Potrat
Islám sice povoluje muslimům bránit se před otěhotněním z dobrých důvodů, avšak to neznamená, že povoluje přerušit těhotenství, jakmile k němu jednou dojde. Muslimští juristé jednohlasně souhlasí, že jakmile je plod kompletně zformován a obdařen duší, jeho potrat je zakázán. Navíc jde o zločin páchaný proti celistvé a živé lidské bytosti, a jako takový není povolen. Nicméně zde juristé definují jednu výjimečnou situaci. Pokud je po úplném vývinu dítěte ze spolehlivého zdroje potvrzeno, že další pokračování v těhotenství by nevyhnutelně vyústilo ve smrt matky, pak ve shodě s obecnou zásadou islámské legislativy šarí'i by se muselo zvolit menší zlo, tudíž potrat. „Neboť plod pochází z matky, a ta již plní důležité role v životě, má jisté povinnosti a odpovědnosti a je pilířem rodiny. Není možné obětovat její život kvůli životu plodu, který ještě nenabyl osobnosti a nemá vůči nikomu žádnou odpovědnost či závazky.“ (šejch Šaltut)
Také potrat může být v islámské legislativě povolený, pokud se rodiče dozvědí ze spolehlivých vědeckých zdrojů, že se dítě narodí poškozené nebo znetvořené - aby dítě nežilo v bolesti. Tento potrat však musí provést v první fázi těhotenství.
Imám al−Ghazálí zcela jasně rozlišuje mezi antikoncepcí a potratem:
„Antikoncepce není jako potrat. Potrat je zločin proti již existující bytosti. Existence má totiž několik fází. První fází existence je usazení semena v lůně a jeho smíšení s výměšky ženy. Poté je plod připraven přijmout život. Narušení plodu je zločin. Když se embryo rozvine dále, jde o větší zločin. Když získá duši a dokončí se jeho stvoření, jeho potrat je ještě ohavnějším zločinem. Nejvážnější zločin je spáchán, když se dítě usmrtí poté, co ho matka porodila.“
A Bův ví nejlépe.
Z knihy Povolené a zakázané v Islámu, Yusuf al−Qaradáwí