Černé vrány

Paní prodavačka v obchodě: „No teda, Vy máte tohle (abayu) ale opravdu krásné.“ Koukám na ni, usmívám se a slušně poděkuji, ona ovšem pokračuje: „A jak to, že máte na sobě tohle? Já je vidím (muslimky) vždy jen celé v černém - jako černé vrány. A najednou Vy takhle - barevně.“ Trochu se stydím, za námi jsou lidé a samozřejmě poslouchají, co mi paní povídá, no i tak odpovídám: „Ehmmm, no, já nechci (být dnes jen v černém).“ Ona: „Aháááá, to jako nemusíte být jen černém, jo?!“ Já: „Nene, to opravdu nemusíme.“ Ona: „Ahááááá.“ Dál si mě prohlížela, asi i pochopila, jak moc se stydím (určitě jsem byla rudá jako rajče) a radši se na nic víc neptala, což se mi i docela ulevilo. Každopádně si toho vážím, je hrozně pěkné a milé, když vám cizí člověk - v dnešní době - v nemuslimské zemi - pochválí hidžáb. Alhamdulilláh!