Barzach - Část 9. Když potkáš duše Gazy

Ať oko tyrana nikdy nenajde odpočinek. Kolikrát jsi se v noci převaloval a obracel bezmocí kvůli zbabělým netvorům, kteří se skrývají v oblecích za bombami? Kolik spánku si myslíš, že je ukradeno mužům, ženám a dětem, kteří jsou nemilosrdně spalováni, lámáni a mučeni lidskými ďábly? Kolikrát jsi pohlédl na tyrany a přál si, aby to byli oni, kdo v noci nemůže spát?

Ať oko zbabělce nikdy nenajde klid. Tato slova pronesl Chálid (kéž je s ním Bůh spokojen) na smrtelné posteli. A přestože měla tehdy konkrétní kontext, možná se přistihneš, že si totéž přeješ pro dnešní zbabělce, nebo možná ještě víc. A pak tě možná napadne: „Jsem špatný člověk, když chci, aby ti, kteří způsobili tolik utrpení, trpěli sami?“

Někdy toužím po uklidnění s vědomím, že ti, kteří byli zavražděni, nyní nacházejí útěchu. Ale zároveň chci vidět, jak tito beztrestní tyrani nesou odpovědnost už v tomto světě.

Nejsi v tom sám. Všichni oscilujeme mezi smutkem nad tím, co se děje našim lidem, a hněvem vůči těm, kteří jim to způsobují.

Dokonce i Prorok (mír s ním), který byl seslán jako milost světu, se někdy modlil proti těm, kteří z něj udělali genocidní bojiště.

Ale zvláštní na barzachu je, že promlouvá k oběma těmto emocím zároveň, protože Božská spravedlnost je již v pohybu.

V předvečer bitvy u Yamamy měli muži, kteří měli padnout, různé sny. Abbad Ibn Bishr (kéž je s ním Bůh spokojen) se probudil a řekl: „Minulou noc jsem měl sen, ve kterém se otevřela nebesa, má duše vystoupala vzhůru a pak se za mnou zavřela.“

Tufayl Ibn Amar (mír s ním) měl mnohem živější sen: „Viděl jsem, že jsem byl sťat, a když mi usekli hlavu, z mých úst vyletěl pták. Ten pták pak letěl k ženě, která ho vložila do svého lůna. Můj syn mě mezitím hledal a snažil se mě dohnat, ale nedokázal to.“ Řekl: „Vyložil jsem si to tak, že budu sťat na bojišti. Pták představuje mou duši. A žena je země, ve které budu pohřben. A můj syn, který se mnou bojuje, nebude zabit a bude hledat mé tělo.“

A skutečně se to stalo přesně tak. Tělo Abbada bylo tak zohavené, že ho bylo možné poznat pouze podle mateřského znaménka. Tufayl byl sťat a jeho syn přežil bitvu.

Důvod, proč zmiňujeme tyto děsivé detaily, je prostý: Všichni jsme v uplynulém roce viděli více hrůzné smrti než za celý náš život. A jak povědomé to všechno je.

Lidé v Gaze začali kreslit květiny, aby znázornili své popravené mučedníky.

Kolik Tufaylů je v Gaze?
Kolik Abbadů v Gaze?
Kolik šuhadá (mučedníků), kteří se nyní připojili k těm, o kterých kdysi četli?

A stejně jako syn Tufayla, který ho nemohl následovat, všichni si klademe otázku: Co se stalo s našimi šuhadá? A oni nám vzkazují jasné poselství.

Prorok (mír s ním) řekl, že když duše mučedníků z bitvy u Uhudu přešly do dalšího světa, mnozí z nich měli zohavená těla. A tak Alláh umístil jejich duše do těl zelených ptáků, kteří létají k řekám ráje, jedí z jeho plodů a odpočívají ve zlatých lampách zavěšených na Alláhově trůnu.

A tehdy k nim Alláh promluvil a osobně je ujistil. Když okusili sladkost svého odměnění, řekli: „Kdo ale poví našim rodinám, že jsme naživu v ráji a máme obživu?“ Nechtěli jen uklidnit své blízké. Chtěli je inspirovat. A tak jim Alláh odpověděl: „Já sám jim to sdělím.“

A v ten okamžik seslal verš: „A nemyslete si, že ti, kteří byli zabiti na cestě Alláhově, jsou mrtví. Ne, oni jsou živí u svého Pána a dostává se jim obživy.“

Mučedníci Uhudu i mučedníci Gazy nám chtějí dát vědět, že jsou v pořádku. Ale také, že my musíme pokračovat dál. Protože i když už nejsou mezi námi, jsou se svým Pánem.

