Prorok Sulajmán (mír s ním)

Prorok Sulajmán známý jako Šalomoun v židovsko-křesťanské tradici, byl jedním z devatenácti synů proroka Davida (mír s ním). 

Prorok David (mír s ním) byl moudrý král Izraele a vznešený prorok a posel Alláha. Když prorok David zemřel, byl jeho nástupcem Sulajmán, který byl Alláhem vybrán, aby pokračoval v odkazu svého otce jako prorok. 

Byl obdařen mnoha dary a zůstal spravedlivým a moudrým vládcem izraelského národa.

„Šalomoun pak stal se dědicem Davidovým a pravil: ‚Lidé, byli jsme naučeni řeči ptactva a byli jsme zahrnuti věcí všech hojností. A věru je toto zjevné dobrodiní!‘“ 27:16

V jednom podání v Sahíh al-Buchárí 6725 prorok Muhammad (mír s ním) řekl: „Náš majetek (ve smyslu hmotného vlastnictví proroků) nemůže být zděděn, a cokoli zanecháme, má být vynaloženo na charitu.“ 

To, co prorok Sulajmán zdědil, tedy nebyl hmotný majetek, ale otcova vláda a znalosti. 

Jak uvádí Tirmidhí 2682: „Opravdu, učenci jsou dědici proroků, a proroci nezanechávají po sobě dináry ani dirhamy.“  

Pokora proroka Sulajmána  

Prorok Sulajmán si užíval mnoho úspěchů a štěstí v tomto světě. Byl postaven do jedinečné pozice oproti ostatním prorokům, protože měl moc nad celou říší. 

Tato říše byla na odlišná od jakékoli jiné v historii. Nevládl pouze lidem, ale také džinům a různým zvířatům. 

Byl obdivován a milován všemi jako jejich vůdce.

  „A shromáždila se u Šalomouna vojska jeho z džinů, smrtelníků a ptáků a všichni po oddílech kráčeli.“  27:17

„A vskutku jsme uštědřili Davidovi a Šalomounovi vědění, takže říkali: ‚Chvála Bohu, který nás vyznamenal nad mnohé Své služebníky věřící!‘“ 27:15

Když byl popsán všemi těmito požehnáními, způsob, jakým na to prorok Sulajmán reagoval, byl výjimečný. Moc a úspěch by většinu lidí na jeho místě zkazily. Avšak toto nadřazené postavení, které mu bylo uděleno, pouze posílilo jeho pokoru. Vše, co mu bylo dáno, považoval za přímý dar od svého Stvořitele, a tak, jak je zmíněno ve verši, odpověděl slovy: „Alhamdulilláh“ - „Všechny chvály a díky patří Alláhovi.“ 

Zároveň, při vyjmenovávání všech těchto milostí, je jako první zmíněn dar poznání. Někteří komentátoři naznačují, že tato vlastnost ukazuje na výjimečnost poznání, které je považováno za vyšší než samotná vláda nad lidmi a džiny, stejně jako schopnost mluvit jazykem ptáků a jiných zvířat. Poznání zde znamená jak vědomosti o světském životě, tak i pochopení prorockého poslání. 

V Tafhím ul-Qur'an autor píše, že se jedná o: „Poznání reality, poznání toho, že cokoli mají, není jejich, ale je to dar od Alláha. A všechna práva, která jim byla udělena, by měla být využívána výhradně v souladu s vůlí Alláha. Neboť budou před Alláhem, skutečným Vlastníkem, pohnáni k odpovědnosti za správné či nesprávné využití těchto práv. 

Toto poznání je opakem nevědomosti, v níž byl ponořen Faraón. Faraón dostal moc a vládu, ale jeho nevědomost ho nasměrovala na jinou cestu. Naopak charakter proroka Sulajmána byl postaven na správném poznání, což vedlo k zcela odlišnému výsledku.

