Barzach - Část 7. Kolik životů doopravdy máš?

Když se podíváš do zrcadla, můžeš vidět živého člověka, ale není na druhé straně vlastně jen mrtvé tělo? Opravdu žiješ, nebo jen čekáš, až se tvé tělo dostane na úroveň mrtvé duše? Možná jsi krmil své tělo, aby přežilo, ale nenechal jsi svou duši umírat hlady? Kolikrát jsi zabil své duchovní srdce? A kolikrát ho můžeš znovu přivést k životu?

Imám Ibn al-Qajjím (nechť mu Alláh prokáže milost) vyprávěl, že Alláh zjevil Mojžíšovi (mír s ním):
„Ó Mojžíši, první, kdo skutečně zemřel z mého stvoření, byl Iblís, protože Mě neposlechl. A já považuji toho, kdo Mě neposlouchá, za mrtvého.“

Umar (kéž je s ním Alláh spokojen) je na druhé straně popisován jako mrtvý muž, který byl přiveden zpět k životu. „Byl mrtvý, a My jsme mu dali život a světlo, kterým kráčí mezi lidmi.“

Představ si, že bys viděl Umara (kéž je s ním Alláh spokojen) v jeho minulém životě. Kdybys ho viděl, jak se opíjí, ubližuje lidem kolem sebe a dokonce plánuje zabít Proroka (mír s ním). A pak bys ho viděl jako chalífu. To už není stejný člověk.

Alláh říká: „Není snad čas, aby se srdce těch, kteří uvěřili, pokorně sklonila před připomínáním Alláha?“ A hned na to dodává: „Vězte, že Alláh oživuje i mrtvou půdu.“

To je znamení, že ať je tvé srdce nebo duše jakkoli mrtvá, stále má šanci být přivedena zpět k životu - a to ne jednou, ale mnohokrát.

Ale jsi nyní živý, nebo už mrtvý? To závisí jen na stavu tvé duše.

Salafové říkali, že děsivější než smrt těla je smrt srdce.

Prorok (mír s ním) řekl, že nejpravdivější poezie je: „Všechno kromě Alláha je pomíjivé.“

A to zahrnuje i tvé tělo, pokud není spojeno s Alláhem.

Tvůj život má mnoho fází:

– Álam al-Dharr - svět preexistence, kde jsi byl jen duší,
– Hayát ad-dunjá - život tohoto světa, kde se tělo spojilo s duší a stalo se nafs - bytostí se svou vůlí,
– Barzach - přechodný svět, kde duše zůstává spojena s tělem, i když tělo se rozpadá,
– Áchira - posmrtný život, kde Alláh přivede tělo zpět k životu a spojí ho s duší navěky.

To je fyzický proces. Ale na rozdíl od těla, duše může být znovuzrozena mnohokrát. A to je důležité, protože člověk může zemřít v 80 letech, ale pokud jeho duše byla oživena až nedávno, je vlastně mladší.

Každý návrat k Alláhovi je novým zrozením.

Vzpomínám si na staršího muže v naší komunitě, který tvrdil, že mu je jen 4 roky. Počítal den své šahády jako svůj skutečný narozeninový den. Ale jeho znovuzrození nebylo snadné.

Každý, kdo přijme islám, opouští "pohodlí lůna" svého starého života - zvyky, vztahy a identitu. Každé znovuzrození přináší oběti, ale pak následuje nový život.

Prorok (mír s ním) řekl, že se můžeme vrátit do stavu, v jakém jsme byli v den, kdy nás naše matka porodila.

Například: „Když muslim vykoná dokonalou očistu (wudú), pak se postaví k modlitbě s vědomím, co říká, vyjde z ní čistý, jako v den, kdy ho porodila matka.“

Stejně jako novorozenec vychází z matčina těla pokrytý plodovou vodou, věřící vystupuje z modlitby obmytý duchovní očistou. A stejně jako první zvuk, který dítě slyší po narození, je azán (svolávání k modlitbě), i věřící si obnovuje svůj život každou modlitbou. Modlitba a očista smývají hříchy, stejně jako řeka smývá nečistoty. A co zůstane, odpadá při pokloně (sudžúd), stejně jako by písek opadal z našich zad, kdybychom se pohnuli. A nakonec, ti, kteří pravidelně chodí do mešity, trpělivě čekají na další modlitbu a vykonávají očistu i v obtížných podmínkách, zažívají ještě hlubší obnovu duše.

Otázka tedy zní: Kolikrát už jsi duchovně zemřel? A kolikrát jsi byl znovuzrozen?

