Prorok Josef (mír s ním)

Prorok Josef (mír s ním) byl milovaným synem proroka Jakuba (mír s ním), který měl také jedenáct dalších synů. Nejmladší Benjamin měl stejnou matku jako Josef, ostatní byli starší nevlastní bratři. 

Josef, ještě jako malý chlapec, se jednoho krásného rána probudil potěšen příjemným snem, který se mu právě zdál. Ihned běžel a vyprávěl ho svému otci...

Postupem času zloba v srdcích Josefových bratrů stále rostla. Záviděli mu, protože měli pocit, že je výjimečný. Nedokázali ovládat své emoce, a tak vymysleli plán, jak se Josefa zbaví tím, že ho hodí do studny. Jednoho dne tedy přišli za otcem a zeptali se ho, zda by Josef mohl jít s nimi ven.

„Rmoutí mě, že jej odvádíte, a mám strach, že by jej vlk mohl sežrat, zatímco vy se nebudete o něj starat.“ 12:13

Starší bratři však trvali na tom, že se o něj dobře postarají.  

Druhý den se Josef (mír s ním) vydal se svými bratry na cestu. Cestovali daleko, aby našli dostatečně hlubokou studnu, do které by mohli hodit svého bratra. Když ke studni konečně dorazili, pod záminkou pitné vody ho k ní dovedli, popadli ho a svlékli mu košili. Josef se začal vzpírat a prosil je, aby ho pustili. Bratři nakonec Josefa přemohli, hodili jej do studny a utekli domů. 

Bratři běželi k otci a nesli Josefovu košili potřísněnou ovčí krví.

„Otče náš, odešli jsme, abychom závodili v běhu a nechali jsme Josefa u věcí našich a sežral jej vlk. Ale ty nám neuvěříš, i kdybychom hovořili pravdu.“ 12:17

Jakub (mír s ním) měl podezření. V hloubi duše věřil, že jeho syn je stále naživu a bratři byli pravděpodobně svedeni šajtánem, aby spáchali zlo. Řekl, že vlk byl opravdu milosrdný, když sežral jeho syna, aniž by mu roztrhl košili! Trpělivě však snášel tuto ztrátu a modlil se za bezpečný návrat svého syna.

Mezitím se Josefovi podařilo zachytit se kamenné římsy a vroucně se modlil k Alláhovi, aby ho spasil. Zanedlouho se u této studny zastavila karavana směřující do Egypta, aby přinesla vodu, zásobovač vytáhl vědro a byl šokován, když uviděl chlapce, který se držel lana. Lidé z karavany Josefa (mír s ním) okamžitě spoutali a odvezli do Egypta. Po celém Egyptě se rychle rozneslo, že nápadně pohledný chlapec s atletickou postavou bude vydražen. Tato zpráva vzbudila zájem bohatých a elitních dražitelů, kteří toužili zjistit, zda jsou zvěsti pravdivé.

Aukce se rozjela na plné obrátky a příhozy se rychle zvyšovaly. Nakonec byl prodán tomu, kdo nabídl nejvyšší cenu, a nebyl jím nikdo jiný - než al-Azíz, hlavní ministr Egypta. Josefův nový pán, který neměl děti, byl z Josefa úplně unešený. Řekl své ženě, aby se o něj dobře starala, že by jej mohli využít buď jako otroka, nebo snad dokonce adoptovat jako svého syna.

Josef nejenže vyrostl v překrásného mladého muže, ale Alláh ho také obdařil výjimečnými znalostmi a moudrostí. 

Ve slavném hadísu se vypráví, když Prorok Muhammad (mír s ním) vystoupil do nebes během Noční cesty, prošel branou a vstoupil do třetího nebesa, kde uviděl Josefa (mír s ním), kterému prý byla dána „polovina krásy“ tohoto světa. 

