Milosrdenství islámu
Islám je náboženstvím milosrdenství a laskavosti, náboženstvím tolerance a pohodlnosti. Bůh nezatížil tuto ummu (komunitu, národ) více, než může unést. Ať udělá cokoli dobrého, bude za to odměněna, a ať udělá jakékoliv zlo, bude muset nést břemeno tohoto hříchu: „Bůh ukládá duši jen to, co je pro ni možné; dostane se jí odměny za to, co si pro sebe i proti sobě vysloužila.“ 2:286
„On si vás vyvolil a nepřipravil vám žádné obtíže v náboženství, jež je vírou předka vašeho Abrahama. A On nazval vás muslimy již dříve - i v tomto -, aby posel tento byl vám svědkem a abyste vy byli svědky pro ostatní lidi. Dodržujte modlitbu a rozdávejte almužnu a hledejte oporu u Boha! On vaším je ochráncem - jak překrásný to ochránce a jak výtečný to pomocník!“ 22:78
Každý hřích, který muslim spáchá, protože udělá chybu, nebo zapomene, nebo je k tomu donucen, mu bude odpuštěn. Muslim bude volán k zodpovědnosti za to, co dělá záměrně, ne za to, co dělá omylem: „A není pro vás hříchem to, co učiníte omylem, nýbrž jen to, co srdce vaše zamýšlela a Bůh je odpouštějící, slitovný.“ 33:4
Alláh je laskavý a milosrdný. Poslal Muhammada (mír s ním) s lehkostí a tolerantním monoteismem: „Bůh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné.“ 2:185
Prorok (mír s ním) řekl: „Náboženství (islám) je jednoduché. Kdo z náboženství učiní těžkost, toho přemůže. Následujte střední cestu. Nemůžete-li udělat to, udělejte něco, co je tomu blízko, a buďte posly dobrých zpráv.“ (al-Buchárí)
Šajtán je největším nepřítelem člověka. Dává mu zapomenout na vzpomínku na svého Pána (dhikr) a činí hřích přitažlivým: „Satan je ovládl a dal jim zapomenout na připomenutí Boží.“ 58:19
To, co říká vlastní nafs (já), Bůh odpustil, Prorok (mír s ním) řekl: „Alláh odpustil mé ummě myšlenky, které se jim honí hlavou, pokud o nich nemluví nebo podle nich nejednají.“ (Muslim)
„Každému z mých následovníků bude odpuštěno kromě těch, kdo se chlubí svými hříchy. Takovým příkladem je člověk, který se večer dopustí hříchu, a Bůh ho skryje. Ráno říká lidem: ,Včera jsem udělal to a to.‘ Přičemž Bůh to zatajil. Během noci to sám Bůh skryl, ale dotyčný člověk se sám prozradí.“ (podle al-Buchárího a Muslima)
Pokud člověk spáchá hřích a pak činí pokání, Bůh přijme jeho pokání: „Pán váš Sobě milosrdenství jako povinnost předepsal; dopustí-li se někdo z vás špatného z nevědomosti, potom však pokání koná a polepší se . . . vždyť On věru je odpouštějící, slitovný.“ 6:54
Bůh je štědrý a laskavý, znásobuje odměnu za dobré skutky a odpouští špatné skutky, jak řekl Prorok (mír s ním), když vyprávěl slova svého Pána: „Bůh nařídil hasanaat (dobré skutky) a sayi'aat (špatné skutky), pak to vysvětlil. Kdo má v úmyslu vykonat dobrý skutek a neudělá to, Bůh to zapíše jako jeden dobrý skutek; pokud to má v úmyslu udělat a pak to udělá, pak to Bůh zapíše jako deset až sedm set dobrých skutků, nebo více. Kdo má v úmyslu udělat špatný skutek a pak to neudělá, Bůh to zapíše jako jeden dobrý skutek; pokud to má v úmyslu udělat a pak to udělá, Bůh to zapíše jako jeden špatný skutek.“ (al-Buchárí)
Zdroj: islamqa.com