Mu'ád (kéž je s ním Alláh spokojen) vyprávěl, že se jednou stalo, že Prorok (mír s ním) přišel pozdě na ranní modlitbu, téměř až po východu slunce. „Čekali jsme v mešitě, a když vyšel ven, rychle přistoupil k modlitbě. Po zaznění iqámy vedl modlitbu a zkrátil ji. Po skončení modlitby se otočil k nám a hlasitě řekl: ‚Zůstaňte ve svých řadách tak, jak jste.‘ Poté řekl: ‚Chci vám říct, proč jsem dnes ráno přišel pozdě. Minulou noc jsem se modlil qijám, vykonal jsem wudú a modlil se tolik, kolik mi Alláh předepsal. Pak mě přemohla ospalost a usnul jsem. A tehdy jsem spatřil Alláha v té nejlepší podobě. Řekl mi: ‚Ó Muhammade!‘ A já odpověděl: ‚Zde jsem, můj Pane.‘ Zeptal se mě: ‚Víš, o čem právě teď vedou spor nejvyšší shromáždění (al-Mala'ul A'lá), tedy andělé?‘ Odpověděl jsem: ‚Nevím, můj Pane.‘ Tuto otázku mi položil třikrát a pokaždé jsem odpověděl stejně. Pak položil svou ruku mezi mé lopatky, až jsem pocítil její chlad na své hrudi, a vše se mi náhle vyjasnilo. Poté se mě zeptal: ‚Ó Muhammade, o čem vedou spor?‘ Odpověděl jsem: ‚O činech, které zcela smývají hříchy.‘ To byl rozhovor andělů v nebesích. Alláh se mě zeptal: ‚A co jsou to za činy?‘ Odpověděl jsem: ‚Chůze k společné modlitbě v mešitě, setrvání v mešitě po modlitbě a čekání na další modlitbu a vykonání wudú za obtížných podmínek. Kdokoli bude tyto činy konat, bude žít dobře a zemře dobře. A bude očištěn od svých hříchů stejně, jako v den, kdy ho jeho matka porodila.‘“

Fyzické narození je spojeno s bojem, bolestí a čekáním. Matka nosí své dítě devět měsíců. Stejně tak i duše nese své hříchy, dokud je nedoručí k odpuštění Alláha. Teprve tehdy je tato duše znovuzrozena.

A jaké je největší místo pro modlitbu? Mekka.

Prorok (mír s ním) řekl: „Kdo vykoná hadždž ke Kábě, vyhne se intimnímu styku, hříšnosti a hádkám, ten se vrátí tak čistý, jako v den, kdy ho jeho matka porodila.“

Hadždž zrcadlí naše zrození.

Na hoře Arafát stojíš na stejném místě, kde byla tvá duše předtím, než jsi přišel na svět, a obnovuješ svou smlouvu s Alláhem. Poté se přesuneš na Muzdalifu, místo, kde se duše dočasně zdržují. Pak vstoupíš do světa a kamenuješ šajtána - vzpomínáš si, že když ses narodil, šajtán tě bodl? Nyní, v tomto duchovním znovuzrození, jsi to ty, kdo ho kamenem zasahuje. Následuje obětování (udhijja). Při narození se za tebe prováděla aqíqa, ale tentokrát jsi to ty, kdo přináší oběť. Poté umístíš Alláha do středu svého života tím, že vykonáš tawáf (obcházení Káby), a pak vykonáš poběžíš mezi kopci Safá a Marwa, což symbolizuje naši závislost na Alláhovi ve všech věcech. Nakonec svlékneš ihrám, což se podobá tvému kafanu (pohřebnímu rubáši), a pak oslavuješ s věřícími, což odráží oslavu v ráji.

Hadždž je úplná simulace života a smrti během několika dní. A pokud je vykonán správně, přináší úplné znovuzrození duše.

Pouť na tomto světě je znovuzrozením duše, protože symbolizuje cestu k Poslednímu soudu. Ale duchovní znovuzrození nenastává pouze poutí do Mekky - přichází i skrze další cesty.

Jedním z těchto míst je mešita al-Aqsá.

Prorok (mír s ním) řekl, že když Sulajmán (mír s ním) dokončil stavbu Bajt al-Maqdís, požádal Alláha o tři věci:

Aby jeho rozsudek byl v souladu s rozsudkem Alláha.
O království, jaké po něm už nikdo jiný mít nebude.
A aby nikdo nepřišel do této mešity s úmyslem se zde pouze modlit, aniž by nevyšel z ní očištěn od hříchů stejně, jako v den, kdy ho jeho matka porodila.

