Barzach - Část 10. Co nevinné děti?
Říká se, že nejmenší rakve jsou nejtěžší. A není žádná tíha srovnatelná se ztrátou dítěte. Táhne duši způsobem, který žádná slova nikdy nedokážou zachytit. Pro jejich blízké, obzvlášť pro rodiče, je to nepředstavitelný žal.
Jak můžeš pochovat celý svůj svět? A i když ti někdo řekne, že jejich duše jsou na lepším místě, opravdu to zmírní bolest? Kde jsou teď? Co se stane, když jsou tisíce dětí zavražděny a jejich duše odcházejí z tohoto světa? A jak můžeme smířit jejich klidný osud s naprostou nespravedlností, která je tam přivedla?
Než lidé v Gaze prožili tuto etapu genocidy, byl to obraz Muhammada al-Durraha, zavražděného v náručí svého otce, který se stal symbolem palestinského odporu.
Než byli lidé „příkopu“ vrženi do ohně, byl to hlas malého chlapce, který rozzuřil tyrana své doby. Nakonec byl tento mladík přivázán ke stromu a střelen šípem přímo do srdce, zavražděn před zraky svého lidu. To vše předcházelo genocidě jeho času. Jeho duše však je s Alláhem navždy, a jeho příběh přetrvává.
Vypráví se, že během vlády Umara ibn al-Chattába, když se islám šířil světem, byl objeven hrob tohoto chlapce, jehož příběh lidé čítali po staletí. Jeho tělo bylo neporušené, rána po šípu stále čerstvá a krev stále tekla.
Kolikrát jsme slyšeli o tělech mučedníků, která byla nalezena nedotčená časem? Žádné známky rozkladu, jako by byli právě zabiti. Od mnoha případů, kdy byla při záplavách v Medíně odkryta těla mučedníků z bitvy u Uhudu, stále snadno rozpoznatelná, až po neuvěřitelné příběhy šuhadá po celém světě, jejichž těla ani po mnoha letech nezetlela.
Ale v naší době vidíme těla trhaná na kusy nejsofistikovanějšími zbraněmi. A to tíží naše svědomí jedinečným způsobem, protože tyto zbraně nejsou používány proti bojovníkům, ale proti dětem. Malým, křehkým dětem, které tvoří většinu obětí.
Nelson Mandela řekl: „Nejostřejším zrcadlem duše společnosti je způsob, jakým zachází se svými dětmi.“ Co to vypovídá o stavu duše našeho světa, který dovoluje, aby byly děti trhány na kusy a umíraly hladem jako součást globální politiky? To u některých vyvolává hluboké filozofické a teologické otázky.
Jak se smířit s tím, že duše přijde na tento svět, a tak krutě ho opustí?
Vzpomínáš na Muhammada Abu Al-Qumsana? Právě si vyzvedl rodné listy svých novorozených dvojčat - když se dozvěděl, že už byla zabita. Přemýšlej o světle duše, která přichází z věčnosti, aby se na chvíli stala lidským já, jen aby po pár okamžicích odešla zpět do věčného světla. Dokážeme přes temnotu jejich vraždy vidět to světlo?
Prorok (mír s ním) řekl: „Každé dítě se rodí v přirozené čistotě (fitra).“ To znamená, že všechna miminka, batolata a děti jsou zcela nevinné a čisté. Proto je tak nesnesitelné vidět, jak se stávají terčem genocidy. Jejich nevinnost a čistota jsou pošlapány. A všechny jejich naděje, sny a budoucnost jsou roztrhány na kusy spolu s nimi. Ale Alláh ve své nekonečné milosti odmítá, aby tato událost byla koncem jejich příběhu. Naše tradice učí, že na ně v posmrtném světě čeká něco mimořádného.
A žádný člověk není více utěšen než rodič, protože žádný člověk necítí bolest ztráty dítěte tak hluboce jako matka, která ho přivedla na svět. Takže když vidíš, jak je dítě zavražděno, věz, že ho nikdo nemiloval více než jeho rodiče.
Pokud nás bolí vidět obraz Muhammada al-Durraha umírajícího na našich obrazovkách, představ si, jak jeho otec držel svého syna, když byl zavražděn v jeho náručí. Pokud jsou pro nás nesnesitelné záběry Hind Rajab, malé holčičky, která byla přes 300krát postřelena ve svém autě, zatímco zoufale volala sanitku o pomoc, a svět to mohl slyšet, představ si bolest její matky, která tuto nahrávku slyší znovu a znovu.
Ale představ si, kdyby pro ně neexistoval ráj. Jenže on existuje. A to je ta naděje, kterou Prorok (mír s ním) dával truchlícím matkám.
