Rodina mě zavrhla kvůli islámu?

O vztazích mezi rodiči a dětmi, které jsou někdy v muslimských rodinách problematické, se můžeme dočíst v médiích docela často. Avšak o konvertitech, kteří mají spory s rodinou kvůli islámu, to už tak žhavé téma není a v médiích se s tím spíš nesetkáme. Za ta léta jsem slyšela mnoho smutných příběhů, vyhazov z domu kvůli hidžábu, ponižování, zesměšňování, neustálá provokace, nenávist a v tom lepším případě to většinou skončí tak, že s dcerou/se synem z ničeho nic rodiče omezí kontakt a navštěvují se jen občas. Situace, kdy rodina na veřejnosti dělá, že "tu zahalenou muslimku" vůbec neznají a stydí se ji i pozdravit, nejsou žádnou výjimkou. Když se k tomu přidá manželství s "Arabem/kou", je doslova vymalováno a zničí to kompletně celý vztah, který už i tak byl na tenkém ledě. 

Co s tím dělat? 

Pro každého konvertitu velmi citlivé a složité téma. Občas je dobré promluvit si s rodiči/rodinou a zeptat se, v čem je největší problém. Vysvětlit jim, že jsme se nedali na špatnou cestu, která by nám uškodila, naopak, vydali jsme se na správnou cestu a žijeme spokojeným životem, což jistě i vidí. Co víc si můžou přát? Jsme to hlavně stále my a ne někdo jiný, naše víra, změna šatníku a jídelníčku nejsou důvodem k tomu, aby nás člověk přestal milovat.

Bohužel, někdy ani dlouhé rozhovory nepomůžou a nedá se nic dělat, asi to tak má být, Bůh ví nejlépe. Každý muslim by se i přes veškeré trable měl snažit ke svým rodičům chovat stále slušně, s úctou i respektem, neboť je to naší náboženskou povinností.

Kéž nás Bůh ochraňuje a vede správnou cestou.