Žena dle islámu nemá žádná práva a muž ji může bít?
V dnešní době často slýcháme o muslimkách, které údajně nemají v islámu žádná práva. Jaká je ale skutečnost?
Pohled do historie ukazuje, že před islámem byly ženy často ponižovány a domácí násilí bylo běžnou součástí života. Muži si mohli brát neomezené množství žen, neexistovaly zákony ani spravedlivá pravidla. Ženy byly považovány za součást majetku – mohly být kupovány, prodávány, děděny a bylo s nimi nakládáno podle vůle jejich majitelů. Neměly právo rozhodovat o svém manželství ani vyjádřit svůj názor. Rozhodnutí o sňatku bylo výlučně v rukou mužů, a i právo na rozvod bylo výsadou manžela. Rozvedené ženy byly stigmatizovány a nemohly se znovu vdát.
Narození dcery bylo považováno za ostudu, která někdy vedla až k barbarskému zvyku pohřbívání novorozených dívek zaživa. Mnozí věřili, že ženy jsou ztělesněním zla, a dokonce pochybovali o tom, zda jsou vůbec lidskými bytostmi. I když se nakonec tento status ženám přiznal, stále byly vnímány jako bytosti stvořené výhradně pro službu mužům. Ženy neměly právo dědit a jakýkoli majetek, který případně vlastnily, automaticky přecházel do rukou jejich manžela po svatbě. Žena neměla právo nakládat se svým majetkem a byla považována za nesvéprávnou.
Historie žen ukazuje, že v mnoha společnostech byly ženy dlouhou dobu považovány za podřadné, bez jakýchkoliv práv či postavení. Islám však přinesl významné změny a dal ženám práva, o jakých se jim dříve ani nesnilo.
Práva žen v islámu
Manželství a rodina
- Muž si smí vzít až čtyři manželky, ale musí ke všem přistupovat spravedlivě.
- Žena není majetkem muže.
- Souhlas ženy je hlavní podmínkou uzavření manželství.
- Žena má právo požádat o rozvod.
- Po rozvodu má muž povinnost se o ženu dočasně finančně postarat.
Majetek a finanční práva
- Ženin majetek je výhradně její a může s ním nakládat podle svého uvážení.
- Žena není povinna finančně přispívat do domácnosti, i když pracuje.
- Manžel je povinen finančně zabezpečit svou ženu a děti. Pokud je lakomý, má žena právo vzít si potřebné prostředky bez jeho souhlasu.
- Žena má právo na dědictví.
Výchova dětí
- Rodiče mají povinnost starat se o své děti spravedlivě, ať už jde o syna či dceru.
- Islámská výchova klade důraz na rovnost mezi syny a dcerami.
Právo na vzdělání a veřejný život
- Žena má právo na vzdělání.
- Žena může svědčit u soudu.
- Žena má právo vyjádřit svůj názor.
Tento přístup reflektuje spravedlnost a rovnost, kterou islám ženám přinesl, a ukazuje, že jejich práva jsou pevně zakotvena v náboženských pravidlech.
V určité době byli muslimové pro nemuslimy příkladem obdivuhodného chování, přičemž pozornost byla často věnována úctě a respektu, který muslimové projevují svým ženám a matkám. Francouzský lékař, antropolog, psycholog, sociolog a fyzik Dr. Gustave Le Bon o tom ve své knize Arabská civilizace napsal: „Pokud bychom chtěli posoudit vliv Koránu na ženy, museli bychom se pozorněji zaměřit na to, co se s nimi dělo během období arabské civilizace.
Zprávy historiků ukazují, že role žen byla stejně významná jako ta, kterou budou později hrát v Evropě, až se tam rozšíří galantní a rytířské způsoby Arabů.
Jsou to vskutku Arabové, od nichž obyvatelé Evropy převzali zákony rytířství, stejně jako laskavou úctu k ženám, kterou si tyto zákony vynutily. Není to tedy zásluhou křesťanství, i když je to velmi rozšířený názor, nýbrž zásluhou islámu, neboť ten pozvedl ženy z jejich nízkého postavení, v němž až dodnes toužebně vyčkávaly na vysvobození. Urození muži počátku středověku, kteří byli všichni křesťany, neprojevovali vůči ženám žádnou úctu. Při četbě starých kronik přijde každý o iluze.
Dříve než Arabové naučili křesťany, jak s ženami uctivě zacházet, chovali se k nim tito tvrdí bojovníci opravdu nedobře.
Kronika Garina de Loheraina nám například ukazuje, jak se s ženami zacházelo v dobách Karla Velikého, a dokonce jak s nimi zacházel sám Karel Veliký. Během diskuze se svou sestrou se na ni monarcha vrhl, popadl ji za vlasy, uštědřil jí pořádný výprask a jediným úderem své železné rukavice jí vyrazil tři zuby, aniž by k tomu měl nějaký pádný důvod. Moderní státník by se měl jistě chovat mírněji.