Když v bitvě u Badru padl mladý chlapec jménem Haritha, jeho matka přišla za Prorokem (mír s ním) a řekla: „Posle Alláhův, víš, jak moc pro mě Haritha znamenal. Pokud je v ráji, pak budu trpělivá a hledat odměnu u Alláha. Ale pokud není, pak nevím, co budu dělat.“ Těmito slovy promluvila matka mladého Harithy k Prorokovi (mír s ním), když její syn padl v bitvě. Její srdce bylo naplněno bolestí a zoufalstvím. Prorok (mír s ním) ji však ujistil: „Běda ti, ó matko Harithy! Myslíš si, že existuje jen jeden ráj? Jsou různé úrovně ráje, a tvůj syn je v té nejvyšší – v Jannatul Firdaus.“ Byla utěšena vědomím, že Alláh dal jejímu dítěti více, než by mu kdy mohla dát ona sama.
Stejně jako mučedníci, i nevinné děti, které odejdou z tohoto světa, jsou v nekonečných zahradách ráje. A stejně jako šuhadá, i ony mají těla ptáků, kteří volně létají rájem, ale jejich podoba je jiná - ještě jemnější a krásnější, odrážející jejich čistotu a nevinnost.
Podle Ibn Mas'úda jsou duše mučedníků v tělech zelených ptáků, kteří se vznášejí po ráji a odpočívají ve zlatých lampách zavěšených pod Alláhovým trůnem. Duše dětí věřících jsou však v tělech drobných, krásných ptáčků, kteří si hrají, létají a vracejí se zpět k Alláhu. Jejich dětství zůstává zachováno i v posmrtném světě, kde jsou obklopeny něhou a péčí.
A co ta nejmenší miminka, která ještě pila mléko od svých matek? Nejsou ponechána bez péče. Vypráví se, že v ráji existuje strom zvaný Tuba, jehož větve připomínají mateřská ňadra a poskytují mléko dětem obyvatel ráje.
Prorok (mír s ním) také řekl, že jeho vlastní syn Ibrahim, který zemřel jako nemluvně, má v ráji dvě pečovatelky, které ho kojí a dokončí jeho vývoj.
Tyto děti nejsou jen v tělech ptáků, ale mají křídla a jejich dětství je pečlivě chráněno.
Prorok popsal vidění, ve kterém byl proveden rájem a spatřil nádhernou zahradu plnou jarních barev. Uprostřed stál vysoký muž, jehož hlava se téměř dotýkala nebes. Kolem něj bylo nespočet dětí.
Andělé mu vysvětlili, že ten vysoký muž je prorok Abrahám (mír s ním), a tyto děti jsou všechny, které zemřely v nevinnosti. Jeden z jeho společníků se zeptal: „A co děti nevěřících?“ A Prorok (mír s ním) odpověděl: „I děti nevěřících.“ Každé dítě, které zemře, je přijato do péče Abraháma a jeho ženy Sáry.
Jak významné to je!
Abrahám a Sára nemohli mít děti po celá desetiletí, ale trpělivě přijali Alláhovo rozhodnutí. Nakonec byli v tomto světě obdarováni synem Izákem, z jehož potomků vzešli proroci a poslové. A v posmrtném světě jsou obdarováni ještě více - všemi dětmi, které kdy odešly z tohoto světa.
Představ si rodiče po celém světě, kteří ztratili své děti. Možná i ty znáš tu bolest. Možná jsi ji sám zažil. Ale nyní si představ, že tvé dítě je vychováváno těmi nejlepšími rodiči, kteří sami poznali bolest čekání na dítě.
Jméno Abrahám znamená „milostivý, soucitný otec“. A nyní má ještě hlubší význam. Stejně jako byl otcem věřících v tomto světě, nyní je otcem všech dětí v posmrtném světě. Ano, tyto děti zůstávají v posmrtném světě ve věku, ve kterém zemřely. Až však vstoupí do ráje se svými rodiči, všichni budou stejného věku.
Prorok (mír s ním) je nazval „malými obyvateli ráje“ - ti, kteří si v posmrtném světě hrají, létají a jsou obklopeni láskou, kterou jim tento svět odepřel. Děti v ráji nejsou omezeny žádnými hranicemi. Mohou se volně pohybovat po celém ráji, vstupovat kamkoliv a nic jim nebude odepřeno. Stejně jako v tomto světě mají děti přístup ke každému, protože jsou nevinné a čisté, v ráji budou mít stejnou svobodu.
A zatímco rodiče zírají na prázdné pokoje, které po nich zůstaly, a cítí bolest, kterou nelze vyjádřit slovy, jejich děti jsou nyní v místech, která jsou nádhernější, než si dokážeme představit.
Vypráví se příběh o Málikovi ibn Dínárovi, který byl kdysi ztracen ve světských požitcích, dokud neprožil sen, ve kterém se mu zjevila jeho zesnulá dcera a vyzvala ho, aby se bál Alláha. Ve snu popsal místo, kde spatřil děti v ráji. Viděl horu pokrytou stříbrem, plnou otevřených výklenků, ozdobených závěsy a střechami osazenými zlatem a rubíny. Každý kout této hory byl nádherně vyzdoben hedvábím. Z hory vycházely děti s tvářemi zářícími jako úplněk. Pak mezi nimi spatřil svou dceru, která k němu přiběhla na kolébce světla, uchopila ho za ruku a chránila ho před šelmou, která ho ve snu pronásledovala. Pak se usadila na jeho klíně, jemně ho pohladila po tváři a řekla: „Otče, není čas, aby se srdce těch, kdo věří, pokořila před Alláhovou připomínkou?“ Málik se rozplakal a zeptal se jí, zda znají Korán. Odpověděla: „Ano, otče, my ho známe lépe než vy.“ Jeho příběh pokání je jedinečný, ale místo, kde viděl svou dceru, není. Kolik dalších dětí z tohoto světa nyní pobývá v té hoře, čekajíc na shledání se svými rodiči?