„A když pak dosáhl dospělosti, darovali jsme mu moudrost a vědění, neboť takto My odměňujeme ty, kdož dobro konají.“ 12:22

Jeho poctivost a čestnost zaujaly al-Azíze, který díky tomu svěřil Josefovi vedení své domácnosti. V tomto období byl Josef postaven před druhou zkoušku. Zulaika, al-Azízova manželka, sledovala Josefa den za dnem a její city se stupňovaly až k posedlosti. Přemožena svými touhami se zoufale snažila je naplnit.

Jednoho dne, když její manžel nebyl doma, zavřela dveře a pozvala Josefa k sobě.

„A snažila se jej ta, v jejímž domě byl, svést a zavřela dveře všechny a řekla mu: ,Pojď sem!‘ I zvolal Josef: ,Bůh mě chraniž!, On je mým Pánem a uštědřil mi překrásný pobyt. Vždyť hříšníci věru nebudou blaženi!‘ A byla by podlehla vášni své a i on byl by podlehl, kdyby byl neviděl důkaz od Pána svého. A takto jsme od něho odvrátili špatnost a smilstvo, neboť on patřil k Našim služebníkům upřímným. A oba běželi jako o závod ke dveřím a roztrhla košili jeho na zádech; u dveří pak potkali jejího manžela, i vykřikla: ,Jak odměněn má být ten, jenž chtěl se dopustit špatného na rodině tvé, ne-li vězením či trestem bolestným?‘ I zvolal Josef: ,To ona mne sváděla.‘ A dosvědčil pak svědek z rodiny její: ,Je-li košile roztržena vpředu, tedy ona pravdu dí a on ze lhářů je jedním. Však je-li košile vzadu roztržena, tedy lže ona a on je pravdomluvný.‘“ 12:23-27

„A když manžel uviděl, že košile vzadu je roztržena, zvolal: ,Tohle je věru jeden z vašich ženských úkladů, vždyť lest vaše zajisté je nesmírná! Josefe, odvrať mysl svou od toho a ty, ženo, pros za odpuštění viny své, neboť jsi vskutku žena hříšná!‘“ 12:28-29

Tím byla prokázána Josefova nevina. Al-Azíz se omluvil za neslušnost své ženy a přísahal mu mlčenlivost.

„A říkaly ženy v městě tom: ,Velmožova žena sváděla mladého sluhu svého, jenž vzbudil lásku vášnivou v ní. A věru ji vidíme ve zjevném poblouznění.‘ Když uslyšela jejich pomluvy lstivé, poslala k nim a připravila pro ně pomeranče a každé z nich pak dala nůž. Pak zvolala: ,Vejdi k nim, Josefe!‘ A když jej spatřily, nadchly se jím tak, že až ruce své si pořezaly a vykřikly: ,Chraň nás Bůh; to smrtelník věru nemůže být ani, to anděl jest vznešený!‘ Pravila: ,Toto je ten, kvůli němuž jste mne hanily. Vskutku jsem jej sváděla, avšak on svodům odolal. Jestliže však nyní nesplní to, co poručím, bude věru uvězněn a stane se opovrženým.‘“ 12:30-32

„I zvolal Josef: ,Pane můj, vězení je mi milejší než to, k čemu mne vyzývají.Jestliže ode mne neodvrátíš úklady jejich, zatoužím po nich a z nerozumných budu jedním.‘“ 12:33

Té noci Zulaika přesvědčila svého manžela, že jediným způsobem, jak ochránit svou čest a jeho prestiž, je uvěznit Josefa. Pro al-Azíze to bylo těžké rozhodnutí. Věděl o jeho nevině a věřil, že je důvěryhodný, ale přesto se svou ženou souhlasil. Josef byl tedy nespravedlivě uvězněn.

Pobyt ve vězení

Během svého pobytu ve vězení byl Josef (mír s ním) obdařen schopností vykládat sny. Přibližně ve stejné době přišli do vězení dva další odsouzení muži. První z nich byl králův pohárník a druhý byl králův kuchař.

Josefovi spoluvězni, okouzlení jeho zbožností, jej vyhledali, aby jim vysvětlil jejich sny. Jednomu se zdálo, že podává králi víno a druhý nesl na hlavě chléb, který požírali dva ptáci. 