Zkouška proroka Sulajmána  

Když byl prorok Muhammad (mír s ním) dotázán, kteří lidé byli nejvíce zkoušeni, odpověděl: „Jsou to proroci, pak ti nejlepší po nich a potom ti nejlepší po nich. Člověk je zkoušen podle své víry. Pokud je pevný ve své víře, jeho zkoušky budou tvrdší. Pokud je slabý ve své víře, je zkoušen podle své síly ve víře.“ (at-Tirmidhí 2398) 

Ačkoli se na první pohled zdá, že prorok Sulajmán měl všechno, nebylo to bez obtíží a zkoušek. Alláh v Koránu říká, že „jsme Sulajmána zkoušeli.“ Jeho bohatství a království se mohou zdát jako požehnání, ale ve skutečnosti to byla těžká zkouška od Alláha. Kolik lidí by si v takové situaci mohlo myslet, že vyhráli v loterii, ale v den soudu si uvědomí, že to byla ta nejhorší věc, která mohla jejich imán (víru) potkat? 

Prorok Sulajmán nesl mnoho odpovědností jako vůdce i jako prorok. Nejprve a především byl služebníkem Alláha a neustále se věnoval dhikru (vzpomínání na Alláha). Korán ho chválí těmito slovy: „A darovali jsme Davidovi Šalomouna, jenž byl Naším výtečným služebníkem. A byl věru kajícníkem.“ 38:30

Jednoho dne, když se blížila noc, byli pro něj připraveni jeho nejlepší a nejlépe vycvičení koně na tažení a byli mu přivedeni k závěrečné kontrole. Prorok Sulajmán byl na okamžik rozptýlen svou láskou k al-chajr, což je přeloženo jako láska k dobrým věcem - v tomto případě jeho koním. 

Verš pokračuje: „dokud nezmizeli za závojem“ - zde komentátoři chápou, že se jedná o zapadající slunce za obzor. Prorok Sulajmán (mír s ním) tak neúmyslně zmeškal čas odpolední modlitby. Nebylo to úmyslné, ale způsobené zapomněním. Jeho projev lásky k těmto věcem však nevycházel z marnivosti. Jak verš objasňuje: „z důvodu vzpomínání na mého Pána.“  Sulajmán nacházel lásku k Alláhovi ve všem - byl pouhým pozorovatelem, který viděl Alláhovu slávu a velikost ve veškerém stvoření. 

Poté, co prorok Sulajmán (mír s ním) zmeškal modlitbu a koně byli odvedeni, začal pociťovat lítost. Zavolal zpět koně, kteří již odešli, a pohladil je po krku a nohou. Zde existují rozdílné názory na význam arabského slova (مَسْحًۢا) mashan. Někteří komentátoři tvrdí, že toto slovo znamená "pohladit mečem". Podle tohoto názoru, když prorok Sulajmán zanedbal vzpomínání na Alláha, uvalil na sebe trest. Obětoval tedy koně, které tolik miloval, ve jménu Alláha a maso rozdal jako sadaqah (charitu). 

Na druhou stranu učenci jako imám Ibn Džarír tvrdí, že prorok Sulajmán (mír s ním) zavolal koně zpět, aby je pohladil a projevil jim ještě více lásky. Tento názor zastává myšlenku, že není v povaze proroka trestat zvíře za své vlastní chyby. Oba tyto výklady se často citují v souvislosti s tímto příběhem. 

Je však třeba být opatrný při výkladu tohoto ájatu. Existuje mnoho podání od lidí Knihy (vyprávění pocházejících z hebrejských písem). Tyto příběhy jsou však často smyšlené a neuctivé vůči prorokovi Alláha. Z tohoto důvodu je obtížné s jistotou určit, jakou zkouškou prorok Sulajmán (mír s ním) skutečně prošel. Naše zvědavost nás vede k touze vytvořit odpověď, což často vede k různým smyšleným verzím této události.

Přístup Ibn Kathíra je vhodnější – cokoli, co Korán ponechal nejasné, by mělo zůstat tak, jak to Alláh zanechal, bez zbytečného zkoumání detailů. Je lepší nežádat o více podrobností, než kolik nám poskytli Alláh a Jeho posel. Vše, co můžeme vyvodit, je to, že prorok Sulajmán byl opět zkoušen, a tato zkouška ho přivedla k tomu, aby se obrátil k Alláhovi s ještě větší oddaností.

