Proč nás Bůh stvořil, osud a Den soudu

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného

K porozumění islámu je klíčové správné pochopení smyslu naší existence na tomto světě. Proč jsme byli stvořeni? A proč budeme souzeni?

Může se zdát zvláštní, že nás někdo stvoří, předurčí nám život a pak nás soudí. Ale v islámu je vysvětlení jasné: Bůh stvořil člověka (z několika vrstev hlíny) proto, aby Ho uctíval. Člověk je věřící bytost, byl takto stvořen. Ať už o sobě prohlašuje cokoliv, v momentě neštěstí, nemoci, pohromy či tragédie, stejně volá nebo vzpomíná na Boha. Podobně i přirozený strach ze smrti ukazuje, že hluboko v každém člověku přetrvává otázka: A co když...?

Aby lidem Bůh připomněl, proč byli stvořeni, posílal k různým národům proroky a posly. Prvním z nich byl Adam (první člověk, mír s ním) a posledním pro celé lidstvo byl prorok Muhammad (mír s ním), který potvrdil a završil předchozí poselství. Všichni proroci přinášeli stejné hlavní sdělení: víru v jediného Boha, uctívání bez prostředníků, společníků či potomků. Varovali před Jeho trestem a zvěstovali, že existuje ráj a peklo - a že každý člověk obdrží to, co si svými činy zasloužil, s Božím milosrdenstvím nebo hněvem.

Zda člověk bude následovat pravdu, nebo ne, záleží výhradně na něm samotném.

Bůh s tím nemá nic společného?

Má, ale vše záleží na tom, co chce sám člověk.

Jestliže člověk upřímně touží po poznání pravdy, Bůh mu pomůže a navede ho na správnou cestu. Pokud však pravdu vědomě odmítá, je pyšný, vysmívá se víře, opovrhuje náboženstvím a nechce naslouchat, Bůh mu nepomůže - a uzavře mu cesty k vedení, dokud on sám nezmění své srdce.

Bůh nejlépe ví, co v sobě kdo ukrývá. Kdyby chtěl, mohl by z každého člověka učinit věřícího. Ale On nám daroval svobodu volby - a dokud člověk sám nebude chtít, Bůh ho k víře nutit nebude.

Pokud ale existuje osud a vše je již zapsáno, jak věří muslimové, co je tedy smyslem soudu?

Ano, muslimové věří, že vše je zapsáno v Knize osudu a že Bůh předem ví, kdy se narodíme, jaký bude náš život a kdy i jak odejdeme z tohoto světa. K osudu patří i životní zkoušky, které nám Všemohoucí určil - a On také ví, jak se s nimi vypořádáme.

Přesto má člověk svobodu ve svých myšlenkách i rozhodnutích. Bůh zná všechna naše rozhodnutí ještě dříve, než je učiníme - a právě na základě této dokonalé znalosti byla zapsána do Knihy osudu. To ale neznamená, že všechny naše skutky Bůh schvaluje. Naopak - dal nám možnost volby a ponechává nás v tom, co jsme si sami zvolili. Avšak jistě nemiluje ty, kdo nevěří, jsou nevděční a šíří zlo.

Bůh nás stvořil a daroval nám tuto Zemi, abychom ji obývali, pečovali o ni a dočasně si užívali jejích krás a darů. Ale nic z toho není věčné. Přijde Den soudu, kdy se každý člověk postaví před svého Stvořitele a bude se zodpovídat za své činy.

Co je to vlastně Den soudu?

To je Den, kdy bude každý člověk vzkříšen a postaven před Boha, aby byl souzen za své činy. Je to klíčová součást víry, připomínající zodpovědnost a konečnou spravedlnost.

Nespravedlnost?

Často se objevuje argument, že kdyby Bůh opravdu nechtěl, aby lidé brali drogy, pili alkohol nebo páchali jiné hříchy, pak by přece takové věci vůbec nestvořil.

Tato úvaha je však mylná.

Všechno, co je na tomto světě, má svůj účel a bylo stvořeno z nějakého důvodu - zvířata, rostliny, voda, moře, hory, hmyz, stromy… - některým z těch důvodů možná ani nikdy zcela neporozumíme. Ale to, co s tím vším člověk udělá, je výsledkem jeho svobodného rozhodnutí. A právě za něj ponese následky - ať už dobré, nebo špatné.

Skvělým příkladem může být rostlina konopí, která má léčebné využití (tlumení bolesti, pomoc při epilepsii, zánětech apod.), ale můžeme ji využít i v průmyslu (textilní výroba, papír, stavebnictví apod.) nebo v kosmetice (krémy, masti a šampóny na suchou pokožku, ekzém či lupénku), což je přeci skvělé! Na druhou stranu ji můžeme využít i jako drogu, která nám zničí život (závislost, schizofrenie, deprese, psychóza, panika, paranoia atd.). 

