Prorok David (mír s ním)

Příběh proroka Davida (mír s ním) se točí kolem tří významných postav:

1. Prorok David, v islámu známý jako Dawúd.
2. Král Talút, nebo Saul, který byl vůdcem Izraelitů.
3. A poté Džálút, známý jako Goliáš.

Příběh o Davidovi a Džálútovi je často známější jako příběh o Davidovi a Goliášovi.

Střet krále Talúta a Goliáše

Král Talút vedl izraelskou armádu, připravenou k boji proti mocnému Goliášovi a jeho vojsku. Poté, co Izraelité v minulosti utrpěli těžké ztráty díky Goliášovi, se tato nadcházející bitva stala klíčovým momentem pro budoucnost Izraele.

Když pochodovali k bitevnímu poli, Talút své muže vážně varoval: „Bůh vás bude zkoušet u jedné řeky. Ten, kdo z ní se napije, patřit k mým nebude; ale ten, kdo z ní neokusí, ten bude patřit k mým kromě těch, kdož napijí se z dlaně.“ 2:249

Navzdory jasnému varování svého krále se většina z nich po příchodu k řece napila dosyta. V důsledku toho pouze hrstka věrných mohla řeku překročit a zúčastnit se bitvy.

Obě armády se nakonec střetly na bojišti. Izraelité vypadali ve srovnání s Goliášovo mohutnou armádou slabě, ale přesto si udrželi své pozice.

Goliáš, impozantní a vysoká postava na bojišti, vyzařoval auru strachu díky své síle a dovednostem válečníka. Dobře si uvědomoval, že se nikdo neodváží postavit mu na bojišti do cesty, a už vůbec ne armáda tak ubohá jako Talútova. Byl si jistý, že boj s Talútovou armádou bude snadné vítězství. Aby ještě více zpestřil podívanou, vyzval Goliáš jakéhokoli vojáka k boji jeden na jednoho.

Izraelité byli vyděšení. Už jen pomyšlení na to, že by se někdo dobrovolně přihlásil k této výzvě, se rovnalo rozsudku smrti.

Král Talút byl čím dál více znepokojený, protože se nikdo z jeho mužů neodvážil vystoupit. V zoufalství zašel tak daleko, že nabídl ruku své milované dcery Míkal komukoli, kdo by se odvážil Goliášovi postavit.

Nic ale muže nepřesvědčilo, ani slib života plného bohatství a královského postavení.

Pak, k překvapení všech, vystoupil z řady mladý chlapec, na kterém bylo zřejmé, že se dříve účastnil jen mála bitev, a přihlásil se do boje.

Nepřátelským vojskem se rozlehly posměšné výbuchy smíchu, zatímco Talútovi vojáci nevěřícně kroutili hlavami.

Tento odvážný mladík nebyl nikdo jiný než David (mír s ním), pocházející z města Betlém.

Prorok David (mír s ním) pevně stál ve svém odhodlání. Už se rozhodl postavit obrovi. S neochvějnou hrdostí vyprávěl svému králi příběhy o tom, jak porazil lva, který kdysi ohrožoval ovce jeho otce, a jak při jiné příležitosti přemohl medvěda. David dále prosil svého krále, aby ho nesoudil podle vzhledu, a ujistil ho, že se nebojí žádného člověka ani divokého zvířete.

Dojat Davidovým odhodláním, král Talút odpověděl: „Můj statečný vojáku, pokud jsi ochoten, pak kéž tě Alláh chrání a dá ti sílu.“

Prorok David bojuje s Goliášem

Král sám převzal odpovědnost za přípravu bojovníka k bitvě. Oblékl Davida (mír s ním) do zbroje a vložil mu do ruky meč. Ale David byl zvyklý dělat věci po svém. Cítil, že mu brnění omezuje pohyb, a tak ho spolu s mečem sundal. S pouhými několika kamínky v koženém váčku přehozeném přes rameno, prakem a dřevěnou holí byl připraven čelit obrovi.

Talút, naplněný obavami, se Davida (mír s ním) zeptal: „Jak se vůbec hodláš bránit proti obrovi s prakem a pár kameny?“ David (mír s ním) odpověděl: „Alláh, který mě ochránil před drápy medvěda a tesáky lva, mě jistě ochrání i před tímto útočníkem.“

Když Goliáš konečně spatřil svého soupeře, jeho smích se rozlehl po bojišti. Zvolal: „Přišel sis hrát na válku se svými kamarády, nebo tě omrzel život? Setnu ti hlavu jediným máchnutím meče!“

David (mír s ním) mu hlasitě odpověděl: „Možná máš brnění, štít a meč, ale já proti tobě stojím ve jménu Alláha, Pána Izraelitů, jehož zákony jsi urážel. Dnes uvidíš, že to není meč, co přináší smrt, ale vůle a moc Alláha.“

Jedním jediným kamínkem porazil David (mír s ním) mocného Goliáše, kterého se obávali všichni válečníci.

Goliášova armáda pochopila, že porážka jejich vůdce pouhým chlapcem nebyla obyčejnou událostí. Ve strachu o své životy začali vojáci prchat.