 Vítr a džinové 

Po této události se prorok Sulajmán (mír s ním) modlil následující prosbou: „Pane můj, odpusť mi a daruj mi království takové, jakého nikdo po mně nedosáhne, vždyť Tys věru štědrý dárce!“

Cílem každého proroka není soustředit se na materiální a světský život. Prorok Sulajmán (mír s ním) nežádá o království, jaké neměl nikdo jiný, jen kvůli touze po moci. 

To je zřejmé, když si všimneme, jak svou du'á začíná - v srdci a mysli nejprve očišťuje svou duši a žádá o odpuštění. Jeho starostí není tento dunya (světský život), ale jeho prosba začíná áchira (posmrtným životem). 

Navíc Alláh zná svého proroka. Ví, že Sulajmán (mír s ním) byl oproštěn od veškerých sobeckých tužeb a chtěl tyto prostředky využít ke konání dobra na Jeho cestě. 

Alláh mu také podřídil šajtány. Díky této moci jim mohl přikazovat, aby pro něj stavěli a potápěli se do hlubin moří, odkud mu přinášeli nejvzácnější suroviny, a také aby budovali největší stavby pro jeho království. 

„A podrobili jsme mu vítr, který lehce podle rozkazu jeho vál tam, kam on si přál, a také satany všechny, stavitele i potápěče, jakož i jiné, řetězy k sobě přivázané.“ 38:36-38

Mravenci  

Jednoho dne shromáždil prorok Sulajmán (mír s ním) svou armádu, aby se vydal na cestu do země Aškelon. Měl různé oddíly, včetně džinů, lidí, ptáků a zvířat všech druhů, kteří pochodovali v dokonalé jednotě. 

Když procházeli jedním údolím, všiml si blížícího se vojska jeden pozorný mravenec. Vykřikl a varoval ostatní: „Mravenci, uchylte se do obydlí svých, aby vás nerozšlapal Šalomoun se svými vojsky, aniž to zpozorovali!“ 27:18  

Prorok Sulajmán (mír s ním) uslyšel řeč mravence a začal se smát. Byl tak naplněn láskou ke svému Stvořiteli, že pronesl další du'á (modlitbu): „Pane můj, vnukni mi, abych Ti poděkoval za dobrodiní Tvé, jímž zahrnuls mne i rodiče mé! Dej, ať pro Tvé zalíbení konám zbožné skutky, a uveď mne ze Svého milosrdenství mezi bezúhonné služebníky Své!“ 27:19  

Slova, která použil, ukazují vzorový charakter proroka Sulajmána. Je ztělesněním vděčnosti - vždy šťastný a přičítající svůj úspěch Alláhovi, místo aby se sám oslavoval. 

Jeho vděčnost přesahuje pouhá slova; v modlitbě žádá: „umožni mi být vděčný za Tvé dobrodiní.“  Tato prosba odráží jeho touhu projevit svou vděčnost prostřednictvím služby a dobrých skutků, aby mu byla ukázána cesta, jak nejlépe vyjádřit svou vděčnost Alláhovi.  

Pták dudek 

Jednou z vlastností, kterou prokazují velcí vůdci, je zájem o blaho svých společníků. Toto je něco, čím byl znám prorok Muhammad (mír s ním). Navštěvoval své společníky, když slyšel, že jsou nemocní. Pokud byli lidé postiženi nějakými těžkostmi, snažil se jim pomoci tyto potíže odstranit. 

Prorok Sulajmán (mír s ním) vlastnil tuto vlastnost v míře, kterou si ani nedokážeme představit. Kontroloval své vojsko a všiml si, že mezi dudky jeden chybí. Každý má svou roli, kterou hraje. 

Někteří komentátoři říkají, že dudek dříve proroka Sulajmána (mír s ním) dovedl k vodě. Jiní tvrdí, že tito ptáci poskytovali stín před sluncem. Ať už byla jejich role jakákoli, absence jediného ptáka byla zaznamenána a vnímána. 

