Muslimky a lékařské vyšetření

V islámu obecně platí, že žena se může nechat vyšetřit lékařem, přičemž hlavním pravidlem je, že by mělo být vyšetřeno pouze to, co je nezbytně nutné. Ideálně, pokud má žena možnost výběru, měla by si zvolit lékařku, což je považováno za vhodnější. Někteří islámští učenci doporučují, aby žena, která nemá k dispozici lékařku, vyhledala lékaře, který je muslimem. Tento názor vychází z předpokladu, že muslimský lékař bude pravděpodobně více dbát na islámská pravidla, jako je například respektování soukromí pacientky, vyhýbání se neetickým poznámkám nebo neospravedlněné izolaci s pacientkou.

Islám je v mnoha ohledech logické náboženství a Bůh nepožaduje žádné extrémy. Vždy záleží na konkrétní situaci a okolnostech. V případech, kdy je zdraví ženy vážně ohroženo, je na prvním místě její život a nikdo by neměl zpochybňovat nezbytnost lékařské péče. To znamená, že například v situacích, jako je autonehoda nebo komplikace při porodu, je zcela nesmyslné trvat na tom, aby lékař neprováděl nezbytné úkony. Islám umožňuje v těchto případech překročit některá pravidla, pokud je to nezbytné pro zdraví či dokonce záchranu života.

Já již dlouhé roky říkám, že islám je umírněné a jednoduché náboženství, ten extrém si dělají sami lidé, kteří věci jen komplikují a v mnohým směrech bohužel přehání.

Co se týče mých zkušeností, díky Bohu, jsou pozitivní. Ať už jsem byla na běžném vyšetření, operaci nebo po porodu, vždy jsem se setkala s velkým respektem ze strany lékařů. Někteří se mě dokonce ptali, zda jim mohu dát souhlas k vyšetření, jestli je pro mě všechno v pořádku, a to i v případech, které se netýkaly gynekologického vyšetření. Z mého pohledu jsou čeští lékaři v tomto směru skutečně ohleduplní a profesionální. S doktorkami mám také většinou pozitivní zkušenosti, jen párkrát se mi stalo, že lékařka byla zbytečně nepříjemná, měla nevhodné poznámky k mému hidžábu a byly cítit předsudky, které se potvrdily při první otázce: "To jste si vzala nějakého Araba, že?" Samozřejmě to není nic příjemného, ale snažím se to brát s nadhledem, protože se stávají i horší věci. V takových případech slušně odpovídám, že jsem konvertovala k islámu, protože jsem v něj uvěřila, a dávám najevo, že se o svém osobním životě bavit nechci.

A Bůh ví nejlépe.