Kdy si vzít hidžáb?

Hidžáb je náboženskou povinností každé muslimky, o tom není pochyb a nebudu to tedy nyní více rozebírat, na tohle téma jsem psala jiný článek, najdete na mém blogu (https://www.julinka-lerari.cz/l/zahalovani-hidzab/). 

Kdy by si měla nová muslimka vzít hidžáb, když je jeho nošení povinností a nechce hřešit? V této situaci je důležité použít zdravý rozum a uvědomit si, že islám nestojí pouze na hidžábu. Co vlastně znamená hidžáb? Není to jen kus látky na hlavě - jedná se o celkové zahalení, jehož součástí je i šátek zakrývající vlasy.

Nová konvertitka může se zahalováním začít postupně - zakrývat to, co má být zakryto, a vlasy nechat odhalené, než si na tuto změnu zvykne.

Jak by mělo zahalení vypadat?

Existuje více možností. Může to být například dlouhá sukně s širší halenkou, volné kalhoty s delší mikinou apod. Základem je, aby oblečení zakrývalo křivky ženského těla. Naproti tomu upnuté kalhoty s trikem, byť s dlouhým rukávem, neodpovídají hidžábu, protože tělo obepínají.

Muslimka může zvolit i čelenku, kšiltovku nebo šátek ve stylu čelenky, pokud dříve nebyla zvyklá nosit pokrývku hlavy. Tak si postupně zvykne na pocit, že něco nosí na hlavě.

Šátek zakrývající vlasy si může vyzkoušet příležitostně - například při společném výletu s přáteli, návštěvě mešity během svátku nebo třeba při cestě do jiného města, kde ji nikdo nezná.

O čem taková zkouška je?

Především pomůže muslimce zvyknout si na zvídavé pohledy lidí a zjistit, jak se při nošení hidžábu cítí a jak se s touto změnou dokáže vyrovnat. Zároveň si podle svých pocitů může uvědomit, zda už nastal ten správný okamžik k jeho trvalému nošení, nebo zda ještě potřebuje čas.

Avšak střídavé nošení hidžábu - například jeden den ve škole či v práci a druhý den bez něj - postrádá smysl a nemá logické opodstatnění. Hidžáb není módní doplněk, který si nasadíme podle nálady. Je to vážná věc, nikoli hra na „dobrý a špatný den“.

Muslimka by si měla vzít hidžáb ve chvíli, kdy to skutečně cítí - tedy když chce splnit svou náboženskou povinnost vůči Bohu a nemá v úmyslu jej znovu sundat. Pokud však ví, že na trvalé nošení zatím není připravena, znamená to jediné - ještě pro ni nenastal ten správný čas.

Kdy je správný čas? 

Správný okamžik nastává, když muslimka již delší dobu žije islámským způsobem života – pravidelně se modlí a rozumí slovům, která při modlitbě pronáší, absolvovala půst, má jasno v základech islámu a pokračuje ve svém vzdělávání. Teprve tehdy můžeme mluvit o pevné víře a skutečné připravenosti na hidžáb.

Takové pevné základy a hlubokou víru pak, inšáAlláh, nic a nikdo neotřese.

Jak dlouho taková cesta trvá? 

To je u každého individuální. Obecně to však trvá minimálně rok nebo dva, někdo potřebuje i delší čas. Mně osobně to trvalo pět let. Dnes bych si už ani nepomyslela hidžáb sundat nebo s ním jakkoliv experimentovat - alhamdulilláh. Nesundala bych ho ani pod výhrůžkami, a Bůh ví nejlépe.

Za ta léta jsem viděla mnoho nových konvertitek, které se v první řadě zajímaly o hidžáb - ne o vzdělávání, ne o základy islámu, ne o tawhíd. Jejich hlavním cílem bylo mít šátek na hlavě. Často se ještě ani neuměly správně modlit, ale už nosily kompletní hidžáb, a některé dokonce i niqáb a rukavice. Jak myslíte, že to dopadlo? Dnes už tyto dívky v mešitě nevidíme a většina z nich už ani nejsou muslimkami.

