Barzach - Část 8. Jaké to je zemřít?

Drž se pevně. Tvůj svět se otřásá, táhne tě do všech stran. Bez ohledu na to, jak moc se snažíš zůstat pevný, překážky tě neustále srážejí k zemi. Pokušení tě tahají na jednu stranu, zkoušky tě tlačí z druhé. Vyčerpání a frustrace tě tíží, a někdy máš pocit, že už nemůžeš udělat ani krok dál. Ale podívej se blíže. Je tu lano, které tě může udržet - pevné a nerozbitné. Je na tobě, abys ho nepustil.

Qajs ibn Abád (nechť mu Alláh prokáže milost) vypráví: „Jednou jsem byl v mešitě a vešel krásný, pokorný a zbožný muž. Začal se modlit dvě rak'át. Lidé kolem říkali: ‚To je Abdulláh ibn Salám, člověk z ráje.‘ Po modlitbě jsem k němu přišel a zeptal se ho: ‚Jsi to ty, o kom lidé říkají, že je z ráje?‘ Odpověděl: ‚SubhánAlláh, lidé by neměli říkat to, o čem si nejsou jisti. Ale měl jsem sen v době Proroka (mír s ním).‘“

A nezapomínejme, že Abdulláh ibn Salám byl hlavním rabínem v Medíně, než se stal jedním z největších učenců Islámu.

Vyprávěl: „Měl jsem sen, ve kterém jsem vstoupil do nádherné, rozlehlé zahrady. Uprostřed té zahrady byl sloup a na jeho vrcholu bylo pevné držadlo. Bylo mi řečeno: ‚Vystup a chyť se ho.‘ Zeptal jsem se: ‚Ale jak se tam dostanu?‘ Najednou ke mně přišel anděl a jako silný vítr mě vynesl nahoru, až jsem uchopil to držadlo. Když jsem se probudil, stále jsem ho v té zahradě držel. Přišel jsem tedy k Prorokovi (mír s ním) a zeptal se ho, co to znamená. On mi řekl: ‚Co se týče té zahrady, to je zahrada islámu. A ten sloup je pilíř Islámu.‘ ‚A to držadlo?‘ ‚To je al-Urwat al-Wuthqa - spolehlivá opora, kterou Alláh popisuje v Koránu.‘ Pak mi řekl: ‚Budeš na islámu až do své smrti.‘“

Přemýšlej nad tím, kolika způsoby nám Alláh připomíná, abychom se pevně drželi. Říká nám, abychom se drželi spolehlivé opory, protože tento svět nás může svést na nesprávné cesty. Říká nám, abychom se drželi lana Alláha: „Držte se pevně lana Alláhova všichni společně…“ Protože tento svět nás rozdělí a odvádí nás od Jeho milosti. Říká nám, abychom pevně uchopili smlouvu, kterou nám dal: „Vezměte to, co jsme vám dali, s pevností.“ Protože věc islámu je vážná a klamání zákonem vychází z mrtvého srdce.

Prorok (mír s ním) řekl, že přijde doba, kdy trpělivost bude jako držení rozžhaveného uhlí, protože touhy budou všude kolem nás a budou snadno dosažitelné.

Řekl také: „Držte se mé sunnah jako člověk, který ji svírá svými stoličkami.“ Protože budeš žít v době klamu, kde se můžeš snadno ztratit, pokud se odchýlíš od jeho učení.

Prorok (mír s ním) zmínil muže, kterého žena krásy a postavení vyzve k hříchu, ale on odolá a řekne: „Vskutku se bojím Alláha.“ A za to, že neustoupil tlaku té chvíle, mu Alláh udělí chladný stín svého trůnu v Den soudu.

Přemýšlej o tom, když Prorok (mír s ním) řekl, že největší džihád je vyslovit slovo pravdy před tyranem.

Představ si Abdulláha ibn Hudháfu (kéž je s ním Alláh spokojen) a další společníky, kteří stáli v palácích nejmocnějších tyranů a přesto promluvili pravdu. Nebo přemýšlej o statečných mužích a ženách v Gaze, kteří se denně staví proti svým tyranům a nikdy neustupují. Možná přijdou o své životy, protože se nenechají zastrašit tlakem trůnu před nimi. Ale co se stane? Jejich duše se rychle vznesou k trůnu Nejmilosrdnějšího v nebesích, aby navždy putovaly v ráji. Všechno je to jen otázka chvíle tlaku. A žádný okamžik v tomto životě nebude mít větší tlak než samotná smrt.

