Kdy si vzít hidžáb?

Hidžáb je náboženskou povinností každé muslimky, o tom není pochyb a nebudu to tedy nyní více rozebírat, na tohle téma jsem psala jiný článek, najdete na mém blogu (https://www.julinka-lerari.cz/l/zahalovani-hidzab/). Kdy si ale jako nová muslimka mám vzít hidžáb, když je povinností a já samozřejmě nechci hřešit? V tomto momentě musí přijít na řadu zdravý rozum a uvědomění si, že islám není postaven na hidžábu. Navíc co vlastně znamená hidžáb? Je to jen kus látky na hlavě? Ne, není, hidžáb je celkové zahalení, k čemuž patří i šátek zakrývající vlasy. Nová konvertitka může začít se zahalováním postupně, kdy zakryje to, co má být zakryto, kromě svých vlasů.

Jak má takové zahalení vypadat?

To je různé, může to být dlouhá sukně s delší širší halenkou, široké kalhoty s delší širší mikinou apod., základem je, aby byly zahaleny křivky ženského těla. Upnuté kalhoty s trikem, byť s dlouhým rukávem, které přilne k tělu, to není pochopitelně hidžáb. Muslimka může zvolit i čelenku, kšiltovku nebo šáteček ve stylu čelenky, aby si zvykla na to, že má něco na hlavě, pokud takové doplňky nenosila dříve...

Nová konvertitka si může šátek zakrývající vlasy příležitostně vyzkoušet, většinou si jej holky zkouší, když jdou společně ven, do mešity na svátek nebo i například na výlet do jiného města, kde je nikdo nezná.

O čem je taková zkouška?

Za prvé si muslimka zvykne na zvídavé pohledy lidí a uvidí sama, jak se cítí a jak se s tím dokáže vypořádat, za druhé dle svých pocitů zjistí, jestli už je ta správná chvíle, nebo ještě ne.

Avšak vzít si jeden den šátek zakrývající vlasy například do školy/práce a druhý den zase ne, je nesmysl a neexistuje žádné logické vysvětlení, protože hidžáb není módní doplněk, na který mám zrovna chuť a náladu. Hidžáb je vážná věc, ne hra na dobrý a špatný den… 

Muslimka si má vzít hidžáb ve chvíli, kdy to tak opravdu cítí, to znamená, že si chce splnit náboženskou povinnost vůči Bohu a nemá v plánu hidžáb sundat. Jestliže ví, že to tak zatím necítí a ví, že hidžáb zatím napořád nosit nechce, znamená to jen jediné, není připravena.

Kdy je správný čas? 

Ve chvíli, kdy muslimka žije opravdu nějaký ten čas islámským životem, to znamená, že se pravidelně modlí a ví, co při modlitbě říká, má za sebou půst, má jasno v základech islámu a pokračuje dál ve vzdělávání, pak můžeme teprve mluvit o pevné víře a o tom, že je připravena na hidžáb. Takové pevné základy a hlubokou víru nikdo a nic nezničí, inshAllah. 

Jak dlouho taková cesta trvá?

To je u každého jiné, každopádně alespoň rok nebo dva roky to chce určitě, někomu to trvá i déle, mně to například trvalo pět let. Dneska by mě ani nenapadlo si hidžáb sundat nebo s ním nějak šaškovat, alhamdulillah, nesundala bych si ho ani pod výhružkami a Bůh ví nejlépe.

Za těch cca 19 let jsem viděla několik nových konvertitek, které se jako první zajímaly o hidžáb, ne o vzdělávání, ne o základy islámu, ne o tauhíd, ale hlavně mít ten šátek na hlavě. Kolikrát se ještě neuměly ani pořádně modlit, avšak už měly na sobě kompletní hidžáb a některé z nich dokonce i niqab a rukavice. Jak myslíte, že to dopadlo, no samozřejmě dnes ty holky už nikdo v mešitě nevidí a většina z nich již nejsou ani muslimkami. Kdežto holky, které například konvertovaly ve stejném období jako já a vzaly si také hidžáb až po pár letech, jej mají díky Bohu dodnes a jsou to stále velmi slušné a praktikující muslimky, kéž je Bůh ochraňuje.

Jak je vůbec možné, že ty holky již nejsou muslimky?

Bůh ví nejlépe, jen co můžu říct, tak člověk po konverzi je nadšený a chce všechno rychle a hned, nějaké vzdělávání dává stranou, protože muslim už přeci je... Jenomže mít hidžáb v nemuslimské společnosti není vůbec snadné a časem se holka dostane do slepé uličky a zjistí, že vlastně nic neumí, nezvládne se ani normálně pomodlit, neví naprosté základy a navíc je denně vystavena zlým pohledům a hloupým řečem či otázkám, propadává zoufalství. Myslí si, že to nezvládá a naprosto selhala, začne odkládat hidžáb, což přinese další otázky i posměch od sousedů, lidí ve škole nebo v práci, někdy i od přátel či rodiny… Pak v člověku začnou létat otazníky, jestli ten islám je vůbec pro ni, když vůbec nic nedokázala, je to příliš náročné apod., nakonec se přestane stýkat s muslimy a pak už o ní nikdo nic neví.

A jinak jsou také případy, kdy začal vztah, začal islám, skončil vztah, skončil i islám, to už je taková klasická písnička a není potřeba to více rozvádět...

Já se snažím poradit všem novým muslimkám, aby nespěchaly s hidžábem a věnovaly se hlavně vzdělávání, stejně tak jsem na to byla upozorněna tenkrát i já a považuji to za správné upozornění i rozhodnutí.

Na závěr bych ráda upřesnila, že tohle není islámské stanovisko, je to jen můj názor na základě několikaleté zkušenosti, kdo chce, vezme si ho k srdci, kdo nechce, je to jeho věc, kéž vám Bůh pomáhá.

A jaké názory na to mají islámští učenci?

Víceméně podobné, většina učenců se přiklání nejdříve ke vzdělaní, neboť každá muslimka by měla vědět, proč a kvůli komu ten hidžáb vůbec nosí a neměla by mít sebemenší pochybnost...

A co muslimka, která byla pevně rozhodnuta pro hidžáb a časem ho sundala?

Může se to stát, většinou jde o to, že je znechucena z neustálých pohledů a hloupých řečí, tak buďto sundá šátek úplně nebo změní jen vázání, záleží na tom, jak dlouho jej nosí a jak dlouho je muslimkou. Pokud jde o novou konvertitku, šátek odloží a vrátí se k němu za pár let, jde-li o dlouholetou muslimku, změní dočasně jen vázání a později se opět vrátí k tomu klasickému. Patří to k životu, i muslimky jsou jen lidé a většina dlouholetých muslimek se k takovému kroku rozhodne hlavně kvůli svým malým dětem, kdy nechtějí, aby byly součástí verbálních útoků... Řeč je samozřejmě o šátku zakrývající vlasy, jinak chodí stále oblečeny dle islámských pravidel...

Osobně bych hovořila ale spíše o výjimkách, neboť většina dlouhodobých muslimek bere takové špatné zkušenosti s nadhledem, díky Bohu. 

A Bůh ví nejlépe.