Ona rozumí česky, trapas

Jsem v obchodě a stoupnu si do fronty, bokem stála paní u regálu, takže jsem myslela, že si prostě ještě něco vybírá. Otočila se a říká nějaké holčině, která byla s ní: „Co tadyta nás tady předbíhá!“ Vražedný, nenávistný a znechucený pohled (dovolila jsem si asi hodně). Tak říkám: „Vy už jste tady byla? To jsem nevěděla, pardon, můžete.“ Šla jsem stranou a ona šla přede mě. Bylo vidět, jak jí je asi trapně, mírně se usmála a víckrát se na mě nepodívala. ​
Ten pocit, když si myslíš, že je to určitě lázeňský host z Perského zálivu a "ono" to pak začne mluvit perfektně česky.

Podobná situace se mi stala několikrát. Když jsem byla například s maminou v parku, projížděl kolem nás chlápek na kole a pronesl něco hodně vulgárního a xenofobního! Já jsem to řešit nechtěla, ale máma, ta to jen tak nenechala a zavolala na něj zpátky: „Ty jeden *uráku, co si to dovoluješ...!“ V tu chvíli se otočil a myslela jsem, že se snad vybourá. Očividně hrdina vůbec nečekal, že mu budeme rozumět a navíc ta odpověď, ach jo, máma no.

A další taková sranda, to jsem byla zase s tchýní na procházce a už tenkrát byla starší, tak si docela často dávala pauzu. A to jsme zrovna stály u lavičky, kde byly dvě babičky, které se domlouvaly, že nás za žádnou cenu nepustí sednout, ty dvě Arabky! A tak jsem jim hezky řekla, ať jsou v klídku, tchýně jen odpočívá a sedět nepotřebujeme. To byl hnedka milý úsměv a najednou by jim přeci vůbec nevadilo, kdybychom se k nim přidaly.

 Ano, občas je to i legrace.