„,Přátelé moji vězeňští, jeden z vás bude napájet pána svého vínem, a pokud o druhého jde, ten bude ukřižován a ptáci mu budou klovat do hlavy. A rozhodnuta je již věc, o níž jste žádali dobrozdání.‘ A řekl tomu, o němž se domníval, že bude zachráněn: ,Zmiň se o mně pánu svému!‘ Však satan způsobil, že zapomněl vzpomenout Pána svého, a Josef zůstal několik let ve vězení.“ 12:41-42

„Pravil král: ,Viděl jsem ve snu sedm tučných krav, jež požíralo sedm krav hubených; a viděl jsem sedm zelených klasů a sedm klasů uschlých. Velmožové, vyložte mi sen můj, jste-li výkladu snů schopni.‘ I řekli: ,Popletené sny to jsou a my ve výkladu snů se nevyznáme.‘ Tu pravil ten, jenž zachránil se z těch dvou vězňů, vzpomenul si po čase: ,Já sdělím vám výklad toho snu, pošlete-li mne.‘ ,Josefe spravedlivý, vylož nám sen o sedmi kravách tučných, jež budou sežrány sedmi kravami hubenými, a sen o sedmi klasech zelených a sedmi klasech uschlých! Možná, že k lidem se vrátím a možná že vědět budou.‘ Odpověděl Josef: ,Budete sít sedm let podle zvyku svého a to, co sklidíte, ponecháte v klasech kromě té malé části, již sníte. A poté později přijde sedm let suchých, jež pozrou vše, co předtím jste shromáždili, kromě malé části, již stranou uschováte. A po tomto přijde jeden rok, v němž lidem dostane se deště a v němž opět tlačit víno budou!‘ A poručil král: ,Přiveďte ho!‘ Když přišel posel k Josefovi, řekl mu tento: ,Vrať se k pánu svému a zeptej se ho, jaké byly záměry těch žen, jež ruce si pořezaly. Pán můj o úkladech jejich dobře ví.‘ Král pak otázal se těch žen: ,Jaké byly vaše úmysly, když Josefa jste sváděly?‘ Odpověděly: ,Chraň nás Bůh, my nic špatného o něm nevíme.‘ A žena velmožova řekla: ,Nyní pravda jasně vystoupila, byla jsem to já, která jej sváděla, a on věru mezi pravdomluvné patří.‘ ,A tak je to, aby věděl, že jsem jej neoklamal ohledně skrytého a že Bůh nepřivede úklad proradných ke zdaru. Netvrdím, že duše má je nevinná, vždyť věru duše neustále nabádá ke špatnostem, pokud se Pán můj neslituje - a Pán můj věru je odpouštějící, slitovný.‘ I pravil král: „Přiveďte mi jej, já hodlám si jej pro sebe podržet!‘ A když s ním promluvil, prohlásil: ,Ode dneška budeš mít u nás postavení vysoké i důvěru.‘ I odpověděl Josef: ,Pověř mne správou nad sýpkami země, neb já strážce jsem pečlivý a moudrý.‘ A takto jsme upevnili Josefovo postavení v zemi té a mohl se usadit, kdekoli se mu zachtělo. A my zahrnujeme milosrdenstvím Svým, koho chceme, a nedovolíme, aby se ztratila odměna těm, kdož dobro konají.“ 12:43-56

Josef sklízel a skladoval úrodu během sedmi let plodnosti. Pak, jak bylo předpovězeno, přišly roky hladu, které zasáhly i domácnost jeho otce Jakuba v Kanaánu. Jakub (mír s ním) poslal všechny své syny kromě Benjamina do Egypta, aby nakoupili zásoby.