Pamatujte, jak byla Asija (kéž je s ní Bůh spokojen) mučena až k mučednictví. A co řekla? „Můj Pane, postav mi u sebe dům v ráji.“ Všimněte si, že ještě před domem, ještě před odměnou, nejprve žádala o to, aby byla u Alláha. A nyní je s Ním.

A Alláh říká: „A šuhadá (mučedníci) jsou se svým Pánem.“

Asija je se svým Pánem. A stejně tak všichni ostatní mučedníci všech dob. Ale víš, co ještě? Jsou také spolu navzájem. Nejen ti, kteří byli zabiti při stejné události, ale napříč generacemi. Představ si mučedníky z různých období, jak se navzájem poznávají.

Vypráví se od Abdulláha Ibn Abbáse, že řekl: „Duše mučedníků jsou v zelených ptácích, kteří se pohybují rájem jako návštěvníci, poznávají se a vzájemně se seznamují, zatímco jedí z plodů rajských stromů.“

Představ si mučedníky z Gazy, jak jsou osvobozeni ze svého vězení pod širým nebem a nyní létají po boku mučedníků genocidy ve Srebrenici. Ptáci Ujgurů objímají ptáky Rohingů a Kašmířanů. Ti, kteří byli zabiti během Nakby, vítají ty, kteří nyní umírají v Palestině. Hladovějící duše Jemenu a Súdánu nyní sdílejí ovoce rajských stromů. Přemýšlej o mučednících Libanonu a Sýrie, kteří se setkávají s těmi, kdo byli zmasakrováni po celé Šámu před tisíci lety. A pak si představ všechny, jak letí za Sumájou - první mučednicí v době Proroka. Sedí s Hamzou, Jafarem a dalšími mučedníky ze sahábů. Jaké to asi je, když Hamza z Uhudu nyní potkává mnoho dětí jménem Hamza, které byly umučeny v Gaze? Říká se jim mučedníci - svědci. Nejen proto, že Alláh je svědkem jejich oběti, ale také proto, že oni sami okamžitě svědčí o Alláhově odměně ihned po smrti.

Kolikrát jsi viděl obrazy roztrhaných těl na své obrazovce a pomyslel sis: „Jakou nesnesitelnou, nelítostnou bolest museli prožít?“

Ale co kdybych ti řekl, že mnozí z nich při smrti možná necítili takovou bolest, jakou si myslíš?

Prorok řekl: „Mučedník necítí při smrti větší bolest než člověk při malém píchnutí.“

Než si pomyslíme, že příliš trpěli, Alláh už jim začal dávat tolik, o čem se nikomu ani nesnilo. To v žádném případě nesnižuje utrpení, které mnozí z nich zažili před smrtí. Ale znamená to, že Alláhova odměna jim umožní zapomenout na jejich bolest, zatímco se nyní svobodně procházejí rájem. A co je nejdůležitější: Už nikdy více nebudou trpět. Zatímco ostatní věřící jsou testováni ve svých hrobech, mučedníci nejsou ani dotazováni, protože Prorok (mír s ním) řekl, že již prošli dostatečnou zkouškou, když nad nimi hřměly meče.

Ale co despotové? Tyrani a utlačovatelé, kteří jsou zodpovědní za jejich smrt? Proč se zdá, že unikají trestu v tomto světě? Proč dobří lidé umírají předčasně, zatímco zločinci žijí dlouhé a pohodlné životy? Ve skutečnosti je to součást Alláhova plánu. On čeká, aby je zničil.

„Alláh oddaluje trest utlačovatele, ale když ho uchvátí, nenechá ho uniknout.“

V našich očích se může zdát, že umírají v pohodlných postelích, obklopeni služebníky a lékaři. Ale nikdo jim nepomůže od jejich agónie v posledních chvílích života. Protože právě v okamžiku smrti končí bolest mučedníků a začíná jejich blaženost. Ale pro utlačovatele je smrt jen začátkem jejich věčného utrpení. Zatímco hrob se pro mučedníky rozšiřuje, pro Jabbareen se násilně uzavírá. Ti, kteří způsobili, že lidé byli rozdrtili pod troskami, jsou nyní rozmačkáni dusivým sevřením hrobu.

Není náhoda, že jediné explicitní zmínění trestu v hrobě v Koránu se týká největšího tyrana v dějinách - Faraóna.

Alláh říká v súře Gháfir: „Oheň, jemuž jsou vystaveni ráno a večer, a v Den Soudný bude řečeno: ‚Vhoďte lid Faraónův do nejtvrdšího trestu!‘“

Přemýšlej o svých ránách a večerech - jak se probouzíš a usínáš. Tvá rána a večery jsou plné dhikru - vzpomenutí na Alláha a chvály za požehnání, které ti dal. Ale chválíš Ho také za spravedlnost, kterou nyní vykonává na nich?

