Restaurace

Šla jsem si do města na pozdní oběd bez dětí, klid a pohoda. Posadím se v restauraci, servírka přijde a mimo jiné říká: „Vy mluvíte perfektně česky, můžu se na něco zeptat?“ Já: „Jistě.“ Ona: „Není Vám v tom vedro? Vždyť je to úplně ujetý, proč to nosíte?“ Usmívám se a říkám, že z náboženských důvodů. Ona: „Není v tom chlap jo?“ Já: „Ne! Správně by to mělo být rozhodnutí ženy.“ Ona: „Je to prostě úplně postavený na hlavu!“ Usmívám se. Ona: „Nevadí Vám, že se Vás ptám?“ Já: „Ne, je to v pořádku.“ Ona: „Proč to nosíte takhle? Proč nemáte jen zahalené vlasy a na sobě džíny?“ Já: „Tak každé ženě vyhovuje něco jiného a je to asi každého věc. Každá žena ať si zvolí sama způsob svého zahalování, mně vyhovuje tento (kouká na mě jako na blázna).“ Ona: „Já to prostě nechápu a je to asi tím, že jsem nevěřící.“ Stále se usmívám a čekám, co bude dál, začínám se docela potit. Ona: „Prosím vás, jak jste k tomu vůbec přišla, muslimové, csss, támhle se podíváte na jiného a ukamenují Vás! Žena je pro ně nic, jakmile žena porodí dítě, tak je to kus hadru!“ Neudržím hlasitý smích a ptám se: „Kde jste to slyšela?“ Ona: „Tak říká se to, že jo.“ Já: „Aha, no víte co, tohle je prostě takové hodně nafouknuté téma, kolem kterého je spousta nesmyslů. Na de*ila narazíte všude a není to o národnosti nebo náboženství, chcete mi říct, že někteří Češi nejsou i*ioti?“ Ona: „To jo! To jsou!“ Já: „No tak to vidíte!“ Ona: „Pracovala jste?“ Já: „Ano pracovala, ale vždy ve svém.“ Ona: „A jako takhle problémy jste nikdy neměla s lidmi? Jak na Vás reagují lidé?“ Já: „Řekla bych, že pozitivně.“
Padlo ještě několik otázek a odpovědí, skončilo to otázkou, co si vlastně dám k jídlu a na tuhle otázku jsem se opravdu těšila.

Člověk se občas setká s otázkami, kterým se musí smát a nevěří vlastním uším i očím, ale někteří lidé těm bludům skutečně věří, je to tak, bohužel. Reagovat agresivně a odpálkovat každého s tím, ať se nestará, není z pozice muslima ideální reakce a osobně to nedělám, ale to je opět jen můj názor. Netuším, jestli se slečna na základě našeho rozhovoru alespoň zamyslela, každopádně já můžu být v klidu, udělala jsem v tu chvíli vše, co bylo v mých silách. 

Pokud jsem se dopustila při psaní blogu nějaké chyby, kéž mi Bůh odpustí. 

© 2017-2025 Julinka Lerari | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu.
 
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!