Prorok Ajjúb (mír s ním)

Korán zmiňuje příběh proroka Ajjúba (mír s ním), což je arabské jméno pro biblický příběh Jóba. 

Prorok Ajjúb (mír s ním) byl potomkem proroka Ibráhíma (mír s ním). Někteří historici věří, že Ajjúubova matka byla dcerou proroka Lúta (mír s ním). Jeho manželka, přímá potomkyně proroka Júsufa (mír s ním), se jmenovala Rahma. Společně žili v Římě a byli požehnáni čtrnácti dětmi.

„Ti, kdož uvěřili a nepotřísnili víru svou nespravedlností, ti jsou v bezpečí a po správné cestě kráčejí. A toto jsou důkazy Naše, jež dali jsme Abrahámovi proti lidu jeho. My pak povyšujeme na stupních, koho chceme, a Pán tvůj je věru moudrý, vševědoucí. A darovali jsme Abrahámovi Izáka a Jakuba a vedli jsme oba cestou pravou; a již předtím jsme tak vedli Noema a z potomstva jeho Davida, Šalomouna, Jóba, Josefa, Mojžíše a Áróna. A takto My odměňujeme ty, kdož dobré konají.“ 6:82-84

Prorok Ajjúb (mír s ním) byl prorokem, kterého Bůh nesmírně požehnal - byl silný a zdravý, vlastnil rozsáhlé pozemky, měl hojné stádo dobytka a spravedlivou a krásnou rodinu. Byl také vůdcem své komunity, který byl velmi vážený a milovaný svým lidem. Navzdory svému postavení a bohatství nebyl Ajjúb nikdy arogantní; vždy zůstal pokorný. Ochotně pomáhal těm, kteří to potřebovali, a neustále děkoval a oslavoval Boha za všechna požehnání, která mu byla dána.

Jednoho dne se vysoko v nebesích andělé začali bavit o nejlepších lidech, kteří žijí na zemi. Jeden z andělů řekl: „Nejlepším tvorem na zemi je dnes Ajjúb, muž ušlechtilého charakteru, který projevuje velkou trpělivost a vždy vzpomíná na svého Štědrého Pána. Je vynikajícím vzorem pro Boží ctitele. Na oplátku ho jeho Pán požehnal dlouhým životem a mnoha služebníky; potřební a chudí se podílejí na jeho bohatství - živí a obléká chudé a kupuje otroky, aby je propustil na svobodu. Ti, kteří přijímají jeho dobročinnost, mají pocit, jako by oni prokazovali laskavost jemu - tak laskavý a vlídný je.“

Šajtán (Iblís), který byl nablízku, zaslechl tuto diskusi a velmi se rozhněval. Okamžitě začal spřádat plány, jak odvrátit Ajjúba od uctívání Boha. Začal mu našeptávat zlé myšlenky o mnoha požitcích života, které by si muž jako Ajjúb mohl snadno užívat. Prorok však byl upřímným služebníkem Božím a nenechal se tak snadno svést, což Iblíse ještě více rozzuřilo.

Iblís se obrátil k Bohu a tvrdil, že Ajjúb není upřímným služebníkem, ale že Ho oslavuje jen ze strachu, že ztratí veškeré své bohatství.

Iblís navrhl: „Pokud mu odebereš jeho bohatství, zjistíš, že jeho jazyk už nebude vyslovovat Tvé jméno a jeho modlitby ustanou.“

Bůh, Vševědoucí, nevěřil Iblísovi, protože věděl, že Ajjúb (mír s ním) patří mezi Jeho nejupřímnější věřící a neuctívá svého Pána jen kvůli světským statkům. Přesto souhlasil, že Ajjúba podrobí zkoušce, aby Iblísovi ukázal naprostou upřímnost svého věrného služebníka.

Nadšený Satan se proto vydal zničit proroka Ajjúba a připravit ho o jeho bohatství.

Iblís zničil život proroka Jóba 

Jak čas plynul, prorok Ajjúb (mír s ním) postupně přicházel o své bohatství - jeho půda, dobytek, služebníci a peníze se mu pomalu vytrácely, až nakonec nezůstalo nic.