Josef okamžitě poznal své bratry a zaopatřil je, ale oni ho nepoznali. Josef se náhodně zeptal na jejich rodinu. Bratři odpověděli: „Jsme jedenáct bratrů, děti vznešeného proroka. Nejmladší z nás je doma a stará se o potřeby našeho stárnoucího otce.“ V náhlém návalu emocí se Josefovi zaleskly v očích slzy a jeho srdce zatoužilo po domově, aby viděl svého otce a mladšího bratra. Vzpamatoval se a zeptal se: „Jste pravdomluvní lidé?“ Zmateně odpověděli: „Z jakého důvodu bychom lhali?“ 

Josef jim oznámil, že pokud s sebou příště přivedou svého bratra, odmění je dvojnásobným přídělem. Pokud tak však neučiní, dá jim toho naopak o mnohem méně. Chtěl se ujistit, že splní jeho příkaz. Jako další opatření bylo to, že přikázal jednomu ze svých sluhů, aby jim vrátil peníze zpět do brašen, aby po návratu domů měli dost peněz na další nákup. 

„A když vrátili se k otci svému, řekli mu: „Otče náš, byla nám odmítnuta míra obilí. Pošli s námi bratra našeho, abychom dostali míru, my na něj dobrý pozor dáme.“ 12:63

„Odpověděl: ,Což vaše ochrana bude jiná než předchozí ochrana jeho bratra? Však Bůh nejlepší je z ochránců a nejslitovnější ze slitovníků!‘“ 12:64

Josef přivítal privilegované hosty a pozval je na hostinu. S velkými obtížemi se zdržel okamžitého objetí svého bratra. Zahrnul hosty svými dary a pohostinností. Poté Josef zařídil, aby byl Benjamin ubytován v pokoji s ním o samotě, kde mu prozradil: „Já jsem bratr tvůj.“ 12:69

Benjamin byl radostí bez sebe a objal svého staršího bratra kolem ramen.

„A když je opatřil zásobami, umístil pohár do sedla bratra svého a potom dal rozhlásit hlasatelem: ‚Lidé karavany, vy jste věru zloději!‘ I řekli, zatímco se k nim blížili: ‚Co vlastně hledáte?‘ Odpověděli: ‚Hledáme pohár králův; a ten, kdo jej přinese, dostane za odměnu velbloudí náklad. A já za to ručím.‘ ‚Při Bohu,‘ řekli bratři, ‚vždyť dobře víte, že nepřišli jsme páchat v zemi nepravosti - my věru nejsme zloději žádní.‘ Odpověděli: ‚Jaká má být odplata toho, jenž jej ukradl, ukáže-li se, že jste lháři?‘ Odpověděli: ‚Odplatou toho, v jehož sedle se nalezne ten pohár, budiž, aby vám byl vydán jako otrok. Takto my odměňujeme nespravedlivé.‘ A začal prohledávat vaky jejich dříve, než vak bratra svého, až nakonec vytáhl pohár z vaku bratra svého. A takto jsme vnukli Josefovi lest, neboť nemohl podržet bratra svého podle zákona královského, leda by tak Bůh chtěl. My obdařujeme různými stupni, koho chceme, a nad každým, kdo vědění ovládá, je vševědoucí.“ 12:70-76

Bratři byli v šoku a nevěřili svým očím, mysleli na nemocného otce doma a na slib, že budou Binyamina chránit za každou cenu. Bratři věděli, že jejich otec má Benjamina velmi rád a že je pro něj úlevou po ztrátě Josefa. Obávali se, že ztráta Benjamina jejich otce zcela zničí.

Prosili vojáky, aby propustili jejich mladšího bratra a vzali místo něj jednoho z nich, ale vojáci odmítli.

„A když se v něm zklamali, radili se tajně a nejstarší z nich řekl: ‚Což nevíte, že otec náš zavázal nás úmluvou před Bohem a že jsme se již předtím dopustili nespravedlnosti vůči Josefovi? Neopustím tuto zemi, dokud mi to otec můj nedovolí nebo dokud nerozhodne Bůh v můj prospěch - a On nejlepší je rozhodčí.‘“ 12:80

Ostatní bratři tedy odešli z Egypta a nejstaršího z nich nechali na místě.

