Moje konverze k islámu

Před lety jsem se sama - dobrovolně - a z vlastního přesvědčení rozhodla konvertovat k islámu, který mi změnil pohled na život a odpověděl na všechny mé komplikované dotazy ohledně smrti. Byla jsem mlaďounká, avšak do ničeho jsem nešla po hlavě, konvertovala jsem až po asi ročním zkoumání islámu a dál jsem v tom svém studiu pokračovala. Islám jsem začala praktikovat postupně, pomalu a s jistotou (jsem připravena). No, samozřejmě pár věcí jsem si s nadšením vyzkoušela hned, jako například hidžáb, pak jsem ho ale hezky zase na pár let zavřela do skříně. Mně osobně tedy vyhovovalo - krok za krokem, i dnes mi to tak připadá správné a doporučuji to každému nováčkovi, který je se mnou v kontaktu. Ono jít do všeho po hlavě, je sice na jednu stranu milé, akorát člověk pak najednou zjistí - naložil jsem si víc - než sám dokážu zvládnout - a to je rozhodně špatně!

Vzpomínám si na své první modlitby s papírkama v ruce a taky na půst v ramadánu, který jsem vůbec nedávala a držela jsem jen pár hodin. Byly to krásné začátky a ráda na ně vzpomínám.

Jak jsem se o islámu dozvěděla?

Já jsem islám poznala prostřednictvím muslima, se kterým jsem se seznámila a kterého jsem si po své konverzi i vzala, alhamdulilláh. 

Proč jsem konvertovala, proč zrovna islám?

Uvěřila jsem tomu, že islám je pravda a prorok Muhammad (mír s ním) je posledním prorokem i poslem, pečetí všech proroků.

Co na to přátelé, rodina a okolí?

Já jsem byla stále stejná, o mé konverzi věděli nejbližší, nějak extra to ale nikdo neřešil. Zlom nastal až ve chvíli, kdy jsem změnila šatník, začala se postupně zahalovat a jako poslední jsem si oblékla hidžáb. Tam spousta lidí pochopila, že to myslím smrtelně vážně, každopádně většinou to vzali sportovně.

Z mého pohledu je to to nejlepší rozhodnutí, které jsem v životě udělala, i když nejsem ta "dokonalá a nejlepší muslimka" (nepovažuji se za ni), jsem uvnitř šťastný a velmi vděčný člověk, díky Bohu!