Můj přítel muslim

Muslim si může vzít křesťanku nebo židovku, což znamená, že není pravdou, že si nemůže vzít nemuslimku. Zcela jistě si však nemůže vzít ateistku. Přesto nemá žádné právo požadovat po partnerce, aby konvertovala k islámu. Muž, který si přeje muslimku, by měl hledat manželku v muslimské komunitě nebo ve své zemi, aby zajistil povolený vztah od samého začátku. Hřešit, páchat cizoložství a pak od partnerky vyžadovat, aby konvertovala k islámu, protože je to pro něj pohodlnější, je naprostý nesmysl. To je jeho problém, ne její. Ona nemá povinnost měnit svou víru ani přizpůsobovat svůj život jeho požadavkům. 

Podle islámu se od muže očekává pouze to, že svou manželku seznámí se svým náboženstvím, což je i pro dobro jejich dětí. Může jí také odpovídat na případné dotazy, nic víc a nic méně. Ke konverzi k islámu dochází jedině tehdy, když člověk sám uvěřil. Je to hluboce osobní záležitost mezi ním a Bohem, do které nikdo třetí nemá právo zasahovat.

Muslim je povinen respektovat náboženství ostatních. Jakékoliv urážky nebo posměch jsou spíše známkou jeho vlastní hlouposti a neznalosti islámu.

Každý vztah by měl být založen na vzájemné přitažlivosti a porozumění. Na základě toho se partneři rozhodují, zda půjdou společnou cestou, nebo ne. Muž má právo vyjádřit svou představu o rodinném životě a manželství, stejně jako žena má právo sdílet své představy a očekávání. Pokud se partneři neshodnou na těchto základních otázkách, nemá smysl ve vztahu pokračovat, protože to pravděpodobně nebude fungovat.

Někteří muži dávají přednost tomu, aby jejich manželka zůstala doma, protože kladou velký důraz na chod domácnosti a výchovu dětí. Na druhé straně jsou ženy, které tento model sdílejí a věnují se domácnosti s radostí. Žena, která si přeje pracovat, protože ji role pouze v domácnosti nenaplňuje, by si měla hledat manžela, který ji v této životní cestě podpoří. Důležité je, aby si partneři zvolili model, který vyhovuje oběma, a aby byl jejich vztah postaven na vzájemné úctě a respektu.

Muž, který se zamiluje do nemuslimky, rozumí si s ní a je s ní šťastný, by měl v první řadě usilovat o to, aby si ji vzal za manželku a vyhnul se hříchu. Měl by se také snažit být dobrým příkladem svého náboženství a chovat se k ní co nejlépe. Otázka, zda manželka časem konvertuje k islámu, je záležitostí, která náleží pouze Bohu. On ví nejlépe, a má vše ve svých rukou.

Žena, která si začne vztah s muslimem a zjistí, že na ni vyvíjí nátlak a podmiňuje jejich vztah konverzí, by se měla zamyslet, zda chce být s člověkem, pro kterého je důležité, aby udělala něco nadiktovaného, aniž by tomu skutečně věřila. Upřímné rozhodnutí ve víře nelze vynutit, a pokud je na ženě vyvíjen takový tlak, je třeba se zamyslet, zda má vztah šanci na zdravý a harmonický vývoj. Bohužel, vztahy založené na nátlaku často nekončí dobře, a ženy, které si touto zkušeností projdou, mohou nakonec vnímat islám negativně, což vede k nedorozuměním a odporu vůči samotnému náboženství.

Drahé ženy, neudělejte něco, čemu nevěříte, čemu nerozumíte, nemáte dostatek informací a co vám není příjemné. Pokud vás muž opravdu a upřímně miluje, rozumí si s vámi a je s vámi šťastný, vezme si vás i s vaším náboženstvím a bude vás respektovat. Pokud se seznámíte s islámem, zbytek záleží na vás. Mějte však na paměti, že islám bude součástí vašeho života i v případě, že se muslimkou nestanete. Pokud si nedokážete představit, že například doma nebude vepřové maso a alkohol, že vaše děti budou vychovávány v islámu a že občas narazíte na modlitební kobereček, možná by bylo lepší vztah ukončit. 

Hodně štěstí!

Proč si někteří muži tolik přejí, aby jejich žena byla muslimkou? Každý muslim si to přeje, avšak někteří rozumní muži to neřeší, protože chápou, že to není jen o nich. Uvědomují si, že si sami vybrali nemuslimku, a nechávají věci plynout s důvěrou, že Bůh ví nejlépe. Na druhé straně jsou i tací, kteří si myslí, že víru u ženy mohou zajistit nátlakem, což je přístup zcela nevhodný.