A proto byla nejčastější du'á Proroka (mír s ním) následující: „Ó Ty, který obracíš srdce, upevni mé srdce ve víře.“

Zamysli se nad slovem thabát – pevnost. Alláh říká: „Alláh upevňuje ty, kdo uvěřili, pevným slovem v tomto životě i v životě budoucím.“

Protože v těch posledních chvílích života, uprostřed bolesti smrti a mezi šeptajícími šajtány, kteří se tě naposledy snaží svést ke kufru, stále dokážeš vyslovit: „Lá iláha illa Alláh“ - „Není božstva kromě Alláha.“

Všimni si však, že Prorok (mír s ním) neomezil svou prosbu pouze na život v tomto světě, protože nejvíce thabátu budeš potřebovat tehdy, když k tobě vstoupí andělé, aby se tě ptali v tvém hrobě. V ten okamžik budou děsivější než jakýkoli tyran a situace bude zdrcující víc než cokoli, co jsi kdy v životě zažil.

Proto Prorok (mír s ním) řekl: „Když pohřbíte svého bratra nebo sestru, proste Alláha, aby mu daroval pevnost (thabát), protože právě prochází nejtěžší zkouškou svého života.“

A přitom nevíš, kdy tyto zkoušky přijdou. Stejně jako každý den procházíš malou smrtí, když usínáš, a znovuzrozením, když se probouzíš, tak každou chvílí, kdy jsi pod tlakem ve své víře, cvičíš ten okamžik, kdy budeš muset vyslovit lá iláha illa Alláh naposledy.

„A žádná duše neví, co si zítra vyslouží, ani neví, v jaké zemi zemře.“

Nikdy nevíš, kdy zemřeš, ani kde se to stane. Nemůžeš se tedy na tuto zkoušku připravit v posledních dnech nebo okamžicích svého života, protože nemáš tušení, kdy tě přijde zkoušející otestovat. Okamžik smrti je pevně určený Alláhem a není znám tobě.

Imám al-Qurtubí (nechť mu Alláh prokáže milost) napsal něco velmi poetického: „Chodíme po cestách, které nám osud určil, a ti, jimž je určeno jít, půjdou dál. Náš příděl obživy je roztroušen široko daleko, ale to, co nám patří, nám nebude odepřeno. A jestliže je smrt předepsána v určité zemi, pak v žádném jiném místě člověk svůj poslední boj nesvede.“

Každý z nás má místo, kde bude jeho duše "zrozena" do dalšího světa - ale nevíme, kde to je.

Prorok (mír s ním) řekl, že když přijde tvůj čas, Alláh ti vloží potřebu jít přesně na to místo. A když tam dorazíš, Anděl smrti už tam na tebe bude čekat, aby přijal tvou duši.

Imám al-Qurtubí také vypráví fascinující příběh o proroku Sulejmánovi (mír s ním): Jednoho dne byl Sulajmán (mír s ním) s mužem, který mu řekl: „Ó proroku Alláhův, potřebuji něco vykonat v Indii. Můžeš přikázat větru, aby mě tam v mžiku odnesl?“ Sulajmán se podíval na Anděla smrti a viděl, že se usmívá. Zeptal se ho: „Proč se usmíváš?“ Anděl smrti odpověděl: „Je to zvláštní. Dostal jsem rozkaz vzít duši tohoto muže na konci této hodiny v Indii, ale viděl jsem ho tady s tebou.“ Takže když vítr skutečně odnesl toho muže do Indie, přesně v té hodině jeho duše odešla.

Když přichází okamžik smrti, často to bývá v nejméně očekávané chvíli a na nejméně očekávaném místě. A v tom okamžiku náhle vzhlédneš a spatříš, jak k tobě přicházejí andělé - buď s radostí, nebo s hněvem. Jednou ti vdechli duši do těla, a nyní přišli, aby ji z něj vyjmuli. Ať už jsou kolem tebe lidé jakkoli početní, v tu chvíli už vnímáš jenom je.

Prorok (mír s ním) řekl, že věřící duše spatří anděly sestupující v oslnivé záři na samém horizontu.