Naopak dívky, které konvertovaly ve stejné době jako já a vzaly si hidžáb až po několika letech, ho, díky Bohu, nosí dodnes. Jsou to stále praktikující muslimky, které vedou slušný život, kéž je Bůh ochraňuje.

Jak je vůbec možné, že ty holky již nejsou muslimky?

Bůh ví nejlépe. Co však mohu říct, je, že člověk po konverzi bývá nadšený a chce všechno zvládnout hned. Vzdělávání často odsouvá stranou, protože už se přece stal muslimem. Jenže nosit hidžáb v nemuslimské společnosti není vůbec snadné.

Časem se taková dívka dostane do slepé uličky - zjistí, že vlastně nic neumí, nezvládá ani základní modlitbu a nezná základní principy islámu. Zároveň je každý den vystavena nepříjemným pohledům, hloupým poznámkám nebo dotazům. Začíná se cítit bezradná a zoufalá. Má pocit, že selhala. Nakonec začne hidžáb odkládat, což vyvolá další otázky a někdy i posměch od sousedů, spolužáků, kolegů či dokonce vlastní rodiny.

V takové situaci v ní začnou klíčit pochybnosti: „Je islám vůbec pro mě? Když jsem nic nezvládla, neznamená to, že jsem selhala úplně? Není to na mě příliš?“ Postupně se přestává stýkat s muslimy, až jednoho dne o ní nikdo nic neví.

A pak existují i jiné případy - kdy islám začal s nějakým vztahem a stejně tak s ním i skončil. To je bohužel velmi častý scénář a není třeba ho dále rozebírat.

Snažím se proto všem novým muslimkám radit, aby se zahalováním nespěchaly a soustředily se především na vzdělávání. Stejné doporučení jsem tehdy dostala i já a považuji ho za správné rozhodnutí.

Na závěr bych ráda zdůraznila, že nejde o islámské stanovisko, ale o můj osobní názor založený na několikaleté zkušenosti. Kdo chce, může si ho vzít k srdci, kdo nechce, je to jeho volba. Kéž vám Bůh pomáhá.

A jaké názory na to mají islámští učenci?

Většina islámských učenců se přiklání k tomu, že nejdůležitější je nejprve získat znalosti. Každá muslimka by měla rozumět tomu, proč a pro koho hidžáb nosí, a neměla by mít sebemenší pochybnost o jeho významu. 

A co muslimka, která byla pevně rozhodnuta pro hidžáb a časem ho sundala?

Může se to stát. Nejčastěji bývá důvodem únava z neustálých pohledů a nepříjemných komentářů. V takovém případě buď sundá šátek úplně, nebo pouze změní způsob jeho vázání - záleží na tom, jak dlouho ho nosila a jak dlouho je muslimkou.

Pokud jde o novou konvertitku, může šátek na nějakou dobu odložit, ale často se k němu po pár letech opět vrátí. Pokud se jedná o dlouholetou muslimku, obvykle jen dočasně upraví způsob vázání a později se vrátí k tradičnímu stylu. To je přirozená součást života - i muslimky jsou jen lidé. Mnoho dlouhodobě praktikujících muslimek se k tomuto kroku rozhodne především kvůli svým malým dětem, aby je uchránily před verbálními útoky.

Samozřejmě zde mluvíme pouze o šátku zakrývajícím vlasy - jejich oblečení nadále odpovídá islámským pravidlům. Pokud však jejich oblečení už nesplňuje islámské normy, pak se nejedná jen o to, že je pro ně hidžáb v nemuslimské společnosti obtížný. Každá muslimka, ať už žije kdekoliv, může nosit oblečení, které odpovídá islámským pravidlům. Naopak, volné oblečení je dnes velmi moderní - tzv. oversize styl - takže skutečně neexistuje žádné ospravedlnění pro to, aby někdo opustil hidžáb a přešel k vyzývavé módě.

Nicméně bych tento jev označila spíše za výjimku. Většina dlouholetých muslimek dokáže tyto negativní zkušenosti přijmout s nadhledem, díky Bohu.

A Bůh ví nejlépe.