiku každého člověka, posiluje pouto mezi mužem a ženou, udržuje lásku, náklonnost a harmonii ve vztahu. Když spolu manželé bezdůvodně přestanou spát, je jen otázkou času, kdy to povede k rozvodu. Často se klade větší důraz na ženy, neboť je to právě většinou žena, která se vymlouvá (například na bolest hlavy, únavu apod.) a odmítá svého manžela, což není správné. I muži někdy odmítají sex bezdůvodně, a pokud je to časté, a žena trpí a není uspokojena, má plné právo na rozvod.
Případy - kdy je člověk opravdu nemocný, unavený, má nějaké bolesti, nemá náladu ani chuť na nějaký sex - jsou něco jiného a v podobné situaci by měl být každý rozumný a ohleduplný.
Muž může "znásilňovat" svou manželku?
Muž nemůže dle islámu ženu bít, tak ji pochopitelně v žádném případě nemůže ani znásilnit. Jde o odporný, násilný a agresivní čin, který je zakázán.
V České republice je spousta žen, které chtějí být nezávislé a chtějí se o sebe a domácnost finančně starat samy, což má i své důvody, většinou jsou to velmi špatné zkušenosti. Proto je tady ze strany nemuslimek celá tato záležitost (muži v islámu zaujímají postavení nad ženami) velmi kritizována, koukají na to ze svého úhlu pohledu a detaily už nezkoumají. Někteří muži si právě myslí - živím manželku a rodinu, jsem něco víc a ona je nula - bohužel. Mají povrchní chování a dost často všechno své ženě vyčítají, čímž ji ponižují a vytváří nátlak, aby šla do práce. To je realita a tak se není čemu divit, nikdo nechce být ponižován za kus žvance, kus hadru a doprošovat se každé koruny pro sebe navíc. Žena si tady dost často své postavení musí získat díky vzdělání, zaměstnání a nezávislosti, aby byla respektována. V islámu má žena své postavení zaručené bez ohledu na vzdělání či zaměstnání, protože její hodnota spočívá v její podstatě. Jako strážkyně krásy a tepla domova si zaslouží úctu a péči, aniž by musela cokoli dokazovat.
A co kdyby byl stejného názoru muslim?
Muslim by měl přijmout a respektovat to, co stanovil Bůh, nemá žádné právo ženě cokoliv vyčítat a nesmí vyžadovat, aby chodila do práce.
Sladká spravedlnost existuje i v manželství a my máme návod na krásný a šťastný život po boku jeden druhého.
A Bůh ví nejlépe.