Prorok Húd (mír s ním)

V průběhu dějin Alláh pověřil tisíce proroků úkolem vést lidstvo po správné cestě. Současně pohnal národy k odpovědnosti za jejich neposlušnost a odmítání uctívat Ho, přestože dostaly jasné varování. Toto je příběh lidu Ád, nástupců proroka Núha (mír s ním), považovaného za jeden ze starobylých kmenů Arábie.

Kmen Ád, jak je zmíněn v súře al-Ahqaf (Přesypy) v Koránu, obýval písečné kopce v jižní části Arabského poloostrova, což je oblast mezi dnešním Jemenem a Ománem.

„A zmiň se o bratru Ádovců, když varoval lid svůj v zemi přesypů a byli již varovatelé před ním i po něm. ‚Neuctívejte kromě Boha nikoho! Já věru bojím se pro vás trestu dne nesmírného!‘“ 46:21

Lidé Ád byli proslulí svou vysokou postavou a fyzickou zdatností. Měli smysl pro budování vznešených staveb, které předčily sousední kmeny a národy, což vedlo k auře arogance a ignorance. A těch několik, kteří kmenu vládli, bylo nespravedlivých, jejich moc byla nekontrolovaná a nezpochybnitelná.

„A dali jsme jim věru postavení, jaké jsme vám nedali. A dali jsme jim sluch, zrak i srdce, ale nebyly jim vůbec k ničemu ani uši jejich ani oči jejich ani rozum jejich. A obklopilo je to, čemu se posmívali.“ 46:26

Ád nebyli zcela nevědomý, co se existence Alláha týkalo. Uctívali Ho vedle několika dalších božstev, která považovali za bohy. Vyráběli modly představující tyto bohy a uctívali je vedle Alláha. V důsledku toho se Alláh rozhodl poslat proroka, aby je vedl k monoteismu. Pověřen byl tímto zásadním úkolem prorok Húd (mír s ním), který patřil ke stejnému kmeni. (Moje poznámka: Prorok Húd je pravděpodobně biblický Heber. A Bůh ví nejlépe.) 

„A vyslali jsme k Adovcům bratra jejich Húda, který řekl: ‚Lide můj, uctívejte Boha a nemějte žádné božstvo jiné kromě Něho - což nebudete bohabojní?‘“ 7:65

Prorok Húd (mír s ním) vyzval svůj lid, aby uctíval výhradně Alláha a zřekl se všech ostatních forem uctívání. Prosil svůj lid, aby zpochybnil racionalitu uctívání bohů stvořených vlastníma rukama. Prorok Húd (mír s ním) jim připomněl, že je to Alláh, kdo jim dal život a smrt, a byl to pouze Alláh, kdo jim požehnal jejich schopnosti, a proto si jako jediný zaslouží jejich nerozdělené a upřímné uctívání.

„A poslali jsme k Ádovcům bratra jejich Húda, jenž pravil jim: ,Lide můj, uctívejte Boha a nemějte božstvo jiné kromě Něho - vždyť vy si jen vymýšlíte. Lide můj, nežádám na vás odměnu žádnou, odměna má je jedině u toho, jenž mě stvořil. Což to nechápete?‘“ 11:50-51 

„Však velmoži, ti, kdož z lidu jeho byli nevěřící, řekli: ,My vidíme, žes do šílenství upadl, a my tě za lháře pokládáme!‘“ 7:66

„I pravil: ,Lide můj, já nejsem v šílenství, já posel jsem Pána lidstva veškerého a předávám vám poselství Pána svého a jsem upřímným rádcem vaším. Jste snad překvapeni, že se vám dostalo připomenutí od Pána vašeho prostřednictvím muže z vás, aby vás varoval? Vzpomeňte, že On vás nástupci po lidu Noemově ustanovil a v postavách vašich vás mohutnými učinil! Vzpomeňte dobrodiní Božího - snad budete blažení!‘“ 7:67-69

Navzdory odporu lidí vůči jeho poselství zůstal prorok Húd (mír s ním) trpělivý a rozhodný. Nadále nabádal svůj lid, aby pochopil chybnost svých cest, a povzbuzoval ho, aby se věnoval výhradně uctívání Alláha. Varoval je před Dnem zúčtování, kdy Alláh vzkřísí každou duši a bude je volat k odpovědnosti za jejich činy a přesvědčení zde na zemi.

Politeisté však nebyli ochotni naslouchat, pohlceni svými materialistickými snahami a zaslepeni svou nevědomostí. Posmívali se svému bratrovi a zeptali se: „Ó Hude! Říkáš, že až zemřeme a proměníme se v prach, budeme vzkříšeni?“ Prorok Húd (mír s ním) odpověděl: „Ano, vrátíte se v Soudný den a každý z vás se bude dotázán na to, co udělal.“ Ušklíbli se a šeptali: „Jak podivná jsou Húdova tvrzení!“

Húdovi bylo položeno několik otázek o posledním dni. Trpělivě odpovídal svým lidem a zároveň vysvětloval, že víra v Soudný den je zásadní pro víru v Alláha. Dále je ujistil, že zatímco všechny jejich skutky budou v tento den zúčtovány, Alláh je nejshovívavější a nabízí odpuštění těm, kteří se upřímně kají.

Vyslechli vše, co jim prorok Húd (mír s ním) chtěl říci, ale přesto Ád tvrdošíjně odmítal přijmout pravdu. Pevně se drželi přesvědčení, že po smrti neexistuje život, a byli přesvědčeni, že po odchodu se lidské ostatky rozpadnou a splynou s půdou.

