Prorok Núh (mír s ním)
Existují dva názory na prorockou časovou osu proroka Núha (mír s ním). První je názor mnoha historiků, jako je Ibn Kathír, který napsal, že prorok Núh přišel po proroku Idrísovi (mír s nimi). Někteří učenci se však domnívají, že ajá 163 súry al-Nisá (Ženy) naznačuje, že přišel před Idrísem.
Uvádíme oba pohledy, abyste si toho byli vědomi jako lidé, kteří se chtějí v tomto směru vzdělávat. Neexistuje dostatek důkazů, které by umožnily učinit závěr s absolutní jistotou... Tento příběh je napsán s perspektivou, že Núh přišel po Idrísovi (mír s nimi).
Muslimové po smrti proroka Idríse (mír s ním) zůstali bez vedení, neboť žádný jiný muž z nich nebyl vybrán za proroka, a tak lidé začali hledat vedení u zbožných společníků Idríse. Respektovali a následovali tyto spravedlivé muže a radili se s nimi, kdykoli čelili problémům. Nakonec, jak čas plynul, pominuli i zbožní muži, takže muslimové opět neměli žádného vůdce, který by je vedl. Měli strach a báli se, že sejdou z cesty Alláha.
Uplynula staletí a Alláh se rozhodl poslat proroka, aby navedl modloslužebníky zpět k pravdě. Prorokem vybraným pro tento posvátný úkol byl Núh (mír s ním), kterého známe z judaismu a křesťanství jako Noema.
Alláh požehnal svému věrnému učedníkovi výmluvnou řečí a nesmírnou trpělivostí, aby mohl úspěšně plnit svou povinnost. Prorok Núh (mír s ním) tedy začal kázat svému lidu o tajemstvích rozlehlého vesmíru – informoval je o noci a dni, hvězdách a měsíci, rostlinách a zvířatech - a o nebi i Zemi. Vysvětlil jim, že člověka Alláh stvořil proto, aby Ho uctíval. Núh jim pak řekl o Jedinečnosti Alláha - že tajemství světa jsou pouze důkazem existence Jediného pravého Boha, a tím není nikdo jiný než Alláh Nejvyšší. Vysvětlil jim, že je šajtán svedl, aby uctívali modly a varoval je před hrozným trestem od Alláha, pokud budou v tomto uctívání pokračovat.
Lidé mu naslouchali s velkým zmatkem i trpělivostí. Ti nejubožejší a nejzoufalejší z Núhova lidu začali nacházet naději a útěchu v prorokových slovech a postupně vstoupili do islámu, zatímco boháči to všechno sledovali se vztekem.
Řekli Mu: „Vidíme tě, ale jen jako muže, takového, jako jsme my.“
„I vyslali jsme Noema k lidu jeho, aby pravil jim: ,Lide můj, já jsem pro vás varovatelem zjevným, abyste neuctívali kromě Boha nikoho! Já věru obávám se pro vás trestu dne, jenž bude bolestný.‘ A řekli velmoži, ti z lidu jeho, kdož nevěřili: ,Nevidíme v tobě nic jiného než smrtelníka nám podobného. A vidíme, že tě z nás následují bez rozmyšlení jen ti nejnižší, a nevidíme, že nějakou přednost nad námi měli byste, ba spíše soudíme, že vy jen lháři jste!‘“ 11:25-27
Prorok Núh jim vysvětlil, že je zajisté lidská bytost a Alláh obsadil Zemi převážně lidmi. A kdyby ji obsadili andělé, Alláh by jistě poslal andělského posla, aby předal Jeho poselství.
Núh (mír s ním) si byl dobře vědom nevědomosti bohatých mužů. Věděl, že musí zůstat klidný, aby jim vysvětlil, že jejich majetek je v očích Alláha bezcenný...
„Lide můj, nežádám od vás za to jmění žádné, odměna má je toliko u Boha. Neodeženu nikdy ty, kdož uvěřili - ti věru setkají se s Pánem svým, však vy jste, jak vidím, lidem nevědomým. Lide můj, kdo pomůže mi proti Bohu, jestliže je odeženu? Což se nevzpamatujete? Nepravím vám: ,Mám u sebe pokladnice Boží‘ ani: ,Znám věci nepoznatelné‘, a neříkám vám ani, že anděl jsem. A nepravím o těch, které oči vaše přezírají, že Bůh jim nic dobrého nepopřeje. Však Bůh zná nejlépe, co v duších jejich je skryto; a věru bych byl, kdybych to říkal, jedním z nespravedlivých.‘“ 11:29-31
Modloslužebníci zuřili. Příliš dlouho tolerovali Núhovo nepřetržité kázání a argumenty.
„Odpověděli: ,Noe, již dost ses hádal s námi, a ještě spor s námi rozmnožuješ. Přines nám tedy to, co nám slibuješ, jsi-li z pravdomluvných!‘“ 11:32
„Pravil: ,Bůh sám vám to přinese, bude-li si to přát, a zabránit tomu nebudete schopni. A neprospěje vám dobrá rada má, budu-li chtít vám poradit, jestliže si Bůh bude přát uvrhnout vás v blud; On Pánem je vaším a k Němu budete navráceni.‘“ 11:33-34
Nevěřící, kteří ztratili veškerou trpělivost s Núhem, se uchýlili k urážkám Alláhova posla ve snaze zastrašit ho od kázání náboženství islámu.