Poháněni lety útlaku ze strany Goliáše a jeho armády následovali Izraelité prchající vojsko a pobili každého vojáka, na kterého dosáhli. Tak s pomocí Všemohoucího Alláha získali Izraelité vítězství nad svými nepřáteli a znovu si vydobyli svou čest.

A přes noc se David (mír s ním) stal uznávaným hrdinou. Král Talút dodržel své slovo, dal Davidovi svou dceru za manželku a jmenoval ho svým hlavním rádcem. Tím byla Davidovi otevřena cesta ke království.

„A zahnali je na útěk z dovolení Božího a David zabil Goliáše a Bůh dal mu pak moc královskou i moudrost a naučil jej tomu, čemu chtěl. A kdyby Bůh nechránil mezi lidmi jedny před druhými, věru by země dospěla do záhuby, však Bůh je pln laskavosti k lidstvu veškerému.“ 2:251

Alláh nám ukazuje, že ti, kdo se na Něj naplno spoléhají, dokážou překonat i ty největší překážky. David (mír s ním) byl malý, a přesto s lehkostí porazil Goliáše – malá síla může zvítězit nad mnohem větší. Příběh nás také učí pokoře.

Neměli bychom být příliš pyšní a myslet si, že jsme nepostradatelní, mocní, bohatí či krásní. Stejně rychle, jako padl Goliáš, můžeme i my náhle přijít o vše. Nepředpokládejme, že jsme výjimeční. Buďme vděční Alláhovi. Pokud nám udělil bohatství, využijme ho tak, abychom mu vyhověli – službou lidem kolem nás a konáním dobra.

Proroctví

Po svém zázračném vítězství nad obrem se David (mír s ním) vydal do pouště hledat samotu, aby mohl přemýšlet o událostech dne a oslavovat Alláha. David (mír s ním) byl pokorný služebník Alláha, který nedovolil, aby pýcha vnikla do jeho srdce a zapomněl na Všemohoucího. Právě tehdy Alláh obdařil Davida prorockým posláním. Pán také obdaroval Davida mnoha zázraky, které nebyly uděleny žádnému jinému proroku před ním ani po něm.

„Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož na nebesích jsou i na zemi. A věru jsme posly některé nad druhými vyznamenali a Davidovi jsme žaltář dali.“ 17:55

Když začal zpívat verše Zabúru svým melodickým hlasem, hory, stromy, ptáci a všechna ostatní živá stvoření se připojila k němu v oslavování Všemohoucího.

„Snášej neochvějně to, co říkají, a vzpomeň si na služebníka Našeho Davida, silou vládnoucího, jenž stále činil pokání, a jak podmanili jsme mu hory, aby spolu s ním pěly slávu Boží za večera i za svítání, a také ptactvo kol něho se shromaždující; a všichni se k Bohu kajícně obracejí. A jeho království jsme upevnili a moudrost a obratnost v souzení jsme mu dali.“ 38:17-20

Alláh obdařil Své posla Davida (mír s ním) také schopností komunikovat se zvířaty. Prorok David (mír s ním) byl oddaným uctívačem svého Pána. Nikdy nevynechal příležitost oslavovat Alláha svými slovy nebo činy. Posel Alláhův, Muhammad (mír s ním), řekl: „Nejmilovanějším půstem pro Alláha byl půst proroka Davida, který se postil každý druhý den. A nejmilovanější modlitbou pro Alláha byla modlitba Davida, který spal první polovinu noci, modlil se třetinou noci a opět spal šestinu noci.“ (Sahíh al-Buchárí 3420)

Prorok David (mír s ním) se stal klíčovou a vlivnou postavou ve válčení; byl hojně konzultován v záležitostech s tím souvisejících. Jednoho dne k proroku Davidovi přistoupili někteří vojáci a stěžovali si, že jejich železná zbroj je příliš těžká a značně omezuje jejich pohyb během bitvy. Prorok David (mír s ním) o této záležitosti přemýšlel, když si hrál s kouskem železa, a najednou, k jeho velkému překvapení, jeho prst pronikl železem. Alláh ho obdařil dalším darem – schopností tvarovat železo.

„Vojsko každé tam na útěk zahnáno bude, byť mělo spojence.“ 38:11

„A naučili jsme jej vyrábět brnění pro vás, abyste se jimi chránili před útočností vzájemnou - budete za to vděčni?“ 21:80

Talútova žárlivost

Prorok David (mír s ním) byl široce chválen a obdivován po celém království za svou odvahu, zbožnost a moudrost. V očích lidí dokonce překonal krále Talúta. Tato změna veřejného mínění neunikla králově pozornosti.

Jednoho dne našel prorok David (mír s ním) svého tchána v nouzi a pocítil změnu v jeho postoji. Znepokojen, sdílel své myšlenky se svou manželkou Míkal, která okamžitě začala plakat a odhalila závist svého otce vůči narůstající popularitě Davida (mír s ním). Míkal varovala svého manžela, aby byl neustále na pozoru, obávajíc se možného nebezpečí vyplývajícího z otcovy žárlivosti.