Někteří vůdci by se v takové situaci uchýlili k hněvu a trestu, protože by tuto nepřítomnost vnímali jako výzvu pro svou autoritu. Ale prorok Sulajmán (mír s ním) zůstal klidný a nejprve řekl, aby se zjistil důvod.  

„Potom provedl přehlídku ptactva a otázal se: ‚Čím to, že dudka zde nevidím? Nebo snad přítomen není? Věru jej ztrestám trestem těžkým či jej zaříznu, nepřinese-li mi zjevné ospravedlnění!‘“ 27:20-21

„A zdržel se dudek nepříliš dlouho a po příchodu pravil: ‚Zjistil jsem něco, co ty sám dosud nevíš, a přicházím k tobě ze Sáby se zvěstí jistou: shledal jsem, že nad ní žena vládne, jež byla obdařena věcmi všemi a trůnu mohutného je majitelkou; a shledal jsem, že ona i lid její se slunci místo Bohu klaní; Satan pak okrášlil pro ně jejich počínání a svedl je z cesty pravé, takže nejsou vedeni správně a Bohu se neklaní, jenž tajemství nebes i země odkrývá a dobře zná, co skrýváte i co dáváte najevo veřejně, a Bůh - není božstva kromě Něho - je trůnu nesmírného Pánem!“ 27:22-26

„I Šalomoun: ‚Uvidíme, zda pravdu mluvil či zda z prolhaných jsi jen. Odleť s tímto dopisem mým a shoď jim jej, potom se stranou drž a vyčkávej, co v odpověď učiní!‘“ 27:27-28

Královna ze Sáby 

Královna ze Sáby vládla území, které je dnes známé jako Jemen, nebo jak je zmíněno v Koránu, Sába. 

Ačkoli to Korán výslovně nezmiňuje, věří se, že se jmenovala Bilqis. 

Alláh říká, že jí byla dána moc, autorita a velkolepý trůn. Její říše sice nedosahovala velikosti a velkoleposti proroka Sulajmána (mír s ním) ale i tak byla pozoruhodná sama o sobě. Měla vše, co potřebovala. 

Na celou záležitost reagovala velmi realisticky: „Když králové do města nějakého vcházejí, věru je vyplení a nejmocnější z jeho obyvatel těmi nejbídnějšími učiní a takto obvykle jednají. Já však pošlu Šalomounovi dar a vyčkám, s čím navrátí se vyslanci moji.“ 27:34-35

Nikdy předtím neviděli takovou kázeň a ochočení lvů, tygrů, ptáků a vojáků. Předložili Sulajmánovi dary, ale ty ho vůbec nezajímaly. Jeho integritu nešlo koupit několika dary. 

Měl jen jeden cíl - šířit víru v tawhíd, tedy v jedinečnost Alláha. 

Poslové se poté vrátili k Bilqis s dary a sdělili jí o velkoleposti proroka Sulajmána (mír s ním) a jeho království. 

Královna byla jeho osobou ohromena a rozhodla se přijmout jeho pozvání, přičemž si přála s ním osobně promluvit. 

Poté se připravila a vydala se na cestu do Jeruzaléma. 

Trůn Bilqis 

Prorok Sulajmán (mír s ním) chtěl strategicky ukázat svou moc spíše než ji skutečně použít. Chápal, že královna má sklon přijmout islám, a proto se rozhodl zprostředkovat zázračnou událost, která by posílila její víru. 

Tento úkol nebyl jednoduchý: vstoupit do jejího paláce nepozorovaně, zajistit trůn a přenést ho ještě před příjezdem královny. Věřil však, že jeho splnění jí pomůže pochopit neomezenou moc a vládu Alláha. Mohl by jí pak vysvětlit, že takové zázraky nejsou možné díky jeho vlastní síle, ale pouze díky umožnění od Alláha. 

Sulaimán (mír s ním) na nabídku džina nereagoval. Poté vystoupil jiný džin, o němž se říkalo, že má znalost knihy, a řekl, že trůn dokáže přinést ještě rychleji. 