Iblís, nesmírně spokojený s Ajjúbovým utrpením, se přestrojil za moudrého starce a přistoupil k prorokovi. Řekl mu: „Ztratil jsi veškeré své bohatství. Někteří lidé říkají, že je to proto, že jsi dával příliš mnoho na dobročinnost a že zbytečně trávíš svůj čas neustálými modlitbami k Bohu. Jiní tvrdí, že Bůh ti to přivodil, aby potěšil tvé nepřátele. Kdyby měl Bůh moc zabránit neštěstí, ochránil by tvé bohatství.“ Ajjúb (mír s ním) odpověděl: „Bůh dává, komu chce, a Bůh bere, komu chce. Všechno bohatství, které jsem měl, patří Bohu, a proto má plné právo mi ho vzít zpět.“

Frustrovaný Iblís se vrátil k Bohu a řekl: „Připravil jsem Ajjúba o veškerý majetek, ale on Ti stále zůstává vděčný. Nicméně jen skrývá své zklamání. Skutečná zkouška rodiče spočívá v jeho dětech. Uvidíš, jak se Ajjúb od Tebe odvrátí.“

Bůh stále věděl, že Ajjúubova víra a láska k Němu neochabnou, ale souhlasil s tím, že jej podrobí další zkoušce.

Za nedlouho se zřítila budova, ve které žily Ajjúbovy děti, a všech jeho čtrnáct krásných a mladých dětí zahynulo.

Iblís znovu navštívil Ajjúba, tentokrát přestrojený za soucitného kolemjdoucího, a s předstíraným smutkem řekl: „Za jak smutných okolností tvé děti zahynuly. Jistě tě tvůj Pán neodměňuje spravedlivě za všechny tvé modlitby.“ Ajjúb (mír s ním) odpověděl: „Bůh mi dává to, co je pro mě dobré, a bere mi to, co vidí jako nepříjemné pro Něj i pro mě. Bůh viděl, že všechny tyto děti by mohly být pro mě velkou zkouškou, a proto si je vzal zpět. Ať je něco pro mě prospěšné nebo škodlivé, zůstanu pevný ve své víře a budu nadále vděčný svému Stvořiteli.“

Iblís se spěšně vrátil k Bohu a řekl: „Ó můj Pane, Ajjúb přišel o veškeré bohatství, jeho děti zemřely, ale stále je zdravý. Dokud se těší dobrému zdraví, bude Tě i nadále uctívat v naději, že znovu získá bohatství a bude mít další děti. Dej mi moc nad jeho tělem, abych ho mohl oslabit. Určitě pak přestane uctívat Tebe a stane se neposlušným.“

Bůh mu jeho žádost povolil, ale nařídil: „Dávám ti moc nad jeho tělem, ale ne nad jeho duší, rozumem ani srdcem, neboť v těchto místech přebývá poznání Mne a Mé víry.“

Brzy poté se Ajjúbovo zdraví začalo zhoršovat. Onemocněl natolik, že mu z těla odpadávala kůže a odhalovala jeho svaly a kosti. Ale jak Bůh nařídil, jedinými orgány, které v jeho těle stále fungovaly, byly jeho srdce a jazyk - a těmi nepřestával oslavovat Boha.

Ajjúb (mír s ním) snášel nesmírnou bolest, ale nikdy si nestěžoval ani neochaboval ve své víře.

Lidé ve městě si začali povídat: „Kdyby byl Ajjúb dobrý člověk, Bůh by mu to neudělal.“ Nakonec ho opustili - jeho příbuzní, přátelé i všichni, kdo ho milovali a respektovali, ho opustili. Jedinou osobou, která s ním zůstala, byla jeho milovaná žena Rahma.

Ajjúbova láska k Alláhovi

Po mnoho let Ajjúb (mír s ním) nadále trpěl svou nemocí, a jedinou osobou, která se o něj starala, byla jeho věrná žena Rahma. Neměli žádné peníze ani žádný příjem, a tak si Rahma našla práci, aby je uživila. Lidé ve městě jí však nedovolili dlouho pracovat, protože se báli, že by je mohla nakazit stejnou nemocí, jakou měl její manžel.

Mezitím Ajjúb neustále prosil Boha, aby mu dal sílu a trpělivost snášet bolest a utrpení.

Jednoho dne se Iblís objevil před Rahmou v podobě muže a zeptal se jí: „Kde je tvůj manžel?“ Rahma ukázala na téměř bezvládné tělo Ajjúba a odpověděla: „Tam leží, mezi životem a smrtí.“ Iblís jí poté začal připomínat šťastné dny plné zdraví, dětí a bohatství.