„Však velmoži z lidu jeho řekli: ,My vidíme, žes věru upadl do bludu zjevného.‘“ 7:60
„I pravil: ,Lide můj, já nejsem v bludu, já posel jsem Pána lidstva veškerého a předávám vám poselství Pána svého, udílím vám radu dobrou a vím od Boha to, co vy nevíte.‘“ 7:61-62
Každé dítě, které dosáhlo věku porozumění, bylo jasně varováno před učením proroka Núha (mír s ním). Kdykoli se k nim přiblížil, našli si vždy záminku k útěku.
Netrvalo dlouho a prorok Núh (mír s ním) si uvědomil, že počet nevěřících rychle roste, zatímco počet věřících zůstává nezměněn. Byl velmi znepokojen kvůli svému lidu a obával se, že se ocitnou v hrozných potížích, ale nic jiného mu nezbývalo.
„I pravil Noe dále: ,Pane můj, oni mne neuposlechli a následovali toho, jehož majetek a děti jen zkázu jeho zvětšily,a nesmírný úklad proti mně připravili a zvolali: ,Neopouštějte božstva svá! Neopouštějte Wadda ani Suwá, ani Jaghútha a Jaúqa a Nasra!' A věru oni mnohým zbloudit dali; a nerozmnožuj nespravedlivým ničeho, leda jejich bloudění!‘“ 71:21-24
Za hranicemi města, daleko od moře, začal prorok Núh (mír s ním) stavět loď ve dne i v noci s podporou a vedením andělů. Stavba lodě pokračovala uprostřed neustálého posměchu lidí.
„Ó Núhu! Přitahuje tě tesařství víc, než proroctví? Proč stavíš loď tak daleko od moře? Potáhneš ji do vody, nebo ji za tebe odnese vítr?“ Núh (mír s ním) odpověděl: „Dozvíš se, kdo bude zahanben a kdo bude trpět.“
„A stavěl loď, a kdykoliv okolo šli velmoži z lidu jeho, smáli se mu. I říkal: ,Jen se mi smějte, však i my se vám budeme jednou smát tak, jako vy jste se smáli mně, a tehdy se dozvíte, koho postihne trest zahanbující a na koho dopadne trest trvalý!‘“ 11:38-39
Loď byla postavena a Núh (mír s ním) seděl a čekal na Alláhův příkaz. Alláh mu zjevil, že když voda zázračně vytryskne z pece v jeho domě, bude to znamení začátku potopy a znamení, aby jednal. Zanedlouho nastal ten hrozný den, kdy z pece v domě Núha začala tryskat voda. Núh (mír s ním) věděl, že musí rychle jednat a nastoupit do lodě. Spolu s věřícími vzal Núh s sebou také páry zvířat, ptáků a hmyzu.
Lidé, kteří byli svědky Núhova zvláštního chování, se mu znovu smáli a říkali: „Núh musel zešílet, co bude dělat s těmi zvířaty?“
„Když pak přišel rozkaz Náš a vzkypěla pec, pravili jsme Noemovi: ,Nalož na ni od každého druhu pár, rodinu svou kromě toho, proti němuž již dříve bylo slovo vyřčeno a ty, kteří uvěřili!' A uvěřili s ním jen nemnozí. Pravil Noe: ,Vstupte do ni! Nechť ve jménu Boha se plavba její i zakotvení uskuteční! Vždyť Pán můj je věru odpouštějící i slitovný!‘“ 11:40-41
Brzy poté z rozzuřeného nebe udeřil silný déšť a voda začala stoupat každou trhlinou na zemi. Netrvalo dlouho a oceány zcela dobyly kdysi suchou zemi. Prorok Núh (mír s ním) byl svědkem strašlivého neštěstí, které postihlo jeho lid. Věděl, že nevěřící nemají úniku před hněvem Alláha, mezi nimi byla i jeho manželka a syn, kteří odmítli nastoupit na jeho loď.
„A plula s nimi po vlnách jako hory vysokých a Noe syna svého zavolal, jenž na místě vzdáleném stál: ,Synáčku, nastup spolu s námi a nezůstávej s nevěřícími!‘“ 11:42
Netrvalo dlouho a Núhův syn byl pohlcen vzteklými vlnami a už ho nikdy nikdo nespatřil.
„I odpověděl: ,Uchýlím se na horu, jež před vodou mne zachrání.‘ I zvolal Noe: ,Nezachrání se dnes nikdo před rozkazem Božím kromě toho, nad nimž se slitoval.‘ A rozdělily je vlny a syn jeho byl mezi utopenými.“ 11:43
Podle pokynů prorok Núh ( mír s ním) spolu s věřícími vystoupil z lodě a vypustil zachráněná zvířata, ptáky a hmyz po zelené zemi. Položil své čelo na zem, poklonil se svému Pánu a nesmírně Mu děkoval za Jeho milosrdenství a požehnání. Věřící byli vděčni Alláhovi za to, že je ochránil před hrozným utrpením a drželi den půstu jako akt vděčnosti.
A Bůh ví nejlépe.
Zdroj: myislam.org