Výchova dětí v islámu

Proč muslimové vedou své děti k islámu, proč jim nedají na výběr? Jak vychováváte své děti vy a jak byste přijala, kdyby jedno z vašich dětí od islámu odstoupilo? Pokud byste měla holčičku, nutila byste ji k hidžábu? 

Základem celého tohoto tématu je rozumný pohled na věc, protože každý člověk vychovává své dítě podle toho, čemu sám věří, co uznává a co považuje za správné. To je přirozené pro každého z nás. Křesťan vychová své děti v křesťanství, žid v judaismu a ateista v ateismu. Vegetarián jistě nebude svým dětem dávat maso, že? Podobně sportovec, milovník zdravé výživy či abstinent nebude své děti učit jíst vepřové maso nebo pít alkohol. Těmto dětem bude také vysvětleno, proč jsou tyto věci považovány za nevhodné. U muslimů je to stejné; nikdo přece nečeká, že by muslim vedl své děti k ateismu nebo jim řekl, že si mají svobodně vybrat, když sám věří, že islám je poslední správná cesta, která nás s Boží milostí dovede do ráje. 

Vedeme své děti především ke slušnosti, toleranci, úctě ke starším a správnému způsobu života. Učím je islámu a snažím se jim vysvětlit různé kontroverzní témata, protože žijeme v nemuslimské zemi a budou se s těmito věcmi setkávat čím dál častěji. Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, kterému by záleželo na tom, aby jeho děti byly především "Alžířané" nebo "Romové". Pro nás jsou tyto věci vedlejší; zvyky a kultura jsou pro nás druhotné. Mnohem důležitější pro nás je ukázat dětem krásu islámu a předat jim to, co je naší povinností a zároveň radostí. To, že v sobě nesou něco alžírského i romského, je přirozené a samozřejmě nás to všechny těší, ale není potřeba tomu věnovat větší pozornost.

Jako rodiče neupřednostňujeme muslimské kamarády. Naši kluci se kamarádí se všemi, doma je navštěvují jak muslimové, tak i nemuslimové, a každého z nich vždy přivítáme stejně.

Co se týče jakéhokoliv donucování v islámu, nesouhlasíme s tím a považujeme to za špatné. Nikdy jsme kluky do ničeho nenutili. Vždy jsme respektovali, když nám řekli, že něco nechtějí, a oba jsme toho názoru, že děti nesmí dělat náboženské věci kvůli rodičům, ale pouze a jedině kvůli Bohu. To by platilo i v případě hidžábu, pokud bychom měli holčičku. Chceme mít před sebou šťastné děti, které určité věci dělají s vírou a láskou, což je zásadní, ne děti, které v sobě vytvářejí nenávist a odpor, protože jsou neustále k něčemu donucovány a ve skutečnosti čekají jen na to, až vypadnou z domu a budou mít od rodičů klid. I dítě je člověk, má svá práva a mělo by mít prostor vyjádřit své pocity a názor. Islámská výchova je podle mého názoru především o vysvětlování, domovu plném lásky k náboženství a snaze ukázat dětem správný a krásný příklad v nás samotných, ne o neustálém křiku, nařizování a zakazování.

Máme s dětmi, díky Bohu, velmi přátelský vztah, a na druhou stranu dobře vědí, kde jsou hranice, co si mohou dovolit a co už ne. Ve výchově dětí se oba s manželem podporujeme, nikdy jsme nebyli proti sobě. To, co řekne táta, to platí, a to, co řekne máma, platí úplně stejně. Co se týče mě, manžel klade větší důraz na to, že maminka je pro ně vším – máma, máma, máma, a až potom táta.

Upřímně, nežijeme ve snech a nepředstavujeme si, že naše děti nikdy nebudou chybovat nebo hřešit, neboť ani my rodiče nejsme dokonalí. Počítám s tím, že můžou na nějaký čas sejít z cesty, dělat v mladí hlouposti apod., důležité je, aby si své chyby i hříchy uvědomovaly, požádaly Boha o odpuštění a snažily se je již nedělat. Co můžu však říct s jistotou, nikdy se k nim zády neobrátíme a dokud budeme žít, jsme tu pro ně. Kdyby to zašlo až do takového extrému a jeden z našich synů by se stal odpadlíkem, byl by to stále náš syn a oba bychom prosili Boha, aby jej navrátil zpět a on neopustil tento svět v takovém stavu. A Bůh ví nejlépe.

Neříká se náhodou, že muslimové mají bít děti, aby se modlily? Prorok (mír s ním) tímto výrokem nemyslel vůbec násilné bití, které si člověk pod českým slovíčkem "bít" představuje. Rodiče mají klást větší důraz na modlitbu a hlavně v období puberty, kdy jsou děti líné a nejradši by se například v dnešní době válely jen u televize, her a počítače. V takovém případě mají rodiče několikrát upozornit na čas modlitby a když dítě stále leží, může/nemusí schytat jednu malou výchovnou ve smyslu - dělej lenochu - vstávej! Nesmí to však být na žádné citlivé místo, do kterého spadá například obličej nebo hlava - a též to nesmí být agresivní či bolestivé, ale pozor, i takové mírné plácnutí má v islámu podmínku! Rodič totiž musí vychovávat své dítě v islámu a od sedmi let jej vést k modlitbě, tudíž dítě musí vědět, o co jde. Nelze přijít v jedenácti letech za dítětem a chtít po něm najednou něco, co jsem ho jako rodič nikdy neučil, a k čemu jsem ho nikdy nevedl.