Přemožena lety utrpení a bolesti, Rahma přistoupila k Ajjúbovi a zoufale zvolala: „Ó Ajjúbe, jsi prorok a posel Boží. Máš k Bohu nejbližší vztah. Požádej Ho, aby tě zbavil tohoto utrpení!“ Ajjúb si povzdechl a odpověděl: „Satan ti musel našeptávat a způsobit tvou nespokojenost. Řekni mi, jak dlouho jsem se těšil dobrému zdraví a bohatství?“ Jeho žena odpověděla: „Asi osmdesát let.“ Ajjúb se zeptal: „A jak dlouho takto trpím?“ Odpověděla: „Sedm let.“ Ajjúb (mír s ním) pak řekl: „V tom případě se stydím prosit svého Pána, aby mě zbavil mého utrpení, protože jsem netrpěl déle, než jsem si užíval zdraví a hojnost. Zdá se, že tvá víra zeslábla a nejsi spokojená s tím, co Bůh rozhodl. Přísahám, že pokud znovu nabudu zdraví, potrestám tě stovkou ran! Od této chvíle si zakazuji přijímat jídlo či pití z tvých rukou. Nech mě být a nech mého Pána učinit se mnou, co chce.“

Cítící se bezmocný, Ajjúb se obrátil k Bohu a hledal Jeho milosrdenství. Modlil se: „Satan mě postihl utrpením (ztrátou zdraví) a trýzní (ztrátou bohatství)!“ Bůh okamžitě odpověděl na Ajjúbovu zoufalou prosbu o pomoc. Řekl: „Udeř nohou do země: Tady je pramen vody k omytí, k ochlazení a jako osvěžující nápoj.“

Ajjúb okamžitě splnil Boží příkaz. Jakmile udeřil nohou do země, vytryskla u jeho nohou studená voda. Jak bylo nařízeno, Ajjúb se napil a omyl celé své tělo touto vodou. Během krátké chvíle zmizely jeho puchýře, jeho kůže se zcela obnovila a jeho vnitřní orgány začaly znovu správně fungovat. Ajjúb byl skutečně uzdraven milostí Boží!

Rahma, která již nemohla snést odloučení od svého manžela, se vrátila domů. Když vstoupila do jejich domu, přivítal ji Ajjúb, kterého však nepoznala. Zeptala se ho: „Kde je Ajjúb? Kdo jsi? Jsi mu velmi podobný.“ S úsměvem jí odpověděl: „To jsem já!“ Přemožena radostí ho ihned objala a poděkovala Bohu za Jeho milosrdenství. 

Ajjúb (mír s ním) si vzpomněl na svůj slib, že svou ženu potrestá stovkou ran, jakmile znovu nabude zdraví. Nechtěl však ublížit své milované ženě, ale zároveň nechtěl porušit přísahu, kterou složil Bohu.

Proto mu Bůh, Nejmoudřejší, nařídil: „Vezmi do ruky svazek tenké trávy a udeř s ním svou ženu, aby ses neprovinil proti svému slibu.“

Poté Bůh vrátil Ajjúbovi jeho bohatství. Seslal déšť kobylek ze zlata, které padaly kolem Ajjúba. Jakmile je Ajjúb začal sbírat, Bůh se ho zeptal: „Ó Ajjúbe! Neučinil jsem tě natolik bohatým, že už to nepotřebuješ?“ Ajjúb odpověděl: „Ano, můj Pane! Ale nemohu se odvrátit od Tvého požehnání.“

Požehnání pro Ajjúba a Rahmu

Ajjúb (mír s ním) a Rahma byli také znovu obdařeni rodinou. Pár byl požehnán osmadvaceti krásnými a zdravými dětmi - čtrnácti dcerami a čtrnácti syny.

Poučení z příběhu

Příběh proroka Ajjúba je příběhem zkoušek a trpělivosti. Je snadné být věrným služebníkem Boha, když jde vše dobře, ale Ajjúbova víra nikdy neochabla ani v nejtěžších chvílích, což z něj činí výjimečného člověka.

Bůh chválí svého služebníka slovy: „A shledali jsme jej trpělivým; služebníkem byl on výtečným, stále kajícným.“ 38:44

A Bůh ví nejlépe. 

Zdroj: myislam.org