Anděl smrti se k tobě přiblíží a přinese pohřební rubáš s vůní ráje. Řeknou ti: „Mír s tebou. Neboj se, ó čistá duše. Vyjdi k milosti a spokojenosti Alláha.“ A ty se usměješ a tvá duše sama vyskočí z těla, když vidíš, jak je vkládána do toho voňavého rubáše, dychtivá setkat se se svým Pánem, který je s ní spokojený, připravena vystoupit do nebes a přijmout svou odměnu.

Duše věřícího vychází z těla tak hladce, jako když poslední kapka vody vyteče z džbánu - bez bolesti, bez utrpení. Naopak, duše zkaženého člověka spatří anděly přicházející s hněvem. Její tělo se snaží skrýt, ale anděl ji vytrhne jako hák trhající vlnu z bavlny.

„Vyjdi k hněvu Pána, kterého jsi ignoroval, a k následkům, o nichž jsi doufal, že nebudou skutečné.“

Drž se pevně lá iláha illa Alláh, slova thabátu - slova pevnosti. Protože toto je nejtěžší okamžik tvého bytí před Dnem soudu.

Kdysi ti anděl vdechl duši do těla a ty jsi strávil několik měsíců v lůně, než jsi prošel jediným obtížným tlakem při narození. Tentokrát ti anděl vezme duši a ona buď projde nebesy, kde zakusí všechnu útěchu a jistotu, kterou potřebuje - stejně jako něžné dítě v matčině lůně - nebo skončí v Sijjínu, v nejnižších místech, kde se zahazují duchovní potraty.

Ale pak přichází další přechod - vstup do barzachu. Tvé znovuzrození začíná. Každá duše se musí vrátit zpět do svého hrobu k dodání, protože Alláh nám slíbil, že nás vrátí do země, tak jako nás z ní přivedl.

Prorok (mír s ním) zmínil stisk hrobu, který se liší od trestu hrobu. Ani zbožný Sá'd ibn Mu'ádh (ať je s ním Alláh spokojen) nebyl tohoto tlaku ušetřen, ačkoli jeho smrt otřásla Trůnem Alláha. Ani čisté dítě, které nikdy nemělo možnost zhřešit, a tudíž nemohlo být potrestáno. Protože když je zesnulý položen do svého hrobu, každý zažije tento prvotní tlak - ať už velký, malý, zbožný nebo hříšník. Je to něco těžkého, co je nevyhnutelné. A pak je tu něco ještě těžšího - důsledky hříchu. Sá'd (kéž je s ním Alláh spokojen) prošel relativně snadným "porodem" - jen jedním stiskem. Jiní mají rozdrcená žebra.

A pak přichází zkouška.

Dva andělé zaznamenávali tvé činy: Raqíb a Atíd.
A nyní tě budou testovat dva další andělé: Munkar a Nakír.
A dva andělé budou stát s tebou i v Den soudu: Sá'iq a Šahíd.

A podoba, v jaké k tobě Munkar a Nakír přijdou, závisí na tvých skutcích. Přijdou v krásné podobě k těm, kdo konali dobro, a v odpudivé podobě k těm, kdo sešli z cesty. Ty sám jsi utvářel jejich obraz svými skutky.

A tehdy přichází obrovský tlak, když s dunivým hlasem pronášejí otázky: „Kdo je tvůj Pán? Jaké je tvé náboženství? Kdo je tvůj prorok?“

A jediný způsob, jak budeš schopen odpovědět v tomto okamžiku obrovského tlaku, je, pokud jsi věděl, jak odpovídat pod tlakem už v tomto světě. Jinak spanikaříš a nebudeš schopen říct nic. Ale pokud se udržíš pevně, tento přechod skončí, zkouška skončí a tvá duše se začne usazovat v novém světě. Stejně jako byla klidná v tomto životě díky vzpomínání na Alláha.

„A když k některému z nich přichází smrt, tu volá: ‚Možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!‘ Však pozor! Toto jsou jen slova, jež pronáší, avšak za nimi stojí přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni.“

A Bůh ví nejlépe.

Imám Omar Suleiman

Omar získal následující vzdělání:

Bakalářské tituly v oboru účetnictví a islámského práva.
Magisterské tituly v islámských financích a politické historii.
Doktorské studium islámského myšlení a civilizace na Mezinárodní islámské univerzitě v Malajsii (šáfi'ovský madzhab).

Zde si můžete zhlédnout plné znění přednášky v originále: https://youtu.be/Lk2f0vHkM5g?si=bku07iv3sjzG7vDC