Chování k nemuslimům dle islámu?
V islámu existují jasná pravidla, jak by se měl muslim chovat k ostatním lidem, přičemž tato pravidla nedělí lidi na věřící a nevěřící. Každý muslim by měl usilovat o to, aby byl spravedlivý, laskavý, štědrý, odpouštějící, pravdomluvný a chápavý. Měl by si dávat pozor, aby nikomu neublížil ani slovem a aby se nedopustil křivdy. Neexistuje žádný důkaz, který by naznačoval, že by bylo v případě nemuslimů dovoleno nebo dokonce chvályhodné chovat se opačně.
Rodina, a zejména rodiče, hrají v islámu velmi důležitou roli. Povinnosti vůči rodičům nejsou omezeny pouze na muslimskou rodinu. Naše závazky vůči nim trvají po celý život, bez ohledu na jejich názory či náboženství.
Krásné chování k nemuslimům je v islámu vyžadováno, neboť slouží jako ukázka samotné podstaty víry. Muslim, který se takto chová, bude, dá-li Bůh, odměněn. Naopak špatné chování je považováno za hřích a současně vrhá negativní obraz na islám. Za takové jednání ponesou muslimové následky i v Den soudný.
Korán a kontroverzní verše? V Koránu existují verše, které mohou být dnes snadno zneužity v "boji" proti islámu. Tyto verše se však týkají specificky válečného období v čase proroka Muhammada (mír s ním) a nevztahují se obecně na všechny nevěřící, ale pouze na nepřátele, kteří vedli válku proti Prorokovi a jeho následovníkům. Každý z těchto veršů má svůj historický kontext a příběh. I bez hlubokého studia Koránu je možné pochopit, že se jedná o situace válečného stavu.
Z Koránu je jasné, že Bůh zakázal muslimům ubližovat nepřátelům, pokud bojovat přestanou. To jednoznačně ukazuje, že muslimové nesmí nikomu ubližovat ani vyvolávat spory či války bez opodstatněného důvodu. Dále Bůh nařídil, že ti, kteří nebojovali proti muslimům, nepodporovali nepřátele, neporušili smlouvy o míru a neměli s válkou nic společného, byli pod muslimskou ochranou, dokud to bylo potřeba. Povinnost spravedlnosti vůči nepřátelům byla v islámu samozřejmostí, i během válečných konfliktů.
Tyto informace jsou snadno dostupné po přečtení Koránu. Kontext hraje zásadní roli – nelze vytrhnout jeden verš z celého textu a použít jej k ospravedlnění nenávisti vůči nevěřícím. Takový přístup je naprosto nesmyslný.
Můžou se tyto verše praktikovat i v dnešní době? Za normálních okolností samozřejmě ne, ale pokud by čistě teoreticky nastala situace podobná té za dob proroka Muhammada (mír s ním), kdy byli muslimové zabíjeni kvůli své víře, mučeni a vyháněni z vlastních domovů jen proto, že následovali Proroka, a kdyby se nemuslimové snažili svrhnout vládu na muslimském území a odvrátit muslimy od víry, pak by se jednalo o válečný stav. V takové situaci mají muslimové povinnost bránit se a bojovat, pokud si to okolnosti vyžádají. Přitom by však i nadále platila stejná válečná pravidla, která zdůrazňují spravedlnost a ochranu nevinných.
V Koránu se také dočteme o nevěřících v souvislosti s tím, že jim Bůh slibuje trest za to, že Ho neuctívali a nevěřili v Něj. Toto je však výhradně záležitost mezi člověkem a Bohem, do které nikdo třetí nezasahuje a nemá s ní nic společného. Bůh slibuje trest i muslimům za jejich hříchy a špatné chování. Každý člověk je před Bohem zodpovědný sám za sebe.
Muslimové mezi sebou? Z islámského hlediska tvoří muslimové jednu velkou rodinu, ve které bychom měli udržovat dobré vztahy, pomáhat si v praktikování víry a být tím nejlepším a nejkrásnějším příkladem našeho náboženství. Pokud muslimové projevují nenávist, rivalitu, nerespektování názorů, vzájemné posuzování, xenofobii nebo neustálé dohady, nepřináší to nic dobrého. Takové chování navíc vrhá křivý obraz na islám. Špatné vztahy uvnitř muslimské komunity logicky oslabují i naši schopnost porozumění s nemuslimy. Pokud si nerozumíme mezi sebou, jak můžeme očekávat porozumění od druhých.
Islám nepodporuje nenávist. Všichni pocházíme od jednoho Stvořitele a jediný rozdíl mezi námi spočívá v bohabojnosti a skutcích, které má právo soudit pouze On.
A Bůh ví nejlépe.