Neexistuje žádný záznam o tom, že by prorok Muhammad (mír s ním) zbil některé dítě, naopak, měl děti velmi rád, vždy měl pro ně pochopení, toleroval mladé lidi a nařizoval ostatním, aby dělali totéž.

Modlitba patří k pilířům islámu a první věc, na kterou bude muslim tázán v hrobě, je právě modlitba, neboť je klíčem k otevření první pomyslné brány. Pokud muslim nemá splněno, jen Bůh ví, co s ním bude dál. 

Mluvíte s dětmi arabsky? U nás doma se arabsky nemluví, já s dětmi mluvím pouze česky, manžel zase alžírským dialektem.

Navštěvují vaši synové modlitebnu v ČR? Kluci mají hlavně školu a věnují se odmalička fotbalu, takže učení, úkoly, tréninky a zápasy, málokdy mají čas na to, aby zašli do mešity na povinnou modlitbu nebo páteční kázání (modlí se doma) inshAllah si to časem dokážou skloubit dohromady. Co se týče různých aktivit v mešitě o prázdninách, záleží vždy na nich, zda chtějí, nebo nechtějí, my je nenutíme.

Máte strach z toho, že vaše děti budou pít alkohol, brát drogy apod., neboť žijete v nemuslimské zemi? Jsem máma a pochopitelně nějaké obavy jsou na místě, ale s dětmi mluvím o všem, vědí velmi dobře, co je špátné a proč, navíc děti se můžou zkazit úplně všude, muslimské země nejsou žádnou výjimkou. Muslimská země, ani muslimská komunita či muslimští přátelé v nemuslimské zemi nezajistí slušnost našich dětí, to je zkrátka realita. I v muslimských státech dělají děti hlouposti, kouří, zkusí drogu, jezdí za volantem bez řidičského průkazu, navštěvují diskotéku u moře, jsou v kontaktu s dívkami apod., stejně tak různé muslimské partičky v nemuslimských státech, to prostě rodiče mnohdy neovlivní, Bůh ví nejlépe. Důležité pro každého rodiče je, že ve výchově udělal maximum, neboť základ islámu je doma, ne v mešitě, ne u kamarádů, potom už je to jen na nich (dětech), každý je zodpovědný sám za sebe...

Setkali se vaši kluci někdy s rasismem nebo islamofobií? Alhamdulilláh ne, vidí to jen na sociálních sítích, oni sami však žádné problémy nemají. Navštěvují multikulturní školu a zatím nikdo jejich původ či náboženství neřešil. 

Jak řešíte ve škole Vánoce? My jsme je vlastně ani nějak extra nikdy neřešili, již ve školce jsem oznámila, že je neslavíme a nedodržujeme žádné tradice s tím spojené, neboť jsme muslimové. Vždy nás každý pochopil a plně respektoval, nikdy to nikomu nepřišlo divné, naopak, každý to považoval za naprosto logickou věc a nikdo od nás v tomto směru nikdy nic nevyžadoval. A tak je tomu díky Bohu dodnes. Normální člověk totiž tak nějak ví, že respekt a tolerance není vůbec o slavení svátků, které nám nepatří.

Nepovažovali jsme to za nějaký zákaz a díky Bohu ani naši kluci to tak nikdy nevnímali, brali jsme to jako naprosto přirozenou věc, nejsou to naše svátky a neexistuje důvod, proč bychom na tom měli cokoliv řešit. Máme díky Bohu svátky al-Fitr a al-Adha, vždy si to uděláme krásné, napeču cukroví a různé dobroty, rozdáváme si dárky, koukáme na naše oblíbené filmy, v dalších dnech většinou zorganizujeme nějaký výlet apod., takže kluci nikdy netrpěli tím, že nemají Vánoce. 

Mimochodem, umí si snad někdo představit žida nebo ortodoxního křesťana - jak slaví islámské svátky? To asi těžko.

Kluci maximálně popřejí svým nemuslimským kamarádům hezké svátky, oni zase jim v době islámských svátků, a tím je to uzavřené.

Ale v ČR jsou muslimové, kteří Vánoce slaví, víte o tom? Samozřejmě o tom vím a nejsou to jen muslimové v ČR, ale mě upřímně vůbec nezajímá, kdo Vánoce slaví a kdo ne, z náboženského hlediska je tohle téma naprosto jasné a každý ať si dělá, co chce. My, jako rodina, to máme takto, alhamdulilláh, jak je to v jiných rodinách, není naše věc. 

Kéž nás i naše děti Bůh ochraňuje a vede správnou cestou. Ámín.