Já, muslimové a názory

Proč mají muslimové rozdílné názory, když vyznávají stejné náboženství? Co říkám na tu muslimku/toho muslima? A co říkám na muslimy, kteří mě nemusí?

To, že píšu články o islámu vůbec neznamená, že mám sebemenší právo zde hodnotit jakéhokoli muslima/muslimku nebo se vyjadřovat k jejich příspěvkům/aktivitám na sociálních sítích. Není to moje věc. Můžu maximálně říct - všeobecně - z náboženského hlediska, co je/není dobře, co je/není správné, to je vše.

Já mám svůj život, svou rodinu a víc opravdu ke svému štěstí nepotřebuji. A vážně nemůžu říct, že bych se nudila! :)

Nemám zapotřebí slídit po lidech, plést se jim do soukromí a řešit jejich způsob života. Zeptám se většinou vždy jen na to, jak se kdo má, popřípadě co je nového, pokud toho člověka dobře znám a dlouho jsem ho neviděla, ale že bych se pídila nějak detailně, to ne. Každý máme zkrátka svůj život, své starosti a není na tom nic špatného, to k životu patří a lidé v něm přichází a zase odchází. Lidé, kteří mi nic neříkají, nelíbí se mi jejich názory nebo jejich přílišný negativismus, na sociálních sítích nesleduji a mám klid. Což samozřejmě neznamená, že bych ty lidi neměla ráda, nemluvila s nimi, nepozdravila je, nepomohla jim nebo s nimi při setkání nepokecala o normálních běžných věcech.

To, že jsme muslimové neznamená, že musíme mít nutně stejné názory úplně na vše, co se islámu týče, jsme především lidé a každý je před Bohem zodpovědný sám za sebe. Stejné názory někdy nemají ani samotní učenci v islámu, což je naprosto normální a každý z nás ať se drží tedy toho názoru islámského učence (i když jsou názory rozdílné, jsou oba na základech Koránu a sunny), který je pro něj správnější...

Už nějakou dobu se odmítám zúčastňovat diskuzí, neboť dohady, drby a nesmysly, které se neustále v některých muslimských skupinách dokola řeší, mě nezajímají a nemám na to čas. Řídím se zásadním pravidlem - v islámu je to tak nebo tak - chceš, ber, nechceš - je to tvoje věc.

Ani rozdílné názory na život mezi muslimy neznamenají nenávist, nemusíme jeden s druhým souhlasit a nemusí se nám líbit způsob života druhých lidí, avšak stále jsme muslimové, sestry a bratři v islámu, to je jasný základ vyžadující respekt, toleranci a úctu jeden k druhému.

Kdybych měla řešit každého, kdo si o mně co myslí a kdo mě má/nemá rád, tak asi nedělám nic jiného. Já tohle neřeším, jak jsem již zmínila, ne všechno je hned o nějaké nenávisti, jsme prostě jen lidi, s někým si sedneme a s někým ne, takový už život je a jiné to nebude…

Kéž nás Bůh vede správnou cestou.