David (mír s ním) byl zbožný a upřímný muž, hluboce znepokojen zprávou o Talútově závisti. Modlil se, aby bylo Talútovo srdce zbaveno závisti a aby se vrátil ke své bývalé ctnostné povaze.

David a Talút konverzují

Následující den Talút informoval Davida (mír s ním), že jejich nepřítel Kanán shromáždil své síly a plánuje vyrazit na Talútovo království, aby ho svržil. Přikázal Davidovi, aby bojoval s Kanánem a jeho muži a nevracel se, dokud nebude dosaženo vítězství. David (mír s ním) byl bystrý, ucítil, že v tomto příkazu se skrývá potenciální past vedoucí k jeho zkáze – obával se buď útoku nepřítele, nebo zrady ze strany Talútových mužů. Navzdory svým podezřením vložil David svůj život do rukou Alláha a pokračoval dle pokynů. Jeho armáda se setkala s nepřátelskými vojáky a statečně bojovala, vycházejíc vítězně. David (mír s ním) se do království vrátil v pořádku.

Ještě té noci však David (mír s ním) shromáždil nezbytné zásoby a uprchl z Talútova království, kde strávil několik dní skrýváním v jeskyni. O několik dní později se k Davidovi připojili jeho bratři a někteří další oddaní stoupenci proroka, aby ho podpořili. Každý uplynulý den oslaboval stabilitu Talútovy vlády jako krále. Po Davidově zmizení Talút agresivně usiloval o zajištění ztracené moci. Začal vládnout svému království jako diktátor. Perzekuoval vzdělané, utiskoval ty, kteří dodržovali Talmud, a terorizoval svou armádu. To ještě více podkopalo jeho popularitu u lidí. Rozzuřený Talút se rozhodl bojovat proti Davidovi. Shromáždil svou armádu a opustil své království, aby bojoval proti svému zeťovi. David (mír s ním) se dozvěděl o přicházející armádě a rozhodl se ji konfrontovat. Objevil Talútovu armádu odpočívající v údolí, daleko od domova.

David (mír s ním) probudil Talúta a prohlásil: „Ó králi, vycházíš proti mně, ale nemám k tobě nenávist a nechci tě zabít. Kdybych to chtěl, mohl jsem tě zabít, když jsi spal. Tady je kousek tvého oděvu. Mohl jsem ti místo toho useknout krk, ale neudělal jsem to. Moje mise je mise lásky, ne zločinné záměry.“ Talút pak přišel k rozumu, uvědomujíc si závažnost svých činů, a požádal proroka Davida o odpuštění.

Prorok David se stává králem

Uběhly roky a král Talút padl v bitvě. Prorok David (mír s ním) byl lidmi zvolen králem. David byl spravedlivý, pokorný a ctnostný král, jehož vláda zajistila mír a prosperitu v království. I přes svou novou roli krále nezanedbával svou povinnost kázat náboženství Alláha. Jeho melodické recitace Zabúru uchvátily všechny, kdo je slyšeli. Přitahovaly nejen lidi, ale také ptáky, zvířata a stromy, očarovávající posluchače svými božskými verši. Vyvážit roli krále a proroka nebylo jednoduché. Ale David (mír s ním) byl oddaný a přistoupil k této odpovědnosti s rozhodností. Nepolevil v žádné ze svých povinností a rozdělil si svůj den na čtyři části. První část byla určena k vydělávání na živobytí a odpočinku; druhá, k náboženským obřadům; třetí, pro jeho lid; a poslední, k předávání jeho kázání. Prorok David také pověřil zástupce, aby ho zastupovali při řešení záležitostí lidí během jeho nepřítomnosti. Alláh požehnal jeho vládě. Jeho království bylo důkazem Davidovy schopnosti. Také byl velice obávaný svými nepřáteli. Navzdory svému královskému postavení prorok David (mír s ním) nebyl závislý na královském příjmu. Jeho obživa byla zajištěna prodejem zbraní, které vyráběl vlastníma rukama.

Syn proroka Davida

Alláh obdařil nejen proroka Davida (mír s ním), ale i jeho milovaného syna Sulajmána (v češtině znám jako Šalamoun, mír s ním), moudrostí a dobrým úsudkem.

Smrt proroka Davida

Prorok David (mír s ním) patřil mezi nejvlivnější proroky Alláha, kteří Ho uctívali se zbožností až do svého posledního dechu. Byl poslán jako prorok pro lid Izraele, jenž potřeboval vůdce po smrti proroků Mojžíše a Áróna (mír s nimi). Náhlá smrt proroka Davida byla oplakávána tisíci lidmi, včetně čtyř tisíc kněží. V den jeho smrti panovalo nesnesitelné horko. Prorok Sulajmán (mír s ním), který měl schopnost rozmlouvat se zvířaty, přivolal ptáky, aby chránili smutečníky před žárem slunce, dokud nebyl David pohřben. Tato událost byla první ukázkou vlády proroka Šalamouna, jak ji viděl lid.

A Bůh ví nejlépe.

Zdroj: myislam.org