Význam žen během skvělého období arabské civilizace se projevuje zejména v počtu žen, které vynikaly svými vědeckými nebo literárními znalostmi. V Orientu za vlády Abbásovců (750-1258) nebo ve Španělsku za vlády Umajjovců (756-1031) dosáhly mnohé ženy velké proslulosti.
Na závěr tedy můžeme zopakovat to, co už bylo několikrát zmíněno, totiž že islám byl daleko od toho, aby ženy deklasoval, nýbrž je naopak značně vyzdvihoval. Islám zlepšil postavení ženy a můžeme dodat, že byl prvním náboženstvím, které to dokázalo.
Můžeme si ukázat, jak zle se s ženami zacházelo v dobách, národech a náboženstvích předcházejících Arabům. Příkladem je M. de Amici, který se po svém ostrém vystoupení proti polygamii, jež bylo zcela v duchu jeho evropského pohledu, vyjádřil k roli orientální ženy následovně: 'Je všeobecně respektována a těší se jisté laskavé zdvořilosti. Žádný muž by se na veřejnosti neodvážil vztáhnout na ženu ruku. Žádný voják, ani v situaci jakýchkoliv nepokojů, by se neodvážil zneužít ani tu nejnemravnější z žen. Manžel se k ženě chová s jakýmsi obřadným respektem. Matka je předmětem zvláštního kultu. Neexistuje muž, který by si troufl nechat ženu vykonávat práci, která byla určena jemu. Je to manžel, kdo svou ženu obdarovává, ta si přináší do jeho domu jen věno a pár otroků. V případě zapuzení nebo rozvodu je manžel povinen dát ženě tolik, kolik bude potřebovat k příjemnému životu. Tato povinnost mu brání v tom, aby se ženou špatně zacházel, což by jí zavdalo právo ho opustit.‘“ Dr. Gustave Le Bon, Arabská civilizace, Paříž 1884
Bití žen? Kontroverzní verš z Koránu, často špatně interpretovaný nebo vytržený z kontextu, je dle většiny islámských učenců a výkladů možné shrnout do čtyř klíčových bodů.
Krajní řešení pro záchranu manželství: Verš je vnímán jako krajní možnost, ke které může manžel přistoupit, pokud se dlouhodobě nedaří řešit problémy jinými způsoby. Slova a napomenutí selhala, odloučení od lože nepřineslo žádnou změnu, a muž už neví, jak situaci zvládnout. Jde tedy o pokus o obnovu harmonického soužití, nikoliv o projev agrese.
Symbolické a nebolestivé gesto: Jakékoli "bití" musí být výhradně symbolické. Nejedná se o násilí ani o fyzický trest, který by mohl způsobit ženě bolest, zranění či jakékoliv fyzické následky. Nejčastěji se uvádí příměr s kartáčkem na zuby (miswak), který je lehký a malý, a jeho použití má spíše upozornit, než ublížit.
Jasná hranice mezi upozorněním a násilím: Symbolické gesto nesmí být zaměněno za násilný čin. Jakékoli překročení této hranice je považováno za nepřijatelné a jde proti duchu islámského učení. Muž si vůči své ženě nemůže dovolit násilí, neboť to odporuje zásadám spravedlnosti a úcty, které Korán prosazuje.
Trest za násilí na ženách: V případech, kdy muž tuto hranici překročí a dopustí se násilného chování vůči své ženě, je v rámci islámského práva povoláno k zásahu soudnictví. Muž může být postaven před islámský soud, který rozhodne o jeho trestu na základě důkazů a svědectví.
Cílem tohoto přístupu je zdůraznit, že Korán nepodporuje násilí, ale hledá způsoby, jak zachovat harmonii v manželství. Jakékoli fyzické násilí nebo ponižování žen je jednoznačně odsouzeno.
Prorok Muhammad (mír s ním) rozvedl ženu, kterou její manžel zbil a ona ho nechtěla. Jsou zaznamenány i jiné příběhy, ze kterých je zřejmé, že bití žen Prorok neschvaloval. Ve skutečnosti bití žen jako takové v islámu povolené není. Kdyby tomu tak bylo, Prorok by ženy jistě seznámil s tímto ustanovením a upřesnil by jim práva jejich manželů.
Neexistuje žádné vyprávění, ve kterém by prorok Muhammad (mír s ním) zbil kteroukoli ze svých manželek. Kdyby bylo bití žen povolené a normální, byl by to právě Prorok, kdo by toto jednání praktikoval jako první a stal se příkladem pro ostatní muslimy. Naopak, Prorok ukazoval krásné a přátelské chování ke všem svým manželám i ženám obecně. Respekt, náklonnost, ústa i porozumění byly ze strany Proroka vůči ženám samozřejmostí.
Prorok nikdy nezavrhoval názory žen a vyhledával rady svých manželek i v těch nejdůležitějších záležitostech. Tvrdá slova o tom, že ženy nesmí mít vlastní názor, jsou jasným nesmyslem. Prorok Muhammad si vyslechl každou stížnost a rozhodoval spravedlivě.
