První den ve fitness

Vcházela jsem první den do fitka a nějaká paní uvnitř velmi hlasitě pronesla: „Nóóó ty vole!“ Docela trapná situace a okamžitě mě to roztočilo, protože tohle je prostě nepříjemné, ale zachovala jsem klid. Navíc jsem viděla, jak je holčina na recepci mírně nervózní a neví, co má čekat, takže jsem dělala jakože nic a řešila jsem věci ohledně cvičení atd. Když jsem šla do šatny, holčina mi ještě mile řekla: „Máme do osmi hodin.“ Na to jsem odpověděla: „Já vím, děkuji.“ A zase ta paní tam řvala: „Jen do sedmi!“ Holčina ji okamžitě zarazila s tím, ať je laskavě ticho a mně řekla, ať ji neposlouchám.

Nechtěla jsem přemýšlet nad tím, proč to ta ženská řekla, jestli kvůli tomu, abych tam nebyla tak dlouho a vypadla jsem, bo nevím, ale opravdu se to ve mně vařilo.
Převlékla jsem se a šla cvičit, ani nepípla, ale zkoumala mě.

Když jsem odcházela a vešla do šatny, byla tam, akorát vylezla ze sprchy, nacož jsem tedy automaticky odvrátila zrak a zavřela dveře, ona mi řekla: „Můžete, pojďte.“ Už koukala normálně, převlékla jsem se, řekla na shledanou, ona mile odpověděla a odešla jsem.

Nemám ráda tyhle situace, kdokoliv jiný by se mezi dveřmi otočil a radši odešel, věřím tomu. Já nemám tu povahu a zrovna nepůjdu, ale štvalo mě to. V autě jsem si pak říkala, proboha, vždyť by to šlo i bez těch hloupých řečí, ale lidi prostě někdy musí no, než pochopí, že jsem si přišla zacvičit stejně jako oni a jsem normální člověk.

Dneska už jsme - dá se říct - kámošky, zdravíme se, občas něco prohodíme a zasmějeme se společně. Když se delší dobu nepotkáme, tak se mě zeptá, jestli je vše oukej. Což je velmi milé a pokaždé mi to udělá velkou radost.
Za sebe můžu říct, chce to zkrátka čas a trpělivost, lidé tady mají velmi smyšlené představy o muslimech i islámu, proto někdy reagují tak, jak reagují, bohužel. Od nás se očekává agresivní či hysterická reakce, která by jim samozřejmě udělala radost, ale já jsem stále toho názoru - pokud to jde a není to nějaký extrém, nejlepší je zachovat klid a zrovna tento případ je tomu krásným příkladem, alhamdulillah. Nikdo totiž neví, co bude, nevracejme stejnou mincí, ale snažme se být v podobných případech vždy tím lepším človíčkem.