Abu Hurajra (kéž je s ním Bůh spokojen) se každé ráno probouzel se slovy: „Noc odešla a den přišel, a lid Faraónův je předváděn ohni.“ A každý večer říkal: „Den skončil a noc nastala, a lid Faraónův je předváděn ohni.“

Stále nás bolí vidět nespravedlnost v tomto světě. Ale víme, že tyrani jsou nyní trestáni v barzachu. A každé ráno a každý večer se jejich trest stupňuje.

Jsou váleční zločinci, kteří zemřeli během tvého života, ale jejich tyranie stále ovlivňuje svět, ve kterém dnes žijeme. A právě proto někteří učenci říkají, že Korán hovoří o "lidu Faraóna". Nemyslí tím pouze jeho následovníky z jeho doby, ale každého tyrana, který jde v jeho stopách. Tyrani jsou přesným opakem mučedníků. Zatímco mučedníci věnují své životy vyšší pravdě, než jsou oni sami, tyrani věnují své životy tomu, aby vyvyšovali sami sebe. A Alláh, ten Největší, jim ukáže, jak malí ve skutečnosti jsou.

Prorok řekl, že arogantní tyrani budou v Den soudu shromážděni jako malý hmyz a lidé po nich budou šlapat v jejich ponížení před Alláhem. Mezitím budou mučedníci korunováni korunami, které si v tomto světě neoprávněně uzurpovali tyrani.

Kolikrát jsme si už řekli: „Horší už to být nemůže…“, ale pak tyrani překonají sami sebe a ukážou nám novou úroveň zvěrstev.

Prorok řekl, že zatímco jsou tito tyrani mučeni, prosí Alláha, aby oddálil Den soudu, protože vědí, že to, co je čeká v pekle, bude ještě horší.

Posel Alláha řekl: „Alláh Al-Jabbar (Podmaňující) sevře nebesa a zemi ve své ruce a řekne: Já jsem Al-Jabbar, Já jsem Al-Málik (Král). Kde jsou teď tyrani? Kde jsou arogantní?“ Když to Prorok říkal, jeho kazatelna se chvěla a sahábové se báli, že spadne. To je opravdový hněv.

Ale co opravdová bolest a žal, které cítíme? Právě proto mučedníci mohou prosit za 70 svých příbuzných. Ti, kteří cítili bolest jejich strašné smrti, budou nyní poctěni vstupem do ráje skrze jejich přímluvu. Kolik lidí, které vidíš na obrazovce, jsou nyní mučedníci nebo příbuzní mučedníků? Kolik lidí v Gaze nemá ve své rodině mučedníka? Prakticky každý jeden z nich. Dokážeš si představit, jak velký je pásmo Gazy v ráji? Je těžké si to představit, když to, co vidíme, je tak strašlivé. Ale je ještě těžší žít, pokud si to nepředstavíme.

Přemýšlej o lidech zmíněných v súře Al-Burúdž. Kolik ohnivých příkopů se ihned proměnilo v zahrady ráje? Vzpomínáš na kadeřnici dcery Faraóna, kterou hodili do jámy plné ohně? A přesto Prorok (mír s ním) cítil její vůni ve vyšších nebesích v noci Al-Isrá' wal-Mi'rádž. Kolik tyranů si nyní užívá luxus svých paláců, ale budou hořet navěky?

„A pro ně je plamen pekla.“

Ale zde je ten klíčový bod: Nalezení klidu ve vědomí, že Alláh nezapomněl odměnit naše mučedníky ani potrestat tyrany, by nás nemělo vést k pasivitě. Naopak. Odměna utlačovaných je u Alláha. Ale zodpovědnost postavit se proti tyranii zůstává na nás. To je ten rozdíl. Utlačovatelé chtějí ovládnout tento svět, protože nemají nic jiného, na co by se těšili. Ale my máme něco mnohem většího, co nás čeká.

A proto jim říkáme: Naším ochráncem je Alláh. Vy nemáte žádného ochránce. Naše hromadné hroby jsou hromadnými zahradami ráje. Vaše paláce jsou komnatami pekla. Naše zakončení je vítězství. Vaše zakončení je ponížení.

A Bůh ví nejlépe.

Imám Omar Suleiman

Omar získal následující vzdělání:

Bakalářské tituly v oboru účetnictví a islámského práva.
Magisterské tituly v islámských financích a politické historii.
Doktorské studium islámského myšlení a civilizace na Mezinárodní islámské univerzitě v Malajsii (šáfi'ovský madzhab).

Zde si můžete zhlédnout plné znění přednášky v originále: https://youtu.be/8Jrwlf-pCXE?si=S2CC7Xt65nUnYkl-