Jakub (mír s ním) své utrpení snášel trpělivě

„Vraťte se k otci našemu a řekněte mu: ,Otče náš, syn tvůj kradl a my dosvědčujeme jen to, co známe, a žádné tajemství nechováme. Zeptej se obyvatel města, kde jsme byli, a lidí karavany, se kterou jsme šli, že vskutku pravdu hovoříme.‘ I pravil Jakub: ‚Ó nikoliv, to duše vaše vás svedly ve věci té - leč trpělivost je překrásná a snad Bůh mi je navrátí všechny, vždyť On vševědoucí je i moudrý.‘ A odvrátil se od nich a zvolal: ‚Ó jak smutno je mi po Josefovi!‘ A zbělely oči jeho od zármutku a byl sklíčen.“ 12:81-84

Říká se, že tolik plakal, až žalem oslepl. 

Jeho stav se natolik zhoršil, že se bratři začali obávat o jeho zdraví. 

„I řekli: ‚Při Bohu, což nepřestaneš vzpomínat na Josefa, dokud nezeslábneš zármutkem anebo se nezahubíš?‘“ 12:85

„Řekl: ‚Žaluji zármutek svůj i lítost jedině Bohu a vím od Boha to, co vy nevíte. Synové moji, jděte a pátrejte po Josefovi a bratru jeho! A neztrácejte naději v laskavost Boží, vždyť jen lidé nevěřící ztrácejí naději v laskavost Boží!‘“ 12:86-87

Návrat do Egypta

Synové se opět vrátili do Egypta s prosbou. 

„Když pak přišli k Josefovi, pravili: ‚Ó mocný, přišlo na nás a rodinu naši neštěstí. Přinesli jsme zboží bezvýznamné hodnoty, dej nám plnou míru obilí a ukaž se vůči nám štědrý, vždyť Bůh věru odměňuje ty, kdož jsou štědří.‘ I řekl: ‚Zdaž jste si vědomi toho, co jste udělali Josefovi a bratru jeho ve své pošetilosti?‘“ 12:88-89

Netrvalo dlouho a bratři si uvědomili, že je to skutečně jejich dávno ztracený bratr, a začali se třást strachy. Josef (mír s ním) je však utěšoval. 

„Nechť na vás dnes nepadne žádná výčitka! Bůh vám odpustí, vždyť On nejslitovnější je ze slitovníků! Odejděte s touto mou košilí a vložte ji na tvář otce mého a on znovu nabude zraku! A potom ke mně přijďte s celou rodinou svou všichni!“ 12:92-93

Bratři podle pokynů přehodili Josefovu košili přes otcův obličej a Alláh mu zázračně vrátil zrak! Prosili svého otce, aby pro ně požádal Alláha o odpuštění. A všichni se společně vydali do Egypta, kde je Josef srdečně přivítal.

„A uvedl rodiče své na trůn, zatímco ostatní se mu klaněli padajíce na tváře. Pak pravil: ‚Otče můj, toto zde je výklad mého snu dávného a Pán můj jej uskutečnil. A byl vůči mně dobrotivý, když mne vyvedl z vězení a přivedl vás z pouště poté, co satan způsobil roztržku mezi mnou a bratry mými. Pán můj je věru obratný v tom, co chce, a On vševědoucí je i moudrý.‘“ 12:100

Alláh ve své nekonečné moudrosti a milosrdenství přinesl shledání otce a syna po mnoha letech odloučení.

„Pane můj, Tys mne obdařil částí moci královské a naučils mne výkladu záhad; tvůrce nebes a země, Tys mým ochráncem na tomto i onom světě, povolej mne k Sobě oddaného do vůle Tvé a připoj mne k bezúhonným!“ 12:101

Prorok Josef věděl ze svého snu, že je předurčen k velkým činům, ale zdálo se, že na každém kroku svého života se setkává s těžkostmi a nepřízní osudu. Byl zrazen svými bratry, prodán jako otrok a nespravedlivě uvězněn.

Mohl být naštvaný, mohl si stěžovat, ale On věděl, že Alláh ví nejlépe, co je pro něj nejlepší a byl trpělivý, důvěřoval Mu. 

Prorokovi Josefovi (mír s ním) je věnována jedna celá súra v Koránu, doporučuji si ji celou přečíst. 

A Bůh ví nejlépe. 

Zdroj: myislam.org