Máme ji před sebou a je čistě jen na nás, jak s ní naložíme, o tom to je. A takových příkladů je celá řada. 

A nakonec…

Vše se znovu vrací k člověku samotnému. Je to jen a jen o něm - o jeho volbě, jeho úmyslech a jeho rozhodnutích.

Bůh, Vševědoucí a Moudrý, má plné právo člověka soudit. Vždyť nám dal jasný návod k dobrému, slušnému a šťastnému životu, a znovu a znovu nám připomínal (skrze proroky a posly), proč jsme byli stvořeni a jaký je náš úkol na tomto světě.

Zamysleme se - pokud má stát právo soudit svého občana za porušení zákonů, proč by právo na spravedlivý soud neměl mít Ten, kdo nás stvořil, obdaroval životem a vším, co kolem sebe vidíme, a ke komu se nakonec všichni vrátíme? Bůh posílal nové zákony ke každému národu a nakonec poslal zákon pro celé lidstvo, podobně jako stát mění čas od času své zákony, aby byl zachován klid a pořádek ve společnosti. A kdokoli tyto zákony poruší, ponese za to následky u příslušného soudu a všichni s tím naprosto souhlasí, proč by Bůh neměl mít stejné právo?  Právě On má to nejvyšší právo soudit, neboť On je Stvořitel - a zároveň Nejmilostivější, Nejštědřejší a Nejvýš Spravedlivý.

A co lidé, kteří svou neschopnost svádí na osud? 

Platí základní princip: člověk má udělat vše, co je v jeho silách a možnostech - a teprve pak může přijmout to, co přichází jako osud.

Nelze sedět doma bez snahy, bez práce, a pak si stěžovat na chudobu a svádět vše na „osud“. To nejsou projevy pokory ani víry - to jsou jen výmluvy.

Bůh miluje ty, kdo usilují, snaží se a důvěřují Mu. Ale člověk, který rezignuje a nic pro změnu neudělá, nemůže očekávat, že za něj vše vyřeší „osud“. Protože osud není omluva pro lenost - je to rámec, ve kterém máme svobodně konat.

Proč, když Bůh ví, že je naše rozhodnutí špatné, proč nezasáhne?

Protože Bůh nechává člověka svobodně jednat - dělá to, co sám chce, po čem touží, kam sám směřuje. A nikomu nebude ukřivděno.

V Den soudu nebude moci nikdo říct, že žil způsobem, který si sám nevybral, nebo že byl nucen jednat proti své vlastní vůli. Každý ponese odpovědnost jen za to, co sám chtěl, co sám udělal - a Bůh je Spravedlivý ve svém soudu.

Proč existují války, postižené děti, nemoci a hladomor?

Bůh zkouší každého člověka, kdy chce a jak chce. Nikde není řečeno, že tento svět byl, je nebo bude dokonalým místem.

Je však důležité si uvědomit, že některé věci jsou zkouškou, kterou nám předepsal sám Všemohoucí - a jiné jsou následkem lidského jednání, za které bude člověk jednou volán k odpovědnosti.

Mnoho utrpení na tomto světe vychází z lidské pýchy, chamtivosti a lhostejnosti.

Proč Bůh potřebuje, abychom Ho uctívali?

Ve skutečnosti - nepotřebuje. Naše uctívání ani neuctívání Mu nijak neprospívá ani neškodí. Bůh je Soběstačný, Nezávislý, dokonalý ve své slávě a moci. Naše uctívání není pro Něho, ale pro nás.

Když dodržujeme to, co Bůh přikázal, a vyhýbáme se tomu, co zakázal, není to kvůli Jeho potřebě - ale pro naše vlastní dobro. Uctívání formuje náš charakter, očišťuje duši, chrání před zlem a vede nás k vnitřní rovnováze, pokoji a skutečnému štěstí.

Bůh nás stvořil z lásky a moudrosti - a také nás naučil, jak žít tak, aby náš život měl smysl a vedl nás ke konečnému úspěchu. A právě uctívání je součástí té cesty.

Stvořil nás proto, abychom Ho uctívali, i když to nepotřebuje?

Ano. Bůh naše uctívání nepotřebuje - je Soběstačný, Nezávislý a Slavný bez ohledu na nás. Ale my Ho potřebujeme. Byli jsme stvořeni k tomu, abychom uctívali svého Stvořitele, žili podle Jeho vedením a tím nalezli smysl, rovnováhu i skutečný vnitřní klid. 

A Bůh ví nejlépe.