Prorok (mír s ním) řekl, že první dvě prosby proroka Sulajmána (mír s ním) byly vyslyšeny a doufá, že i ta třetí mu byla udělena.

Poté je zde hidžra, což znamená opustit své místo kvůli Alláhovi. V této situaci člověk doslova začíná znovu v nové zemi, s novým životem, čistě pro Alláha. Alláh nechává jeho hříchy za ním v místě, které opustil.

A nakonec je zde něco, co se děje pravidelně - vděčnost v časech zkoušky.

Shaddád bin Aws (kéž je s ním Alláh spokojen) vypráví, že slyšel Proroka (mír s ním) říkat: „Vskutku, Alláh říká: ‚Když zkouším svého věřícího služebníka a on Mě za to chválí, pak v ten den povstane očištěn od svých hříchů, stejně jako v den, kdy ho jeho matka porodila.‘“

Hříchy se z nás smývají skrze zkoušky a trápení, obzvlášť když v těchto chvílích chválíme Alláha. Čím větší je zkouška, tím více hříchů z nás odpadá a tím více odměn se zapisuje na naši misku vah.

Když shrneme všechna tato vyprávění, vzpomeňme si na slova Imáma Al-Ghazálího (nechť mu Alláh prokáže milost): „Co je vlastně znovuzrození a smrt, než přechod z jednoho stavu do druhého?“

Přijetí islámu, vykonání hadždže, vykonání hidžry - to všechno je přechod z jednoho stavu do jiného.

„Ó vy, kteří věříte! Odpovězte Alláhovi a Poslu, když vás volají k tomu, co vám dává život.“

Každý den našeho života je příležitostí k obnově, k oživení našeho srdce a ano - dokonce k novému zrození. Ale když přijde okamžik fyzické smrti, naše šance na duchovní obrození skončí. Protože tentokrát se uzavře schránka našeho těla a tohoto světa.

Smrt je nový začátek.

„Smrt je nové zrození.“ „Je to jen přechod z jednoho stavu do jiného.“

Člověk však tento přechod nemá rád. Přechod z jedné dimenze do druhé je traumatizující - a právě proto proroci Jahjá (mír s ním) a Ježíš (mír s ním) pronesli tuto prosbu: „Mír se mnou v den, kdy jsem se narodil, v den, kdy zemřu, a v den, kdy budu vzkříšen k životu.“

Protože právě v těchto přechodech člověk cítí největší tlak.

Představ si dítě, které je velké nebo má gestační diabetes - jeho příchod na svět je obtížný. Stejně tak duše, která je zatížena egem a hříchy. Pokud chceme hladce projít do dalšího světa, neměli bychom nést příliš velkou zátěž hříchů.

Imám Al-Ghazálí (nechť mu Alláh prokáže milost) řekl: „Na začátku člověk nesnáší přechod, stejně jako dítě nesnáší svůj příchod na tento svět, protože má pocit, že je vytrženo z pohodlí lůna a zdroje své obživy.“

Ale jakmile se dítě narodí a přizpůsobí se tomuto světu, už by se nikdy nechtělo vrátit zpět do matčina lůna nebo vstoupit do hrobu. Stejně tak, když věřící projde prvotní bolestí přechodu do barzachu, začne milovat tento nový svět více než cokoliv jiného.

Ale tak jako při narození, i zde je tlak, porodní bolest a průchod úzkou cestou. Pár hodin porodu - tedy v tomto případě smrti - se může zdát jako věčnost.

Budeš čekat na ten jediný den, kdy tvá duše opustí tento svět, aby ses teprve tehdy dozvěděl, zda jsi byl doopravdy živý? Nebo se pokusíš oživit svou duši už nyní, aby tvé znovuzrození po smrti bylo do světa světla a skutečného života? A co když navzdory všem pokusům o duchovní obrození stále cítíš, že tvá víra ti uniká Cesta k barzachu je obtížná a jediný způsob, jak ji překonat, je pevně se držet víry.

„A když k některému z nich přichází smrt, tu volá: ‚Možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!‘ Však pozor! Toto jsou jen slova, jež pronáší, avšak za nimi stojí přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni.“

A Bůh ví nejlépe.

Imám Omar Suleiman

Omar získal následující vzdělání:

Bakalářské tituly v oboru účetnictví a islámského práva.
Magisterské tituly v islámských financích a politické historii.
Doktorské studium islámského myšlení a civilizace na Mezinárodní islámské univerzitě v Malajsii (šáfi'ovský madzhab).

Zde si můžete zhlédnout plné znění přednášky v originále: https://youtu.be/Dh8a8-UOEv0?si=w-F9i4IIa4DOczly