„A řekli velmoži z lidu jeho, ti, kdož nevěřícími byli a za lež setkání se světem budoucím prohlásili, a ti, které jsme v životě pozemském zámožnými učinili: „Tohle je pouze smrtelník jako vy. On z toho jí, co i vy jíte, a pije z toho, co i vy pijete. Uposlechnete-li smrtelníka vám podobného, tedy zajisté ztrátu utrpíte. Což neslibuje vám, že poté, co zemřete a prachem a kostmi se stanete, z hrobů vyvedeni budete? Jak chybné, jak chybné je to, co je vám slibováno! Není života jiného než tohoto pozemského; umíráme a žijeme, však nikdy vzkříšeni nebudeme. A je to člověk pouze, jenž o Bohu lež si vymyslil a my mu neuvěříme!‘“ 23:33-38 

„Zvolal: ,Pane můj, pomoz mi za to, že za lháře mne prohlašují!‘“ 23:39

„Odpověděl: ,Za chviličku budou věru mezi těmi, kdož litují.‘“ 23:40

Prorok Húd (mír s ním) varoval nevěřící před strašlivým trestem. Věděl, že Všemohoucí ochrání jeho i hrstku věřících. Prorok Húd (mír s ním) si byl jistý, že pokud by Alláh zamýšlel nevěřící zničit, nedošlo by k žádnému vykoupení.

Ád zůstával neohrožený, neznepokojený a nevšímal si údělu, který ho čekal. Nadále vyzývali proroka Húda (mír s ním) v přesvědčení, že jejich cíle a vznešené věže je ochrání před Alláhovým rozsudkem.

Zemí se přehnalo ničivé sucho. Obloha zůstala jasná a bez mráčku, zatímco slunce spalovalo poušť a vše, co v ní žilo.

„Lide můj, proste Pána svého o odpuštění a potom pokání čiňte! On sešle vám z nebe déšť proudem hojným a přidá sílu k vaší síle. Neobracejte se tedy zády způsobem hříšným!“ 7:52

„Odpověděli: ,Húde, nepřinesl jsi nám žádný důkaz jasný a my neopustíme božstva svá jen na slovo tvé a my ti nevěříme. My pouze říkáme, že některé z božstev našich tě navštívilo zlým!‘“ 11:53-54

„Pravil: ,Odvolávám se k Bohu co svědku a též vy buďtež svědky, že odpovědnost nemám za to, co k Bohu přidružujete vedle Něho. Chystejte si vespolek proti mně své úklady a čekat mne nenechte! Já na Boha spoléhám, Pána svého i vašeho; a není zvířete jediného, aby je nedržel za kštici jeho. A Pán můj věru po stezce přímé kráčí. Jestliže se odvrátíte zády, nevadí, já předal jsem vám již to, s čím poslán jsem byl k vám. Pán můj vás může jiným lidem nahradit, však vy Jemu nikterak nemůžete uškodit; Pán můj je věru strážcem všech věcí.‘“ 11:54-57 

„Odpověděli: ,Přišels k nám kvůli tomu, abys nás lživě odvrátil od božstev našich? Přines nám tedy to, čím nám hrozíš, jsi-li pravdomluvný!‘“ 46:22 

„Řekl: ,Vědění je pouze u Boha a já předávám vám jedině to, s čím jsem byl poslán, však vidím, že jste lid pošetilý.‘“ 46:23

Netrvalo dlouho a stromy začaly chřadnout, žloutnout a hynout pod spalujícím sluncem.

Počasí se rychle změnilo ze spalujícího horka na štiplavý chlad a přineslo s sebou divokou vichřici, která vyvracela stromy a všechno, co jí stálo v cestě. Vysoké stavby, které byly kdysi pýchou lidu Ád, byly proti neúprosnému větru bezmocné. Roztrhal jejich těla a vyhladil nevěřící, aniž by zanechal stopy po jejich existenci. Bouře zuřila osm dní a sedm nocí a zcela vyhladila Ádovce. 

Pouze prorok Húd (mír s ním) a jeho následovníci byli zachráněni před utrpením. Odstěhovali se do Hadramautu, kde žili v míru a uctívali Alláha. 

„A když spatřili mračno blížící se k údolím jejich, zvolali: ,Toto mračno nám přinese déšť!‘ ,Nikoliv, to je to, co přáli jste si uspíšit! To vichřice je, v níž trest je bolestnýa která zničí dle rozkazu Božího věci všechny!‘ A zrána bylo vidět jen příbytky jejich opuštěné. A takto odměňujeme lid provinilý.“ 46:24-25

„Zatímco Ádovci byli vichřicí svištivou, nezkrotnou skoseni. Bůh dal jí, zničující, nad nimi vládu po osm dní a sedm nocí; a byl bys tam viděl lidi k zemi vržené, jako by to byly kmeny palem vykotlané.“ 69:6-7

„A zahubili jsme okolo vás města mnohá a ukazovali jsme jim různá znamení Svá doufajíce, že snad se obrátí. Proč jim nepomohli ti, které si vzali vedle Boha jako božstva, aby jim obětovali? Ba naopak, božstva ta je opustila a taková byla jejich lež i vše, co si vymyslili!“ 46:27-28

A Bůh ví nejlépe.

Zdroj: myislam.org