Dříve než prorok Sulajmán stihl mrknout, velkolepý trůn, o kterém mluvil dudek, se objevil před ním. Opět byl ohromen požehnáním od Alláha a okamžitě se obrátil k modlitbě. 

Královna přichází 

Když Bilqis dorazila do paláce proroka Sulajmána (mír s ním) byla přivítána slavnostním ceremoniálem. Dříve požádal prorok Sulajmán, aby byl trůn mírně upraven, aby otestoval její reakci. Řekl jí: „Je tvůj trůn jako tento?“ 

Byla moudrá a trpělivá. Neodmítla toto tvrzení ukvapeně, jak by to udělala většina lidí, protože by se zdálo neuvěřitelné, že by se trůn, který právě opustila, mohl nyní nacházet před ní. Místo toho ho neustále pozorovala, zkoumala všechny detaily a všímala si nápadné podobnosti. Z tohoto jednoduchého setkání byl Sulajmán (mír s ním) ohromen její diplomatickou reakcí. 

Poté pokračovala: „Jako by to byl on. A dostalo se nám již dříve vědění a byli jsme do vůle Boží odevzdáni.“ 27:42

Když prorok Sulajmán (mír s ním) provedl královnu svým palácem, přivedl ji do velké síně postavené džiny. Podlaha byla vyrobena z tlusté vrstvy průhledného skla, pod kterým tekla voda. Královna si podlahu spletla s vodní hladinou a zvedla svůj šat, aby jej udržela v suchu. 

Sulajmán jí to objasnil: „To je jen palác křišťálem vydlážděný.“ 27:44 

V srdci už byla přitahována k islámu, ale tato zkušenost jí odhalila ještě něco víc - vnější vzhled může klamat lidské chápání. Začala si spojovat lekce, které jí Sulajmán (mír s ním) ukázal, a uvědomila si, jak je pošetilé uctívat slunce a měsíc jen kvůli jejich významnosti. 

To je viditelná realita, ale ve skutečnosti jen Alláh může dát věcem jejich význam. V tu chvíli se zřekla víry v mnohobožství a přijala islám, říkajíc: „Pane můj, sama sobě jsem ukřivdila, avšak nyní se odevzdávám spolu se Šalomounem do vůle Boha, Pána lidstva veškerého.“ 27:44

Džínové s jejich magie  

Než prorok Sulajmán (mír s ním) získal nad džiny nadvládu, někteří z nich se odchýlili od správné cesty a trávili čas tím, že klamali lidi svými knihami magie. Falešně tvrdili, že mají schopnost předpovídat budoucnost a vidět neviditelné, což vedlo mnoho lidí k mylným přesvědčením. 

S podporou Alláha prorok Sulajmán ukončil tuto praktiku. Podmanil si džiny, čímž ochránil lidi před falešným uctíváním. 

Jako trest byli džinové nuceni stát se veřejnými služebníky, kteří vykonávali jakýkoli úkol, který jim prorok Sulajmán uložil. 

Smrt proroka Sulajmána 

Když se přiblížil čas, aby Alláh povolal svého věrného služebníka zpět k sobě, prorok Sulajmán vyslovil poslední přání. Požádal, zda by mu anděl smrti mohl vzít duši takovým způsobem, aby to ostatní nepoznali. 

Nedbaje na prorokovu smrt, džinové pokračovali v neúnavné práci den co den. Až když přišli termiti a prokousali se jeho holí, tělo proroka Sulajmána spadlo na zem. Teprve tehdy lidé zjistili, že zemřel. 

Shromáždili se kolem něj a ptali se, jak dlouho už tam takto stál. Zajímalo je, jak je možné, že si džinové jeho smrti nevšimli. 

Tato událost sloužila jako silná lekce, která lidem ukázala, že zlí džinové skutečně nejsou schopni vidět neviditelné ani předpovídat budoucnost. Kdyby o prorokově smrti věděli, okamžitě by opustili svá místa a přestali pracovat. 

A Bůh ví nejlépe. 

Zdroj: myislam.org