Prorok Muhammad říkával: „Nejlepší z muslimů je ten, kdo se chová nejlépe ke svým manželkám.“ Tato slova o dobrém chování vůči ženám zanechal i při svém posledním pátečním kázání. Je tedy zřejmé, že spravedlivé a laskavé zacházení se ženami bylo neodmyslitelnou součástí Prorokova poselství.
Lidé, kteří neustále poukazují na jeden verš v Koránu a zpochybňují jeho vysvětlení, často zmiňují "klacík" (siwak – kartáček na zuby), s tvrzením, že je nepřijatelé, aby tím muž ženu uhodil. Tito lidé by se však měli zamyslet a podívat se na tradice a realitu kolem sebe. V naší kultuře se například každý rok během Velikonoc odehrává tradice šlehání žen pomlázkou.
Pomlázka, čím větší a silnější, tím lépe, není zdaleka jen nějaký "malý klacík". Jediný švih takovou pomlázkou může způsobit bolest a často i modřiny. Pokud bychom chtěli být sarkastičtí, mohli bychom říci, že muži u nás jednou ročně bijí ženy a ještě to oslavují.
Samozřejmě, jedná se o tradici a to šlehání má být symbolické, spojené s velikonočními oslavami. Ale jak už to bývá, ne všichni tuto tradici dodržují v její symbolické podobě. Mám s tím osobní zkušenost – vyrostla jsem v tom a během Velikonoc jsem několikrát dostala několik bolestivých ran.
Je tedy dobré se na tyto věci podívat z širší perspektivy. Než zkritizujeme něco, o čem ve skutečnosti nevíme nic, měli bychom se nejprve podívat na naše zvyky a zamyslet se nad tím, jak je sami interpretujeme a praktikujeme.
Podívejme se na statistiky domácího násilí v České republice. Kolik žen je nuceno opustit své domovy kvůli psychickému teroru, fyzickému či dokonce sexuálnímu násilí? A kolik z nich se nikdy neodváží tyto hrůzné činy nahlásit? Je smutnou pravdou, že mnoho žen zůstává v těchto situacích bez podpory, zatímco násilníci často unikají bez trestu.
Zároveň stojí za otázku, kolik mužů si skutečně váží žen a chová se k nim s respektem, úctou a laskavostí? Dnes je běžné, že někteří muži odmítají zaplatit za večeři v restauraci s tím, že ženy si přeci vydělávají vlastní peníze. Tento "moderní" přístup však může působit odtažitě a chybí v něm elementární galantnost.
Kde jsou časy, kdy muži pomáhali dámám do kabátů, nesli jim těžké tašky, nebo jim dali přednost v hromadné dopravě? Bohužel, stále častěji vidíme, že těhotné ženy nebo matky s kočárky zůstávají v přeplněných prostředcích přehlíženy. A co teprve ochota mužů pomoci ženám v nesnázích, například při rozvodu? Mnozí z nich nezajišťují ani své vlastní děti, natož aby podpořili bývalou partnerku.
Dalším bolestivým tématem je nevěra. Kolik mužů ponižuje své ženy tím, že mají milenky, kterým snesou "modré z nebe", zatímco manželky, jež se starají o děti, domácnost a často ještě pracují, jsou odsunuty na vedlejší kolej? Takové jednání je nejen neuctivé, ale i destruktivní pro rodinné vztahy.
A kolik mužů v České republice zabilo svou partnerku z pouhé žárlivosti? Tato čísla jsou alarmující a připomínají nám, že problémy s násilím na ženách nejsou vzdálené – jsou přímo mezi námi.
A teď si položte otázku: Je skutečně na místě kritizovat islám, o kterém ve skutečnosti nevím nic, když naše společnost nemá v této oblasti čisté svědomí?
Každý by si měl především uvědomit, že podobné věci vůči ženám, jako je bití, nerespekt, neslušnost, ponižování a podobně, existují všude, a je jedno, jakého je člověk vyznání či původu. Na "blbce" může žena narazit kdekoli. Základem ovšem je, že islám nic takového nepodporuje.
Matky? V islámu je žena jako matka považována za osobu s mimořádnými právy a postavením. Tato privilegia vyplývají z jejích nenahraditelných zásluh během těhotenství, porodu, kojení a výchovy dětí. Podle islámské tradice má matka trojnásobná práva ve srovnání s otcem, což odráží uznání obtíží a obětí, které musela při naplňování svých mateřských povinností podstoupit.
Matce náleží maximální poslušnost, laskavost, zájem, úcta a respekt po celý její život. Islámské učení zdůrazňuje, že matky si zaslouží péči a podporu zvláště v období staří, kdy jsou jejich potřeby zvýšené. Jejich slovo má v rodině vysokou váhu a za všech okolností by mělo být respektováno.
Tento přístup zdůrazňuje význam žen jako matek v islámské společnosti a jejich nenahraditelnou roli v budování rodinné harmonie a stability.
A Bůh ví nejlépe.