Když se jako umma snažíme najít útěchu v tom, že naše děti nebyly zabity nadarmo, obracíme se také k rodičům, kteří prožívají tu největší bolest.
Vaše dítě na vás čeká.
A zatímco jste je v tomto životě nemohli plně přivítat, ochránit nebo vychovat, Alláh učinil to, že oni budou těmi, kdo vás přivítají v další fázi vašeho života.
Jeden muž kdysi přišel za Abú Hurajrou (kéž je s ním Bůh spokojen) a řekl mu: „Ztratil jsem dvě své děti. Můžeš mi říci něco od Posla Alláhova, co by přineslo útěchu mně i mé ženě?“ Abú Hurajra (kéž je s ním Bůh spokojen) odpověděl: „Ano. Prorok (mír s ním) řekl: ‚Děti jsou malí obyvatelé ráje. A když jedno z nich potká své rodiče, uchopí je za ruku nebo za oděv - tak, jak nyní držím lem tvého oděvu - a nepustí je, dokud je Alláh nepřivede spolu s nimi do ráje.‘“
Představ si, jak děti čekají, až uchopí ruce svých rodičů a povedou je do ráje.
A pokud šlo o dítě, které se ani nenarodilo, pak Prorok (mír s ním) řekl: „Dokonce i potracené dítě uchopí svou matku za pupeční šňůru a nepustí ji, dokud je oba Alláh nepřivede do ráje.“ Dokonce i když byla tato šňůra přerušena rukama tyranů, Alláh obnoví jejich spojení.
Vypráví se příběh osmiletého chlapce jménem Zakariyah, který na začátku války řekl svému otci, že měl sen, v němž viděl, že válka skončí sedmdesátého čtvrtého dne.
Den předtím se zeptal svého otce: „Tati, pokud zemřu, setkám se s Prorokem?“ Otec odpověděl: „Samozřejmě. Ale válka přece skončí, ne?“ Válka skutečně skončila - ale jen pro něj. Byl zabit přesně sedmdesátého čtvrtého dne. Můžeš si představit, jaké to bylo pro malého Zakariyu? Z teplé náruče rodičů do, inšáAlláh, teplé náruče Proroka (mír s ním). Jaké objetí to muselo být po tak krutém konci.
Představ si malého Wadeu, šestiletého chlapce, který běžel ke svému pronajímateli, protože si myslel, že ho chce obejmout - ale místo toho ho zavraždil. A nyní si představ, jak běží k proroku Abrahámovi, aby byl v bezpečí v jeho náruči.
Představ si všechny potracené děti, Zakariyu, Wadeu a další děti, které do tohoto světa vstoupily jen na krátkou chvíli, jak si nyní společně hrají v rajských zahradách. Hind s Reem, duše našich duší, nyní s dalšími čistými dušemi. Jejich dětství jim bylo v tomto světě ukradeno, ale nyní jej prožívají v jeho nejčistší a nejkrásnější podobě.
V posmrtném světě neexistují sirotci. Jsou pod ochranou proroka Abraháma (mír s ním), který se o ně stará jako nejmilostivější otec.
Ale musíme si připomenout, že v tomto světě mnoho sirotků zůstává. A právě na ně musíme zaměřit svou pozornost. Pokud nás ničí obrazy těl roztrhaných dětí, jak by také ne, pak vězme, že Alláh o ně již pečuje. Ale jsou tu také děti, které stále žijí, a jejich duše jsou rozdrceny bolestí a ztrátou. Právě oni jsou nyní naší zodpovědností.
A možná se rodiče těchto zavražděných dětí dívají zpět na tento svět a ptají se: „Co děláme pro ty, kteří tu stále jsou?“
„A když k některému z nich přichází smrt, tu volá: ‚Možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!‘ Však pozor! Toto jsou jen slova, jež pronáší, avšak za nimi stojí přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni.“
A Bůh ví nejlépe.
Imám Omar Suleiman
Omar získal následující vzdělání:
- Bakalářské tituly v oboru účetnictví a islámského práva.
- Magisterské tituly v islámských financích a politické historii.
- Doktorské studium islámského myšlení a civilizace na Mezinárodní islámské univerzitě v Malajsii (šáfi'ovský madzhab).
Zde si můžete zhlédnout plné znění přednášky v originále: https://youtu.be/L8cJTgZmahg?si=HGWF9IILGreqAF12