Je to jednoduché – muži často mívají strach. Každý ví, že zamilovanost netrvá věčně a že věci, se kterými žena na začátku vztahu souhlasila, se později mohou stát problémem. To je naprosto normální, protože lidé se mění a časem si každý chce zařídit život po svém. To platí i pro muslimy. Na začátku vztahu může být muž velmi free, nic mu nevadí, nic neřeší a vše je v pořádku. Jenže za pár let se situace často změní – začne klást důraz na svou víru a tradice, což může vést k neshodám. Nemuslimka pak nechápe, proč mu najednou vadí alkohol nebo vepřové maso v lednici, když s tím dříve neměl problém. Nerozumí, proč jí říká, aby už doma neslavila Vánoce a šla je slavit ke své rodině. Nechápe, proč už nechce chodit do baru nebo žít tak, jak žili dřív. Tyto změny mohou způsobit napětí a neshody, které jsou často těžko překonatelné.

To je realita a nelze ji nikomu vyčítat – je to naprosto přirozené. I muslimové jsou jen lidé, a když jsou mladí, často nejsou tolik praktikující nebo neberou svou víru příliš vážně. Jenže s věkem člověk více přemýšlí, mění se a snaží se napravit to, co v mládí možná zanedbal.

Manželství s nemuslimkou je pro muslima velký risk. Za dva, pět nebo deset let se může všechno změnit, a jeden z partnerů, nebo dokonce oba, mohou mít takového soužití plné zuby. Pokud nemají děti, obvykle se rozvedou a každý si jde svou cestou. Pokud však děti mají, situace se výrazně komplikuje – rozdílné názory na výchovu a životní styl mohou způsobit velké problémy, a muž tak může celý život trpět. Z těchto důvodů většina islámských učenců a vědců nedoporučuje manželství s nemuslimkou, i kdyby byla sebevíc krásná nebo hodná. Muslim by si měl raději hledat hodnou, slušnou a praktikující muslimku, která velmi dobře zná své náboženství, což je pro něj nejvhodnější volba. S takovou manželkou se nemusí obávat, že by ho nepochopila – naopak, bude ho po celý život podporovat a povzbuzovat k praktikování islámu. Oba se budou vzájemně motivovat a vzdělávat ve víře.

V manželství s muslimkou nemusí muž řešit, co budou jeho děti jíst, ani se strachovat o jejich islámské vzdělání. Nemusí se bát, že by dcera odmítla hidžáb nebo byla vedena k tomu, aby ho nenosila. Nemusí mít obavy, že by děti neznaly modlitbu, půst nebo jiné povinnosti, protože matka je k těmto věcem automaticky vede. I v případě rozvodu má muž jistotu, že islámská výchova jeho dětí bude zachována. V islámu hraje matka klíčovou roli, protože její vliv na děti je mnohem větší než vliv otce. To ví každý muslim. I otec se samozřejmě podílí na výchově svých dětí, ale jeho hlavní povinností je finančně zajistit rodinu. Kvůli tomu nemá tolik času, kolik by děti potřebovaly, a právě zde je role matky nezastupitelná. Z těchto důvodů by podle islámu měla mít muslimka při výběru manželky vždy přednost před nemuslimkou.

Znáte osobně někoho, kdo dal přednost muslimce před nemuslimkou? Takových muslimů je celá řada (nemuslimku by si nikdy nevzali), nechtěli riskovat a místo toho, aby si něco začínali s nemuslimkou, rovnou hledali muslimku. 

Vždyť existuje spousta muslimek, které islám nezajímá a chovají se kolikrát hůř jak nemuslimky, nebo ne? To je jistě pravda, avšak řeč je o praktikujících muslimkách, které dobře znají své náboženství. Jde o ženy, které milují islám a snaží se podle něj žít. Právě taková žena je pro muslima tou nejlepší volbou. I mezi muslimkami by si tedy muž měl hledat zbožnou ženu, která ho bude podporovat v jeho víře a životních hodnotách.

Nikdo z islámských učenců netvrdí, že každá muslimka je dokonalá nebo automaticky tou nejlepší volbou pro muže. Důležité je, aby žena měla pevný vztah k islámu, chápala jeho hodnoty a snažila se je aktivně praktikovat ve svém životě. Právě taková žena přinese muži i jeho rodině největší harmonii a stabilitu.

A co když žena konvertuje, aby udělala radost manželovi? Její manžel sice může mít radost, ale ona sama bude žít ve lži a bude se muset přetvařovat. Taková lež však nemůže trvat věčně, protože člověk je jen člověk – každý touží být v životě šťastný a žít podle toho, čemu věří a co považuje za správné. Je tedy jen otázkou času, kdy celá tato komedie skončí.

Osobně si myslím, že je mnohem lepší říct pravdu a otevřeně přiznat: Nechci konvertovat. Rozumný muž si takové upřímnosti bude vážit, protože to ukazuje respekt a jasný postoj. Rozhodnutí je pak jen na něm, zda je ochoten tento fakt přijmout a vztah udržet, nebo zda se vydá jinou cestou.

A Bůh ví nejlépe.